Stále víc Čechů se v kuchyni už nechová jako barbaři. Začali odsuzovat dochucovadla, špagety dělají al dente, za nejlepší steak považují ten z argentinské krávy, udělaný nanejvýš medium, lépe rare.
Čas od času si ale skoro každý musí dát nějakou tu „prasárnu“. Jejich žebříček MF DNES sestavila po konzultaci s dietoložkou Kateřinou Cajthamlovou.
Mezi desítkou nejbizarnějších „blafů“ nejvíc zabodovala syrová vinná klobása a guláš s bramborovým salátem. Ano, i těmto pochoutkám někdo z nás neodolá. Přiznali se k tomu účastníci vášnivé debaty na internetových stránkách www.cuketka.cz.
Tady se i hodiny přou třeba o to, zda se do šopského salátu hodí spíš světlé nebo tmavé balsamico. Ve zmíněné diskusi na sebe tihle kulináři práskali jeden „jídelní“ hřích za druhým, jeden z nich to trefně nazval gurmánským comming outem.
Co milují?
Okoralý chlebíček se šunkou a majonézou.
Teplou rýži s podravkou a máslem.
Gumový rohlík namazaný máslem a obyčejnou hořčicí.
Smažený gothaj v trojobalu.
Teplou sekanou v housce z Globusu.
„Tomu neodolá ani můj syn, který mleté maso přímo nesnáší,“ píše přispěvovatel s nickem Juana. A michal.prosek reaguje: „Jo tak tohle je fakt děsně návykové lákadlo. Taky neodolám. Bez fronty to nikdy nedostanu. Dokonce se mi už jednou stalo, že když jsem jel okolo, tak jsem zastavil jenom pro tuhle housku.“
Na nákup s plným žaludkem
Majitel citované stránky Martin Kuciel přezdívaný Pan Cuketka se vyznává ze své lásky k rozblemcanému párku v rohlíku, těstovinám s kečupem nebo syrovým párkům. „Poslušně hlásím minulý týden hned dva,“ píše. „Budiž obhajobou, že si je kupuju dvakrát do roka a vždy od dobrého uzenáře. Když je mám v lednici, neubráním se. Reminiscence z kolejního života.“
Podobně závislý je i na socialistických sladkostech: fidorce a lentilkách. „Jím to pořád, i když mi to chutná mnohem míň. I když vím, že to obsahuje barviva a ta čokoláda vlastně vůbec není čokoláda. Prostě sentiment,“ tvrdí Kuciel.
Ano, i hodně dávné vzpomínky můžou za naše stravovací návyky. Někdy mám zvířecí chuť na turistický salám. Vím, že není moc zdravý, že za tu cenu zřejmě neobsahuje předepsaný poměr masa, ale chutná mi. Připomíná mi pionýrské a později skautské tábory, kde jsme ho pořád jedli. Že by touha po návratu do dětství?
„Chybí vám v hlavě sacharidy,“ odmítá nostalgii dietoložka Cajthamlová. „Proto máte chuť na něco hodně slaného nebo sladkého. Čím tučnější, tím lepší. Když se celý den špatně stravujete, tělo sáhne po něčem, co mu okamžitě dodá energii.“
Jasně se to projeví, když vyrazíme nakupovat. Pokud do vozíku neházíme zeleninu, ryby a ovoce, ale kvanta čokoládových sušenek, pečiva, uzenin a sladké limonády, nejspíš to znamená, že jsme se zapomněli najíst.
Hitparáda blafůNejbizarnější 1) syrová vinná klobása |
Asi určitě platí, že pod vlivem hladu děláme zoufalé věci, že když jsme v časovém presu, zhltneme, co je zrovna po ruce nebo co je hned hotové, tláskáme různá jídla dohromady. Naše stravování je nevyzpytatelné, i když nikam nespěcháme. Je závislé na impulzivních projevech naší chuti. Některé se zdají mít až archetypální charakter, jsou zasuté někde hluboko v nás a čas od času se projeví.
Pytlík křupek na posezení
Sestřenice miluje polévky v pytlíku. Už jako dvouletá na ně chodila do spíže, provrtala se do nich prstíkem a obsah snědla. Dělá to vlastně doteď. „Vyjídám ty sušené masové knedlíčky a ze zbytku si udělám polívku. Mám ráda tu slanou chuť a někdy jsem zase na sladkou - týden před menstruací musím mít jesenku,“ říká.
Pochutnává si rovněž na instantním nescafé - nabere na lžičku směs kofeinového prášku, sušeného mléka, cukru a kávu si dodělá v puse. Občas chroupá zrnka kávy - mimochodem jako mimino ji rodiče našli sedět rozesmátou u odpadkové koše, pusu měla špinavou od lógru.
Moje máma zase od dětství tajně chodila na glutasol - z krabičky si ho přesypala do víčka a vylízala ho. Pak přesedlala na vegetku, po revoluci na bylinkovou sůl.
Jsme možná divná rodina. Ale zeptejte se doma a uvidíte, co se dozvíte za věci.
Každý máme nějaké libůstky, kterým neodoláme, i když nad tím kroutíme hlavou. Dokonce i přísná Cajthamlová.
„Pytlík křupek sním na posezení. Připomíná mi to chuť z mládí. Je to můj jediný výlet do socialismu. Ostatní lahůdky, které jsem milovala, se hodně zhoršily. Takhle mě třeba vyléčili ze závislosti na laskonkách, na které jsem chodila vždy s dědou.“
Odborník na gastronomii Vladimír Poštulka si také vybavuje své oblíbené chutě z dětství, byť v jeho případě nejde o blafy. Marně se snaží napodobit chuť hrachové polévky, kterou dělala jeho maminka. „Nemůžu to trefit. Přitom si myslím, že si ji pamatuju přesně. Nezapomenu ani na brambory opečené na poli v popelu ze suché nati nebo na sádle upražené malé čudly, které jsem sbíral po výlovu rybníka.“ Ať žije smaženka!
Někdo miloval jesenku (slazené kondenzované mléko v tubě) a neodepře si ji dodnes, někdo pořád kupuje konzervy leča nebo lančmítu. Ne proto, že by šetřil nebo neměl invenci vymyslet k obědu něco lepšího, ale prostě na to dostane chuť.
Gurmán Kuciel pro to má termín „zlozvyky mládí“. Občas se připomenou a my jim podlehneme. „Někdo si kouše nehty a někdo si koupí smaženku,“ říká s úsměvem.
Hitparáda blafůNejčastější 1) mastná klobása |
Právě smažence je v diskusi na internetových stránkách www.cuketka.cz věnován velký prostor. Co to vlastně ta smaženka je? Přispěvatelka Suanka píše: „V Praze je to chleba s omeletou, v Pardubicích chleba s hořčicí a placičkou z mletého masa, přítel z Mělníka tak zase říká chlebu ve vajíčku s hořčicí, cibulkou a okurkou.“
V Plzni se prý připravuje ta první varianta pod názvem vaječnice. Někdo smaženku považuje za „prasárnu“, jiný na ni nostalgicky vzpomíná a stěžuje si, že v bufetech už není taková jako dřív - je málo mastná. „Dělávala mi je má první láska a moc mi to chutnalo,“ píše nick Jednorožec. „Prohlásit smaženky za afrodiziakum by bylo naprosto nepodložené, nicméně vzpomínky hřejí.“
Někdo smaženku dokonce obhajuje, že to není žádný blaf. Své vášnivé zastánce má i nutella, pletenec s pekanovými ořechy z pumpy či vnitřnosti ze zabijačky.
Vezměte si, jak je to relativní - pro někoho jsou plíčky na smetaně delikatesa, já bych to třeba nepozřel.
Dřív to bylo přirozené, protože při zabijačce se zpracovalo úplně všechno včetně srdce, sleziny, uší a nožiček. Moderní snobskou „čuňárnou“ jsou třeba foie gras: kachní játra, která obsahují 90 procent tuku. Kvůli požitku z extrémně mastné chuti se kachny překrmují takovým způsobem, že z toho mají nemocná srdce. Využívá se u toho jejich reflexu před migrací - instinkt jim velí dělat si zásoby.
Jak odolat?
Někdy k těm kachnám nemáme daleko. Přejídáme se. Instinktivně jdeme po tucích, v gramu tuku je totiž víc energie než v gramu sacharidů nebo bílkovin.
„Jídlo stimuluje centra libých pocitů v mozku. Proto k němu sáhneme, když se potřebujeme uklidnit, potěšit nebo odměnit. Milujeme hlavně výrazné chutě,“ říká psycholožka Erika Matějková.
Čokoláda a chipsy jsou nejčastější odměnou. I proto, že je máme spojené s oslavami. Pokud někdo celý den drží dietu a večer načne čokoládu nebo chipsy, libé pocity většinou rychle vystřídají výčitky. Přesto se téměř nikdy nespokojí s pár lupínky, jak by jistě radila doktorka Cajthamlová.
„Když to sní všechno, nemusí se na ten pytlík dívat. Bere to jako jeden prohřešek, druhý den bude mít čistý stůl,“ vysvětluje pochody hříšníků dietolog Pavel Suchánek z Fóra zdravé výživy.
A pozor - chuť k jídlu podporuje i alkohol, aktivuje žaludeční šťávy. Proto se před jídlem pije aperitiv. V restauracích jsou zase často na stole oříšky, protože slané podporuje chuť k pití, ale i k dalšímu jídlu.
Spoustu nezdravých pokrmů spořádáme právě po flámu. Kolegyně používá jako vyprošťovák hermelínové chlebíčky - její tělo volá při kocovině po mastném. Přispěvovatel z debaty na cuketce s nickem skipp referuje ve „vysmátém stavu“ chleba s majonézou.
Zlatá smaženka!
Naše ostražitost, pokud jde o zdraví prospěšnou stravu, údajně klesá, když se zešeří. Po nabitém dni, kdy z nás spadne napětí, proto bereme lednici útokem. Pohříchu bývá plná, což souvisí s i s naším životním stylem - dřív se skoro každý den chodilo do obchodu pro to, co jsme potřebovali, dnes tam jdeme jednou týdně, takže nakupujeme do zásoby.
Obezitolog Štěpán Svačina radí: „Plánujte. Mějte v lednici pořád kus uvařeného libového masa nebo jogurty. Nejhorší je náhodně koupené jídlo: hranolky, opečená klobása. Uzeniny, smažené a hodně propečené potraviny způsobují nádorová a kardiovaskulární onemocnění.“
Do poradny za ním chodí spíš ženy - na deset z nich připadá jeden mužský pacient. U obou je úspěšnost léčby zhruba třetinová. „Ženy mají obezitu spojenou s depresemi, zajídají to vším. Podle výzkumů mají totiž většinou špatný čich a chutě. Naopak typický obézní muž je gurmán,“ tvrdí s úsměvem.
Obézní jsou ještě pořád v menšině - v Česku jich je pětina. Takže ještě rada pro ty ostatní, kteří mají jen občas chuť na nějaký ten blaf. „Zjistěte, jestli je to opravdu chuť, nebo hlad! Dejte si jogurt a pak uvidíte, jestli chcete ještě smaženku,“ říká svůj tip Suchánek.
