Rizikovou skupinou jsou také pejskaři nebo majitelé koček, které mají volný přístup ven. Zvířata totiž klíště mohou přinést domů na své srsti, a pokud z nich parazit spadne, stane se pro něj člověk snadným cílem. (Vyznáte se v klíšťatech a encefalitidě? Vyzkoušejte kvíz)
„Zvíře si klíště přinese domů i z parku nebo ze zahrady, velmi často jsou ve stínu a na vlhčích místech, ve vyšším travnatém porostu, v houští nebo živých plotech. Už dávno neplatí, že klíštětem jsme ohroženi jen ve volné přírodě,“ vysvětluje epidemiolog Rastislav Maďar.
Použijte kleštičky a ochranné rukavice
K přenosu infekce může dojít i během manipulace s infikovaným klíštětem, při které bychom se měli řídit stejným postupem jako při odstraňování klíšťat u lidí. V žádném případě nesmíme klíště rozmačkávat nehty nebo jakkoli mačkat, nechceme-li riskovat možnou nákazu klíšťovou encefalitidou či lymeskou borreliózou. (Čtěte: Jaké nemoci nám hrozí)
Prevence jako základTaké u zvířat je dobré nepodceňovat prevenci. Na trhu je dnes k dispozici celá řada veterinárních přípravků s repelentním účinkem. Pozornost je třeba věnovat především tomu, pro jaký druh a velikost zvířat je daný přípravek určen. |
„Zdravou neporušenou pokožkou virus neprojde, stačí však i drobná oděrka, které člověk ani nevěnuje pozornost, a nákaza se do organismu může dostat. Z toho důvodu je vhodné odstranění klíšťat provádět speciálním nástrojem – například pinzetou a v ochranných rukavicích,“ říká lékař.
V lékárně prodávají také speciální kleštičky určené k vyndávání klíšťat. Klíště zachytíme těsně u kůže a kývavým pohybem opatrně odstraníme. Vytažené klíště smočíme v kapce dezinfekčního roztoku a vhodíme do toaletní mísy.
