Jedním ze zakladatelů Pražské školy rehabilitace, na kterou mimo jiné navazuje profesor Pavel Kolář, byl profesor Karel Lewit. Jak moc vás ovlivnila jeho dcera, významná fyzioterapeutka Clara Lewitová?
Claru jsem měl možnost poznat během studia fyzioterapie a setkání mi doslova změnilo pohled na lidské tělo. Její způsob uvažování byl úplně jiný, než na co jsme byli zvyklí – bez dogmat, bez schémat, konceptů, s obrovským důrazem na souvislosti a individualitu každého pacienta. Najednou mi začalo všechno dávat hlubší smysl a velmi mě to inspirovalo.
Česko-rakouská fyzioterapeutka Clara Lewitová je zakladatelka principu fyzioterapie funkce. Navazuje na svého tatínka, který proslul i výrokem: „Kdo léčí jen v místě bolesti, ten je ztracen.“
Ano. Měl jsem možnost zažít Claru Lewitovou i jejího tatínka profesora Karla Lewita na společných klinických seminářích. Bylo velmi zajímavé sledovat jejich dialog – Clara se často vůči tatínkovým závěrům vymezovala, oponovala, nabízela jiný pohled. Ale vždy sobrovským respektem. Sama se na pacienta dívá v kontextu celého jeho života i individuality. Nesnaží se pacientův problém zaškatulkovat do nějakého konceptu, návodu či standardizovaného postupu. Neřeší jen bolestivé místo, ale hledá a řeší příčinu. Již v roce 1998 publikovala článek, jak zásadně může bota ovlivnit naše pohybové návyky a funkci těla. Tehdy to bylo velmi průlomové.
Chůze je extrémně terapeutická a pro tělo může být doslova zázrakem. Pokud chodíme správně, pomůžeme si při bolestech nohou, kolen, kyčlí, zad nebo i hlavy.
