Kitzbühel: běžecký ráj s horskou prémií

aktualizováno 
Stojím před rozcestníkem se spoustou šipek a v ruce držím mapu 170 kilometrů barevně značených tratí s klasifikací obtížnosti a popisem včetně grafu zobrazujícího délku, výškové metry, záchytné body a procenta stoupání. Musela jsem zemřít a tohle je běžecké nebe, napadá mě. Nikoliv. Právě jsem přijela do Kitzbühelu.

Okruh Panorama-Hohenweg | foto: Karolína Hornová

Je to nejluxusnější rakouské horské středisko a dorazila jsem sem s tím, že si užiju trochu chození po horách, ochutnám místní lahodné nápoje a tyrolské šunky a omrknu pár místních fešáků v lederhosnách. Ani ve snu mě nenapadlo, že na recepci hotelu vyfasuju kromě reklamního letáku pravé tyrolské biofarmy a desetiprocentní slevy na nákup tradičního kroje dirndlu také záhadnou červenou brožurku odhalující tajemství zdejších kopců.

Očekávání

Po jejím otevření upadám do euforie a říkám si, jak dobrý nápad byl naplnit třetinu kufru věcmi na běhání: brožurka slibuje celkem 23 různých běžeckých tras vyznačených barevně nejen na přiložené mapě, ale také stejně barevně označenými tabulkami přímo v terénu.

Tabulky jsou dvojího typu. Jedna se šipkou, která barvou naznačuje obtížnost trati tak, jak to známe ze sjezdovek. Druhý typ informuje o počtu uběhnutých kilometrů dané trasy (pokud tedy vybíháte z jednoho z jedenácti startovních bodů). Celkem 170 kilometrů nefalšované běžecké radosti, kterou Rakušané pojmenovávají Laufland Tirol.

Fotogalerie

Tyrolský běžecký svět láká širokou nabídkou pro úplně každého běžce, stačí si jen vybrat délku a náročnost trasy, případně povrch, po kterém chcete běžet. Začátečník a pohodář si může vyběhnout na ranní čtyřkilometrový okruh městem, dvoukilometrový okružní běh kolem jezera Schwarzsee nebo kratší trail přes kopec Gaslern.

Kitzbühel je vůbec místem především pro příznivce supění do kopce – kromě středně obtížných trailů s výhledy tak úchvatnými, až pocitově krátí uběhnuté kilometry, nabízí i pár příležitostí pro sebevrahy: například možnost zdolat proslulou sjezdovku Streif na Hahnenkammu v opačném směru (celkové převýšení 876 metrů na necelých 5 kilometrů) nebo se dopachtit po 9,5 kilometru dlouhých asfaltových serpentinách na vrchol Kitzbüheler Horn (převýšení 1210 metrů). Na špici bezmála dvoutisícové hory se nalézá cíl každoročního závodu v běhu do vrchu, který se letos koná 24. srpna, takže se případní nadšenci mohou stále přihlásit na stránkách města.

Koho oficiální závod neláká, může zkusit sebrat dostatek motivace na individuální výběh a v cíli porovnat svůj čas s tabulkou nejlepších závodníků (novozélandský robot Jonathan Wyatt to zvládl za demotivujících 55:58). Ostatní mohou zbaběle vzdát "již" na sedmém kilometru a občerstvit se v restauraci Alpenhaus, na kterou láká pod posledním stoupákem výmluvná cedule s nápisem Nur 500 meter. Nezbývá než běžecký ráj i peklo vyzkoušet na vlastní kůži.

Realita

Jakožto městský asfaltový běžec si vybírám příjemné, modře značené kolečko Stadtrunde. Zde se objevuje první úskalí značení, nebo spíše selhání lidského faktoru: nejsem totiž tak pünktlich, jak asi rakouský značkař předpokládal, a běžím trasu obráceně. Vidím tedy jen první (vlastně poslední!) značku a za ostatními šipkami se musím ohlížet a zpětně kontrolovat, jestli běžím správně. Dlouho to nevydržím, ale město zvládnu oběhnout i tak a dokonce si nechtěně přidávám jeden kilometr. Po cestě mě vyruší jen pár běžců v protisměru a právě otevírající obchod s uzeninami.

O mnoho zajímavější jsou neasfaltové trasy v horách o různých úrovních kopcovitosti. Černé infarktové svahy vzdávám rovnou a pro začátek vybíhám na tříapůlkilometrovou Panorama-Höhenweg na hřebeni Hahnenkammu. Jsou z ní opravdu luxusní výhledy do všech světových stran. Příjemná široká štěrková cesta se proplétá nadmořskými výškami mezi 1600 a 1800 metry, takže ji zvládne i městský běžec v nevhodné obuvi jako já, a to klidně i dvakrát za sebou.

Případný neběhající (a na čelo si klepající) doprovod, který s námi jede na dovolenou, lze s klidným svědomím zanechat v jednom ze stylových berggasthofů a po odběhnutí ho na stejném místě vyzvednout a také si dát nějaký ten iontový nápoj. Po celé délce trasy důsledně doporučuji dívat se dobře na cestu – po okolí se volně potulují stáda krav. Na běžce jsou prý zvyklé a maximálně se za nimi líně otočí (potvrzuji), ovšem na cestě zanechávají nepěkné páchnoucí nástrahy. Narazíme na ně všude, od horní stanice lanovky až po další cíl na hoře Pengelstein.

Sem už sice nevede značená běžecká trasa, nicméně doporučuji sem alespoň dojít. Po celkem nepříjemném stoupáku pod horou Steinbergkogel totiž následuje krásná hřebenová cesta s výhledem až na zasněžený masiv Grossglockneru a cílem v panoramatické restauraci na vrcholu, nabízející (nejen) štrůdly a Sacherovy dorty na doplnění energie.

Předposlední den dovolené se rozhodnu vypravit na zabijácký vrch Kitzbüheler Horn. Nikoliv však po černé asfaltce (bylo 28 stupňů Celsia), ale po příjemné lesní štěrkové cestě, která vede od mezistanice lanovky, kam jsem se zbaběle vyvezla. Celkem příjemné tři kilometry zvládám spíše rychlou chůzí, i tak ale považuji výhled z cíle u Alpenhausu za mimořádně zasloužený. Dolů to už jde lépe, nicméně opět doporučuji pevnější nesmekavou obuv, než jsem měla já.

Poučení

Běhání (a celá dovolená) v Kitzbühelu každopádně stojí za to. Svoji cestu si tu najde každý a nezabloudí na ní, i když se mu ztratí značení. I když cesty nejsou úplně to pravé ořechové pro městské asfaltové běžce, je tady ideální příležitost na to, vyzkoušet si svůj první trail, třeba nějaký mírnější na hřebenech.

Městské kolečko je ideální pro všechny, které (a možná i kteří) chtějí ještě před snídaní omrknout výlohy nesčetných módních obchodů v centru. Každopádně přibalte pevnější obuv na štěrkové cesty, i v létě teplejší oblečení (na hřebenech někdy nepříjemně fouká) a také opalovací krém (protože i když tam fouká studený alpský vítr, neznamená to, že tam slunce nesvítí). Jinak totiž můžete dopadnout jako ta blondýna z Prahy, které se hned první den začala zapalovat lýtka tak, že led z hotelové restaurace nestačil…

Autoři: ,

Nejčtenější

Vezmi děti a kopni ji do zadku, radila náhradní manželka. Míra poslechl

Jarka poznala Míru, když jí bylo 15 let. Mají spolu dvě děti.

Vztah Jarky s Mírou je před krachem, zatímco Martina s Michalem spolu vrkají jako hrdličky a do Výměny manželek se...

Nebrala antikoncepci, aby neztloustla, tak se v sedmnácti stala matkou

„Martinka nechtěla brát antikoncepci, aby nebyla tlustá, tak čekáme miminko,“...

V dalším pokračování Malých lásek jste tentokrát mohli vidět nejen nejmladší rodičku celé série, teprve sedmnáctiletou...

Tomáš se mně nemůže přizpůsobit, musím já, říká Anna Satoranská

Anna Satoranská

Společně se svým otcem Pavlem Maurerem pořádá gastronomické výlety do světa, vydává průvodce po restauracích a pořádá...

Po třech dětech vážila Ludmila skoro metrák. Teď vypadá jako modelka

Osmatřicetiletá Ludmila shodila 25 kilogramů

U nás v rodině měly všechny ženy velké zadky, směje se Ludmila Černá (38), jejíž hmotnost se po narození třetího dítěte...

Zprvu jsem dietu před okolím tajila, říká žena, která zhubla 27 kilogramů

Jiřina Sedlmajerová zhubla 27 kilogramů.

Jiřina vaří v mateřské školce, se zdravým jídelníčkem pro sebe si však hodně dlouho neuměla poradit. Nakonec jí...

Další z rubriky

Strašná únava a hororové sny plné mučení. I tak se žije narkoleptikům

Ilustrační snímek

Někdo si vede snový deník, jiný se naopak na noční dobrodružství snaží co nejrychleji zapomenout. Při kterých poruchách...

Snažím se být pozitivní, lidé pak chtějí bojovat, říká onkolog

Profesor Marek Svoboda, ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně

Onkolog Marek Svoboda se snaží u svých pacientů porazit zákeřnou chorobu, ale věnuje se i genetice nádorů, která dokáže...

Mají houby opravdu léčivé účinky? Sedm otázek pro odborníky na výživu

Asijské houby enoki, shimeji a hlíva

Tisíciletá čínská medicína mnohé houby používala jako léčivo. Některé se doporučovaly mužům jako afrodiziakum. Jiné...

Syrová strava dodá energii a ubere kila. Hlídejte si ale vitamin B12

jídlo, ilustrace, zelenina

Podstatou raw stravy jsou potraviny bez tepelné úpravy, uměle vyrobených tuků, rafinovaných cukrů a chemických přísad,...

Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku
Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku

Na 7. září připadá Světový den Duchennovy svalové dystrofie. Tímto vzácným genetickým onemocněním trpí i Jaroslav, který je v současnosti plně odkázaný na pomoc druhých.

Databáze nemocí

Najdete na iDNES.cz