Bojové umění zvané kendó vzniklo ve dvanáctém století. Původně sloužilo pro kastu samurajů, kteří měli zvláštní právo nosit dva meče (tento pár se japonsky nazývá daišó) a bojovat s nimi. Zbraně znáte možná pod pojmy wakizaši a katana.
Cvičení probíhalo hlavně pomocí simulovaných soubojů. Těmto sestavám se říká kata a provádí se přesně určeným způsobem. Při kata se rozvíjí jak technika seku, tak i duševní příprava samuraje. Bojovník ale nezíská správné reakce na reálný boj a nenaučí se rychle rozhodovat. To považovali učitelé kenda za podstatnou nevýhodu. Proto se v osmnáctém století zavedly dvě pomůcky - chrániče (bógu) a meč tvořený z bambusových částí (šinaj). Tak mohli samurajové překonat omezení a nemuseli se bát zranění.
Až v roce 1970 vznikla Mezinárodní federace kendó a toto zajímavé umění se stalo přístupným pro všechny. V roce 1988 získalo své místo kendó i u nás, kdy byla založena Česká federace kendó.
V čem se cvičí?
Pokročilí bojovníci používají speciální vybavení (viz obr.). Pro začátečníky postačí obyčejné triko a kalhoty, cvičí se totiž naboso. Ostatní vybavení vám určitě v oddíle zapůjčí. Bógu se obléká až po zvládnutí základních technik. Vyzkoušíte si tak plnokontaktní souboje.
Jak vypadá souboj?
V tělocvičně se vymezí plocha, na které se souboj uskuteční. Japonsky se jí říká šiaidžó. Soupeře pozdravíte úklonou a snažíte se mu zasadit úder šinajem, a zároveň žádný neobdržet.
Správně provedený útok ohodnotí bodem, zvaným ippon. Kritéria pro zisk bodu jsou poměrně přísná. Musíte především docílit jednoty těla, ducha a meče.
V praxi to znamená udeřit správnou částí šinaje do bodovaného místa. Ale to nestačí. Při seku musíte zpevnit celé tělo a provést tzv. fumikomi (= dupnutí nohou). Bojového ducha dáte najevo pomocí kiai (křiku) a zanšin (připravenosti). Váš výkon sledují tři rozhodčí, pro udělení ipponu musí hlasovat alespoň dva. Souhlas se vyjadřuje máváním praporkem. Zápas končí většinou po zisku dvou ipponů jedním bojovníkem.
Cesta meče, duše a těla
Jako každé bojové umění klade kendó důraz i na duchovní stránku. Turnaje a soutěže spíš zdokonalují bojovníky, než aby je učily touze po vítězství. Součástí je i skládání zkoušek, kde se postupuje po stupních, podobně jako v karate. Nejvyšší metou je 10. dan, jehož držitele už na světě nenajdete. Nejlepší žijící kendisté dosáhli danu osmého.
