Adventure Race: běh, brusle, kánoe, kolo i horolezectví během 55 hodin

aktualizováno 
Bývají zničení, na pokraji sil, usínají za jízdy na kole a trpí halucinacemi. Tak vypadají účastníci extrémních závodů Adventure Race. Musejí ovládat několik sportů, vyrovnat se se spánkovou deprivací. Jejich týmy však musejí být též soudržné a solidární.

Wenger Czech Adventure Race | foto: Kuky a Máka

V srpnu jsme závodili na evropském mistrovství v Irsku, v listopadu se chystáme na světový šampionát do Brazílie, proto bylo naší povinností představit se i na domácím mistrovství v Dobronicích u Bechyně. Navíc nás letos doplnil Obuch (který vzhledem ke svému rozvážnému přístupu a lehce šedivým vlasům dostal okamžitě přezdívku Táta týmu), a tak jsme se i těšili. Příprava byla dost strašná – s Filipem jsme přiletěli z Číny, Filip dva dny před startem.

Wenger Czech Adventure Race a jeho etapy

  • 25 km běh
  • 25 km in-line bruslení
  • 55 km kánoe + vložené disciplíny 6x5km orientační běh, horolezectví a cesta via ferrata.
  • 100 km na horském kole + 30 km in-line brusle
  • 35 km trekking + vložené disciplíny jako Bols kros, slanění a via ferrata
  • 120 km na horském kole
  • 5 km běh + 8 inline brusle
  • 15 km MTBO (orientační jízda na horském kole)
  • 10 km OB (orientační běh)

Náš tým s názvem "Fenix multisport - Adidas" měl složení: Pavel Paloncý, Filip Šilar, Honza Obuškevič a Kristýna Skalická.

27. - 30. srpna 2015 Dobronice u Bechyně

55 hodin nonstop expediční závod čtyřčlenných týmů

Z 11 startujících týmů dokončilo 10

Ještě večer před závodem jsem měl časový posun a usínal v době, kdy budeme druhý den startovat. Ale to se zlepší. Musí. V týmu jsme se dohodli, že do toho půjdeme, tak taky půjdeme. Naložit tři lidi, tři kola a spoustu závodního harampádí do jednoho auta není úplně triviální, trvalo nám to trochu déle. Kristýnu jsme zaskládali věcmi jako uprchlíka a dorazili akorát na brífink. Všichni již měli nachystáno, ale velice rychle jsme to dohnali.

Mapy připravil Obuch, my pomohli jen tím, že jsme jednu mapu na cykloetapu odlehčili – vystřihli jsme kosočtverec kolem Jistebnice, protože... se nám Jistebnice prostě nelíbí. Nepotřebujeme ji, a pokud bychom měli zkracovat a museli přes ni jet, vystřižený tvar nám připomene, kde to jsme. A depo bylo jen jedno – chatka, a tam se člověk vracel po každé etapě. Naše věci jsme tedy rozházeli po chatce, aby bylo všechno vidět, a doprostřed toho šli naposled pořádně spát.

Start v 10:00 ráno byl milosrdný, ještě nebylo horko, ale hlavně se dalo v klidu vstát, nasnídat a vůbec provést vše, na co se pak v závodě nedostává času.

Je odstartováno a vyrazili jsme na souboj s tratí. S prvními 25 kilometry jsme si poradili nadmíru rychle. Už za dvě hodiny jsme přezouvali na brusle. Mezitím jsme stačili udělat chybu, dotáhnout ji a poučit se, že není radno se řídit Sověty. Jednak občas udělají chybu a také jejich „Dievočka“ měla dvakrát větší batoh než ruští mužici.

Co je „Adventure Race“

Expediční závod smíšených čtyřčlenných týmů. Závody Adventure Race (AR) vždy obsahují minimálně tři základní disciplíny – běh, jízdu na kole a pádlování. Mohou obsahovat prakticky libovolné další disciplíny, v závislosti na prostředí, ve kterém se konají (hory, poušť, ostrov, pobřeží, džungle...). Trvají několik dní nonstop, množství spánku je součástí závodní strategie. Týmy se po celou dobu závodu samy orientují podle mapy.

Na brusle přezouváme v kontaktu se Sověty i dvěma českými týmy. Chvíli na to se ale Obuchovi rozpadá brusle, a tak ji různě šroubujeme, svazujeme, lepíme a podobně. Výsledkem je hodina ztráty. Je po kontaktu s dalšími týmy. Obuch alespoň skrze svůj zadek udržuje čilý kontakt s asfaltem.

Po zhruba čtyřech a půl hodinách, v tom největším vedru, v Týnu nad Lužnicí sedáme do kánoí na 55 kilometrů pádlování se spoustou vložených taškařic. Pádlování mě baví – asi prvních 50 metrů. V řece prakticky není voda. Naštěstí je tady spousta oněch taškařic – nejprve se mi daří z lodi čtyřikrát utéct na orienťák (tým se mohl rozdělit na dvě dvojice, jedna musela nalézt podle orientační mapy několik kontrol, druhá pokračovala po řece, takových vložených disciplín bylo na řece mnoho), pak nás čekalo lezení, každého dvě cesty za UIAA 4-6 a via ferrata.

Usínám, potřebuji si odpočinout, proto mne na další dva orienťáky střídá Obuch. Nad ránem jsme zpět v naší chatce a vyrážíme na další etapu - 100 kilometrů na kole a 30 kilometrů na in-line bruslích. Kolo zvládáme bez ztráty květinky, potkáváme Sověty a nad ránem se nazí plavíme u Týna nad Vltavou. To je aspoň pořádný barefoot, není nad to se takhle ráno osvěžit a umýt.

Dopoledne stojíme v Purkarci na bruslích a vydáváme se na jih do Velkého Vrbného. Organizátoři nás varují před prudkými sjezdy a pády. Na oboje došlo. Jak já, tak Filip, jsme si k tetování na krku pořídili i asfaltová tetování na jiných místech. Jen Kristýně je pořád do zpěvu. Kolem druhé odpolední jsme opět v naší oblíbené chatce a přezbrojujeme na 35 kilometrů treku.

Na brífinku padlo, že budeme několikrát brodit řeku. Tato kratochvíle organizátorů většinou moc úspěchu nezaznamená, v tomhle vedru se na ni však těšíme. Slanění i Bols Kros (opičí dráha v terénu, většinou s několika brody, sítěmi a prudkými výstupy skal, kde je třeba používat lano) nás baví, ferrata už ne. Kdo ji navrhl, měl asi těžký komplex – zbytečně dlouhý traverz nad vodou v převisu. Uměle zvýšená obtížnost špatným umístěním jisticího lana a kramlí ferratě na kráse nepřidá. Ale popasovali jsme se s ní, přebrodili vysychající řeku a pobrali posledních pár kontrol. To už je opět tma, poslední kontrolu hledáme trochu složitěji, ale kolem půlnoci opět sedáme na kolo na dalších 100 kilometrů okolo vystřižené Jistebnice.

I přes hledání poslední trekové kontroly jsme předjeli Sověty – v depu. Ale teď začíná ta pravá Adventure Race. Pozornost upadá a musíme si dávat větší pozor na navigaci. Upadá nejen pozornost, ale ve výmolu i Filip. Stačila chvíle nesoustředění a je oheň na střeše, kolo ve vzduchu a Filip na zemi.

Bojujeme s prohlubující se spánkovou deprivací, přehřátím, trasou i Sověty. Hned na první kontrole zjišťujeme, že nás Sověti předjeli. Kde, proboha!? Vzhledem k tomu, že část postupu jsem spal, druhou nic neviděl a třetí část si nepamatuju, tak to mohlo být kdekoliv. Jízda na kole, když člověk usíná, je vůbec zábava. Člověk občas zapomene šlapat, zapomene, co vlastně dělá, a chvíli mu trvá, než si uvědomí, že zatímco spal, tak se svět pohnul a ta vzdalující se světla by měl dohnat. Dál usíná Filip a na další kontrole zjišťujeme, že nám Sověti ještě odskočili. Tak to teda ne! Ordinujeme si 10 minut a pak stíhačku.

Jak řekli, tak udělali. Pomyšlení na Sověty v Kristýnce probudilo takovou sílu, až urvala kliku na kole. Ale vyplatilo se, kliku jsme rychle opravili a před další kontrolou, stále nad ránem, vidíme Sověty sklesle sedět ve městě na autobusové zastávce. Jejich „Dievočka“ je bílá jak stěna.

My jsme se naopak rozjeli, ale i tak to vypadá, že budeme muset zkracovat. Rozhodli jsme se, že pobereme co nejvíce kontrol na kole, pak ještě MTBO a OB, kde jich je také hodně. Vynecháme jen dvě nejvzdálenější kontroly na této etapě a krátkou etapu běh plus brusle. Jsou na ní jen dvě kontroly a dlouhý pětikilometrový sjezd po asfaltce polské kvality. Další tetování už nepotřebujeme.

Z etapy tak vynecháváme dvě kontroly a jedeme rovnou do depa... přes Jistebnici. Jedeme to jako týmovou časovku, jen Kristýna si občas vystoupí do škarpy. Včasné houknutí vše řeší a jedeme spořádaně dál.

Fotogalerie

V depu už nás čeká jen lanové centrum a zpráva, že Sověti odstoupili. Špatná zpráva je, že posledních 15 kilometrů MTBO se jede velmi špatně, je to spíše za trest. Naopak dobrá zpráva je, že úplně poslední OB vede krásnými místy, je o dost kratší, Táta Obuch vzal dost svačinek a celkově nás to baví. Po zhruba 52 hodinách razíme poslední kontrolu a jsme v cíli na třetím místě.

Tento domácí závod patří papírově k těm lehčím, ale horko a také nahromaděná únava ho značně ztížily. Připočteme-li brutální sjezdy na bruslích, nízký stav na Lužnici a technické problémy, nezadá si nic s papírově daleko těžšími závody. Zahraničním závodům se přiblížil také po technické a organizační stránce, všechno šlapalo, jak mělo, o výsledky se staral SMS systém a nově i GPS tracking.

Teď si všichni pořádně odpočineme, únava byla tak velká, že na vyhlášení mne museli probudit a na večírek jsem ani nedošel. Usnul jsem již cestou, a to o lecčems svědčí.

RUNGO zavítá do Pardubic! V ceně startovného jsou kompresky Craft

  • Kdy: 3. října 2015
  • Co: běžecký závod na 6 či 13 kilometrů
  • Proč: jsme redaktoři běžci a běžcům rozumíme. Závody pro vás organizujeme vlastníma rukama a srdcem. Přijďte se přesvědčit! Více informací...
Craft RUNGO běh Na Kuňku
Kompresní návleky jako dárek pro prvních 250 registrovaných účastníků Craft...
Autor:

Nejčtenější

Falešná lékařka prováděla plastické operace a zohyzdila několik lidí

Falešná lékařka Alyona Verdyová operovala desítky lidí.

Alyona Verdyová se vydávala za lékařku a operovala desítky lidí, aniž by vystudovala lékařskou školu. Pacienty...

Když se mu bráním, jsem dolámaná. Ve Výměně manželek tekly slzy

Kristýna se synem Markem a její přítel Pavel žijí v Liberci.

„Přijedeme domů, sbalím si věci a odcházím. S herečkou nebudu,“ končil tentokrát televizní Výměnu manželek Pavel (30)....

Vezmi děti a kopni ji do zadku, radila náhradní manželka. Míra poslechl

Jarka poznala Míru, když jí bylo 15 let. Mají spolu dvě děti.

Vztah Jarky s Mírou je před krachem, zatímco Martina s Michalem spolu vrkají jako hrdličky a do Výměny manželek se...

Nebrala antikoncepci, aby neztloustla, tak se v sedmnácti stala matkou

„Martinka nechtěla brát antikoncepci, aby nebyla tlustá, tak čekáme miminko,“...

V dalším pokračování Malých lásek jste tentokrát mohli vidět nejen nejmladší rodičku celé série, teprve sedmnáctiletou...

Tomáš se mně nemůže přizpůsobit, musím já, říká Anna Satoranská

Anna Satoranská

Společně se svým otcem Pavlem Maurerem pořádá gastronomické výlety do světa, vydává průvodce po restauracích a pořádá...

Další z rubriky

S fitness můžete začít i v důchodu, říká sedmašedesátiletá babička

Sharon Mehaleková

Sharon Mehaleková má jedenáct vnoučat, je jí sedmašedesát a chodí do posilovny stejně často jako dvacetileté krásky. S...

Čokoláda prospívá kráse, zdraví i chuti na sex. Dnes slaví svůj svátek

Ilustrační snímek

Málokterá lahůdka na světě je tak univerzálně milovaná jako právě čokoláda. Není užitečná jen tělu, ale dovede zahnat i...

Strašná únava a hororové sny plné mučení. I tak se žije narkoleptikům

Ilustrační snímek

Někdo si vede snový deník, jiný se naopak na noční dobrodružství snaží co nejrychleji zapomenout. Při kterých poruchách...

Češi dopřávají bio hlavně dětem, na sebe už tolik nemyslí

Ilustrační snímek

Biopotraviny kupuje stále více Čechů, jedná se však především o dětské výživy. Za maso a vejce pro sebe už dospělí...

Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?
Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?

Někteří je vnímají jako výstřelek pro alternativně založené maminky. Fyzioterapeuti zase prohlašují, že nic lepšího pro nohy neexistuje. My jsme se je rozhodli otestovat na dvou kolegyních z kanceláře a zjistit, kde je pravda.

Databáze nemocí

Najdete na iDNES.cz