Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: MF DNES

Kdybych v 15 letech nešla na gynekologii, mohla jsem i umřít

  • 45
Abych mohla mít první sex, šla jsem na preventivní prohlídku. Kdybych to neudělala, mohla jsem být neplodná nebo dokonce mrtvá. Slečna Zdena napsala další kapitolu našeho seriálu Můj boj s nemocí.

Tento příběh začal v mých necelých patnácti letech. Prožívala jsem tehdy "velkou lásku", ač z dnešního pohledu se nezdá ani jako velká, ani jako láska. Každopádně jsme s přítelem plánovali, že oslavíme mé patnácté narozeniny prvním sexem.

Rozhodla jsem se proto, že se objednám na vyšetření na gynekologii a tak při druhé nebo třetí prohlídce požádám lékaře o předepsání antikoncepce. Krátce poté, co jsem se k lékaři objednala, jsem se s tehdejším přítelem rozešla, ale návštěvu lékaře jsem již neodvolala. Říkala jsem si, že alespoň odpovědně zajdu na svou první preventivní gynekologickou prohlídku.

Po vyšetření následovala operace

Brzy po oslavě narozenin jsem tedy zašla k lékaři. Byl velmi mile překvapen, že dívka, panna, dobrovolně a bez zdravotních potíží přijde na preventivní prohlídku.

Začal s vyšetřením, ale úsměv mu brzy ztuhl. Řekl mi, že se mu něco nezdá, a objednal mne hned na druhý den na ultrazvukové vyšetření. Pak už se vše seběhlo neuvěřitelně rychle.

Lékař mi totiž zjistil nějaký útvar na vaječníku. Okamžitě mě poslal na vyšetření do jedné velké nemocnice. Během týdne, než mne tam přijali na vyšetření, se bulka zvětšila ze dvou centimetrů na deset.

Za 14 dní od mé první návštěvy gynekologa jsem již ležela na operačním sále. Největší obavy měli všichni z toho, aby nešlo o maligní nádor. Navíc všechna vyšetření byla komplikovaná tím, že jsem byla stále panna. Kvůli tomu byly mnohé procedury nepříjemná, a proto údajně nebylo ani využito laparoskopické operace.

Upřímně řečeno bych raději (tehdy i dnes) obětovala fyzické panenství za tu jizvu, která mi po operaci zůstala.

Jeden vaječník musel pryč

Všichni lékaři v nemocnici byli určitě profesionálové na svém místě, nicméně lidský přístup trochu pokulhával. Halekání lékařky přes celou chodbu a před rodiči, zda jsem panna, bylo prvním nepříjemným zážitkem. Opakovaná gynekologická vyšetření konečníkem byla nutným zlem, ovšem subjektivně pociťuji, že byla vedena mnohem méně šetrně, než u "mého" gynekologa.

Co bylo ovšem zážitkem velmi nepříjemným pro mne i ostatní pacientky, bylo gynekologické vyšetření před skupinou mediků. Upřímně řečeno, nejsem z cukru, osobně jsem to až tolik neprožívala, zároveň chápu, že medici svou praxi někde získat musí. Ale i tak jsem přesvědčena, že přístup k dívkám na dětské gynekologii měl být šetrnější.

Nechci nijak zpochybňovat kvality lékařů, operace byla velmi rychlá a bez žádných pozdějších obtíží. Nakonec zjistili, že šlo o nezhoubnou cystu, která však rostla velice rychle.

Lékaři mi pak sdělili, že byla neuvěřitelná náhoda, že jsem na první vyšetření u gynekologa šla, protože vzhledem k rychlosti růstu by mi cysta s největší pravděpodobností praskla a já bych byla téměř jistě neplodná a možná i mrtvá.

Při operaci jsem přišla o celý vaječník a ještě kousek druhého. Lékaři mne však ujistili, že i jeden vaječník zvládne obstarat všechny potřebné funkce. Můj příběh tedy skončil prozatím šťastně, rodinu zatím neplánuji, ale věřím a doufám, že žádné problémy plynoucí z této nemoci mít nebudu.

Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.