Pane profesore, kolikáté kafe by to dnes bylo, kdyby se neporouchal kávovar?
Myslím, že osmé, je teprve odpoledne. Moje denní dávka je tak kolem deseti. To je pohon, na který funguju. Ale nebojte, chvíli vydržím i bez kofeinu.
Právě jste se vrátil z USA, co vás tam vedlo?
Byla to zcela obvyklá cesta. S profesorem, ale hlavně kamarádem Vivkem Reddym, který působí posledních třináct let v New Yorku, se vídáme pravidelně. Už od roku 2000 spolupracujeme na výzkumu převážně v oblasti arytmologie. Ale pracovní cesty jsem měl nahuštěné už od přelomu srpna a září. Nejprve jsem byl v Barceloně, pak v Dánsku, na Havaji, v Los Angeles, dvakrát v New Yorku a odtamtud jsem ještě letěl do Portorika.
Na gymplu jsem dvakrát dostal dvojku z chování.
Jednou jsem utekl z branného cvičení. A jindy z chmelové brigády.
