Hledání receptu na dlouhověkost je staré jako lidstvo samo, ale nikdy po něm nejspíš nebyla taková poptávka jako nyní. Předhání se v něm výzkumníci z univerzit, farmaceutické firmy i start-upy ze Silicon Valley, které věří, že desítky let navíc nám může zaručit čip v hlavě nebo speciálně upravená krev. Pro Julii Mattisonovou a její kolegy z amerického National Institute on Aging se odpověď skrývá v něčem mnohem jednodušším: v úpravě jídelníčku.
Věří totiž v pozitivní účinek takzvané kalorické restrikce, která velí zmenšit příjem potravy o třicet až padesát procent. Není to dieta, jednotlivé porce se zmenšují postupně a jednou provždy. Výsledkem má být lepší celková kondice, menší zdravotní rizika a delší život.
Jednotlivci s podobnými úpravami jídelníčku experimentovali vždycky. Dochovaly se zápisky starověkých lékařů, kteří věřili, že ubrat na jídle znamená žít déle a zdravěji, i italského aristrokrata Alvise Cornara, který metodu sám na sobě testoval na konci patnáctého století. Jedl jen 350 gramů jídla denně, ovšem od všeho něco: maso a ryby, ovoce, zeleninu i sacharidy. Dožil se na tu dobu neuvěřitelných čtyřiaosmdesáti let.
Nejdřív krysy, potom opice
Komplexní vědecké výzkumy se tématu začaly věnovat ve 30. letech minulého století. Redukci potravy o třicet nebo i více procent výzkumníci testovali na červech, mouchách, krysách i myších. Velmi často úspěšně. Během známého pokusu z roku 1935 snížil americký gerontolog Clive McCay příjem kalorií u laboratorních krys. Skutečně jim tak dokázal prodloužit život, lépe řečeno oddálit přirozenou smrt v důsledku stáří nebo nemocí, které se stářím souvisí.
Makakové Canto a Owen jsou součástí výzkumu University of Wisconsin.
Jenže krysy, myši, mouchy i červi mají k člověku daleko, a tak vědci hledali zvíře, které je nám bližší a na kterém by se dala metoda testovat. V osmdesátých letech odstartovali dva dlouhodobé experimenty na skupinkách opic – v obou případech makaků rhesus, se kterými sdílíme 93 procent DNA, podobné vzorce stárnutí i průběhu závažných nemocí.
V obou experimentech, které už třicet let běží pod dohledem vědců z University of Wisconsin a zmíněného National Institute on Aging (NIA), bylo na začátku celkem 197 makaků. Jejich jídelníček se skládal a dodnes skládá ze sušenek ušitých na míru jejich potřebám: obsahují všechny důležité živiny ve vhodném poměru. Rozdíl je pouze v tom, že polovina opic jí o třicet procent méně.
Dlouhověký Sherman
Překvapivě nehladoví a mají výtečné zdraví. Nejznámější ze zkoumaných opic je sameček jménem Sherman. Je mu 43, což je o dvacet let víc, než se průměrně makakové rhesus v zajetí dožívají. „Od roku 1987, kdy jsme u něj začali s kalorickou restrikcí, neprojevil žádné typické známky hladu,“ řekla Julie Mattisonová magazínu BBC Future.
Zatímco opice z druhé skupiny postupně onemocněly a řada z nich už zemřela, Sherman je výjimečně fit a na svůj věk velmi aktivní. Navíc má více vlasů, méně šedin a méně povislé kůže. Podobně jsou na tom i jeho kolegové a kolegyně ze skupiny. „Objevuje se v ní méně případů cukrovky i rakoviny než u té druhé,“ uvádí Mattisonová. Podobné výsledky hlásí i výzkumná jednotka z wisconsinské univerzity.
Kalorie podle Calerie
Elixír mládí nalezen? Tak jednoduché to nebude. „Tyto studie byly provedené na zvířatech a nemusí nutně odpovídat tomu, co by se dělo u lidí,“ podotýká Monika Bartolomějová, hlavní nutriční specialistka Světa zdraví. Zmiňuje i výzkumy prováděné na lidech, které tak zázračné výsledky neměly. „V současné době podle mě není mnoho relevantních studií, které by kalorickou restrikci u člověka jednoznačně spojovaly s dlouhověkostí,“ dodává.
To se pokusil změnit americký experimentální program známý jako „Calerie“ (zkratka pro Comprehensive Assessment of Long-Term Effects of Reducing Intake of Energy). Běžel dva roky a zúčastnilo se ho 218 zdravých žen a mužů ve věku od 21 do 50 let. Podobně jako makakové byli rozdělení do dvou skupin. Jedna jedla, jak se jí zachtělo, druhá o 25 % méně.
Výsledky studie vyšly v roce 2015. Nemluvily tak jasně ve prospěch kalorické restrikce, přece jen dva roky nejsou třicet let a délka života se takto měřit nedá. Nicméně krevní testy u lidí z druhé skupiny prokázaly lepší poměry cholesterolu, méně molekul spojovaných s tvorbou nádorů a výrazně snížené riziko cukrovky. Měli také nižší krevní tlak.
Kritici mají námitku: dvě stovky lidí, které se Calerie účastnily, měly záměrně různé hodnoty BMI a našla se mezi nimi i řada těch, co trpěli nadváhou nebo dokonce obezitou. U nich snížení běžného příjmu kalorií mělo pochopitelně pozitivní efekt. Jistě aspoň trochu zhubli, a to se promítlo do dalších oblastí včetně krevního cholesterolu nebo zdravotních rizik.
Návod zatím nemáme
Problém může nastat u těch, co jsou už zvyklí jíst málo. „Bude pro ně náročné pokrýt potřeby vitaminů, minerálů, ale i základních živin pro běžnou činnost. A to nemluvím o sportování,“ říká Monika Bartolomějová. „Kalorická restrikce pak může vést k vyčerpání organismu, snížení hustoty kostí, ztrátě svalové hmoty, chudokrevnosti, závratím nebo depresím. V případě, že ji člověk ukončí a vrátí se k původnímu stravování, je vysoce pravděpodobné, že nastane i jo-jo efekt.“
Jak by hubli vědciK snídani vejce a před jídlem vodu  Ilustrační fotografie |
Zatím málo prozkoumanou metodu by sama nedoporučila nikomu, ale vysloveně nebezpečná podle ní může být pro lidi, kteří trpí některým druhem poruchy příjmu potravy. „Naprosto nevhodná je také pro těhotné, kojící a samozřejmě děti a dospívající.“ Pokud by se zdravý dospělý přece chtěl do restrikce pustit, měl by podle jejích slov rozhodně ubírat postupně a myslet na to, aby jeho denní příjem byl stále bohatý na minerály a vitaminy.
V teorii může kalorická restrikce znít lákavě, ale v praxi je problematická právě proto, že zatím nikdo nepřipravil žádný vědecký podložený „návod“, o kolik příjem kalorií snížit, co a v jakém poměru jíst a podobně. „Pravidelné a vyvážené stravování je přitom pro lidské tělo velmi důležité,“ zdůrazňuje nutriční poradkyně.
Neexistuje podle ní žádná jednoduchá poučka o tom, kolik kalorií má člověk přijímat. „Záleží na mnoha faktorech, jako je pohlaví, věk, váha, výška, zdravotní stav, skutečný bazální metabolismus.“ A také životní styl: „Rozhoduje zaměstnání, fyzická aktivita, míra stresu, prodělané diety a jojo efekty a další aspekty. Nejde jen o to, kolik energie jídelníček obsahuje. Důležité je také, z jakých živin a z jakého jejich poměru energie pochází.“
