Ludvíčková je zakladatelkou Školy papání, pomáhá dětem i rodičům, jejichž obědy jsou okořeněné velkou dávkou frustrace. Jitka tvrdí, že po šestém měsíci přestává být krmení instinktivní záležitostí a stává se z něj dovednost. „U nás doma se vždy říkalo, že s jídlem se nehraje. A já se tím teď paradoxně živím. Děti si potřebují s jídlem hrát a vnímat ho všemi smysly.“
Která jídla jsou u malých dětí na vrcholu hitparády?
Samozřejmě záleží na konkrétním dítěti, z mojí zkušenosti jsou však zásadní barevné preference. Děti, se kterými pracuju, chtějí jíst bílá, béžová až hnědá jídla, tedy nevýrazných barev, ale i chutí. Většinou neodmítnou rohlík, kuřecí řízek, bramborovou kaši nebo těstoviny, ideálně suché. Možná je v nás geneticky zakódováno, že křiklavé barvy můžou být potenciálně jedovaté. Na druhou stranu barevné bonbony děti taky přitahují, poutají je zase jiným způsobem. Jinak se na vrcholu hitparády drží asi Brumík a Lipánek, ty snědí snad všechny děti!
Závislost na projímadlech je velmi častý problém. U některých dětí je to tak běžné, že už se to jako problém přestalo vnímat!
