12. července 2020
Premium
Jak jíst správně a nepřejídat se? Řešením je poučené gurmánství
Miluju jídlo. Tuhle větu říkáme běžně. Svou láskou k němu se chlubíme i v profesionálních životopisech v kolonce „koníčky“. Je to tak správně? Jak pro koho. Pro spoustu lidí by bylo lepší vnímat jídlo jen jako palivo nutné k přežití. Ušetřili by si spoustu problémů. Jak tedy najít rovnováhu?
Kamarádka Aneta má štěně. Nedávno mi vyprávěla, že se jí sousedka ptala, jestli se pejsek jmenuje Piškot. „Ne, ale je to jediný slovo, na který slyší,“ vysvětlila Aneta taktiku, kterou přivolává svého pejska. V tom hle není rozdíl mezi psem a člověkem.
Špatné jídlo může vyvolat duševní nemoc, míní vědci |
Jako batolata nás mamka taky odměňovala piškotem. Něčím malým na zoubek nás uplácela, když potřebovala ještě chvíli klidu na práci. Po injekci následoval dortík v cukrárně. Při páteční cestě ze školy nanuk. Vzpomínám na slavnostní chvíli, kdy jsem svému prvorozenému synkovi dala poprvé ochutnat čokoládu. Čokoláda je pro mě důležitá. Měla jsem pocit, že toho sladkého caparta právě zasvěcuji do jedné z největších krás života. Významný okamžik, jak se patří!
Psychologové se shodují, že právě tehdy začíná náš emotivní vztah k jídlu. Pokud jste v dobré kondici, fyzické i duševní, můžete s jídlem prožívat krásný, romantický vztah po celý život. Ale máte-li problém a hledáte útěchu ve zmrzlině, chipsech nebo chardonnay, zaděláváte si na malér.
Jídlo versus duše
|
Jídlo má v našem životě mnohem víc rolí než „jen“ poskytnout nám živiny. Řekla bych, že to vlastně ani není lidská specialita – dovedu si představit, jak dobře je ovci, která se pase na šumavských kopcích, stejně jako se umím vžít do loveckého vzrušení orla, který krouží nad pěkně vypaseným hrabošem. Jídlo je spojené se spoustou libých pocitů, a proto ho prožíváme i srdcem.
Když se naše emoce dostanou z rovnováhy, dostává se z rovnováhy i naše chuť k jídlu. V tom je každý člověk jiný. Já, pokud mě něco trápí, nejsem schopna jíst, protože se mi z každého sousta dělá špatně. Ale znám lidi, kteří to prožívají přesně opačně: v obdobích nejistoty a obav se upínají k ledničce jako ke své zachránkyni.
Potíže s jídlem máme skoro všichni. Stačí jen známý začarovaný kruh: Honí mě mlsná – dám si svačinku – jak se proboha zbavím té pneumatiky v pase? Kdo se v něm nikdy netočil, je šťastný člověk. Nám ostatním nezbývá než se snažit pořád ovládat svou mysl (je to právě ona, kdo rozhoduje, kolik toho sníme). A protože mysl je někdy otrokem chtíče, je dobré si pomáhat zvenčí.
To je přesně důvod, proč by i největší gurmánka měla mít v knihovně kromě sbírky kuchařek také kvalitní knížky o zdraví, protože když se vzděláváte v obojím, postupně se vaše „mlsná“ přesune ke kvalitním lahůdkám, které vaše tělo tolik nezatíží.
Typickým příkladem je čokoláda. Většina lidí začíná v dětství na přeslazených mléčných. Pak si jednoho dne někde přečtou článek o indiánské historii čokolády, o ideálním složení… A najednou zjistí, že jim sladká komerční hmota přestala chutnat a víc je potěší kousek té kvalitní. A ta je navíc zdraví prospěšná, protože je v ní spousta antioxidantů, železa, hořčíku a minimum cukru.
„Kolik času strávíte myšlením na jídlo? Já dost. Jídlo je pro mě psychologická pomoc - dostává mě z neklidu, z úzkosti. A vím, že to není OK,“ svěřuje se Karolína Ponocná Kamberská. |
Jestli se se svým gurmánstvím držíte v rozumných mezích, je naštěstí objektivně měřitelné. Všichni známe BMI, což je měřítko založené na poměru váhy a výšky. Odborníci ale upozorňují, že zdravotní rizika našich „špíčků“ mnohem lépe zhodnotíme podle obvodu pasu. Ten nám ukazuje míru viscerálního tuku, který je nebezpečnější než třeba ten, který se nám holkám ukládá na bocích nebo prsou. Normální pas měří u žen do 80 cm, a pokud se dostanete přes 88 cm, máte už vysoké riziko zdravotních problémů. U mužů jsou tato čísla 94 cm a 102 cm. Selským rozumem se k tomu dá přistoupit třeba tak, že 80 cm bereme jako „oranžovou“ ( pozor, je potřeba začít něco dělat!) a 88 cm už jako vážné varování, ač je právě toto číslo u žen momentálně průměrné.
Pokud máte BMI i obvod pasu v normě, dál milujte jídlo a snažte se být jen poučenou gurmánkou, která si vybírá, co jejímu tělu dělá dobře. Ale nemusíte to přehánět. Protože když se jídlo stane hlavním tématem k přemýšlení, nebývá to zdravý vývoj.
Kde začíná problém? Ortorexie, mentální anorexie, drunkorexie, bulimie, psychogenní přejídání… Všechny tyto poruchy vypovídají o době, ve které žijeme. O tlaku na dokonalost. Bylo by jednoduché vinit módní časopisy nebo Instagram s jeho zeštíhlujícími filtry na fotkách.
Anorexie se šíří. Přibývá pacientů v kategorii 50+, ale taky předškolních |
Jenže problém začíná dříve, než na dítě začnou útočit tyto vlivy zvenčí. Už v mladším školním věku holčička pečlivě vnímá, jak ji hodnotí okolí – jestli bude pro ostatní dostatečně atraktivní. Pak stačí nepromyšlená poznámka na téma „nepřidávej si, budeš tlustá“, aby se slečna začala prohlížet v zrcadle a zjišťovat, že na tom asi něco je. I když není. V dětství se hodnotíme velmi tvrdě.
Problémem vedoucím k budoucím poruchám příjmu jídla bývá i podobně zasažená maminka. Pokud dcerka pár let sleduje, jak její máma prožívá mindráky ze své po stavy, střídavě drasticky hubne a pak zase tloustne, může si z toho odnést jen jeden závěr – že existence ženy stojí a padá s její postavou.
Úkol je jasný: Nevyrobit si z jídla větší téma, než je nutné. A jak to udělat? Řešení spočívá opět v poučeném gurmánství. Když si jídlo pečlivě připravíte a pak si ho u hezky upraveného stolu vychutnáte, uspokojíte tím svou chuť i duševní potřebu. Patří k tomu i klid a zapálená svíčka. Užijte si ten okamžik co nejvíc!
A co potom? Pak přichází přesně ta správná chvíle na jídlo zapomenout, a to na několik hodin. Zaměstnejte se. Práce, výlet do přírody, úklid celého bytu s muzikou puštěnou pěkně nahlas… A za pár hodin si můžete klidně zase vzpomenout, že existuje něco jako jídlo.
Kde najdete pomoc
|
Žena se stala náctiletou milionářkou, dnes utrácí miliony měsíčně
Třiadvacetiletá Linda Andrade vyrůstala ve velmi chudých podmínkách a už jako dítě si řekla, že chce ve svém životě...
Pohlreich si ze soutěžního výkonu českých restaurací sedl na zadek
V aktuálním dílu Pohlreichova souboje restaurací se střetly podniky ze Strakonic a Olomouce. Obě restaurace vyznávají...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Ňadra deroucí se z dekoltu a upnutá mini? Dostaňte muže do kolen chytřeji
Ženy, které chtějí svým vzhledem zaujmout opačné pohlaví, často zbytečně balancují na hraně prvoplánové až lascivní...
Příběh Lady: Přítel mě zklamal. Zapřela jsem mu, že čekám jeho dítě
Přítel si naplánoval budoucnost, aniž by předem řešil, co já na to. Hodně mě zklamal a nedokázala jsem mu odpustit....
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Bezruká umělkyně popisuje strasti s randěním, muži ji mají za dítě
Dvaadvacetiletá Brianne Surgeonerová ze Skotska nemá ruce. S hendikepem se naučila žít a jak sama říká, absence rukou...
Deset varovných signálů nadměrného stresu, které byste neměli podceňovat
Bušení srdce nebo svíravý pocit kolem žaludku zažije občas asi každý. Většinou to trvá jen chvíli a pak to odezní....
OBRAZEM: Nepovedené plastiky, které podstoupili obyčejní lidé i VIP
Toužili po dokonalém těle, které vídali v magazínech a na televizních obrazovkách. Místo toho jim však zbyly jen oči...
Sedm nejlepších potravin, které posílí vaši imunitu
Všichni si přejeme být co nejméně nemocní. Jenže jak na to, když si počasí dělá, co chce. Jednou je tepleji, jindy zase...
Vede „lékařský Top Gun“. Žijeme krví a skalpelem, říká profesor Sukop
Premium Znám několik lidí, které vracel do života po nádorových onemocněních. Nejčastěji od nich na jeho adresu létají slova...
Testování: Otestujte Buchtičky se šodó naruby
Máte rádi buchtičky se šodó, ale nechcete se pouštět do jejich přípravy? Tak se přihlaste do testování novinky na trhu – buchtiček s vanilkovým...
