Málokdo by si ještě před pár lety pomyslel, že jednou bude velká poptávka například po latté ze sójového mléka nebo že přijde móda nejíst vůbec žádné sacharidy (ze kterých mimochodem berou energii naše mozky).
Kdo má nějaké zdravotní problémy a musí držet dietu, ví, jak je to těžké. Proč si však omezujícími „potravinovými trendy“ kazí život ti, kdo nemají žádné potíže? Proč se neradujeme z jídla a stáváme se jeho otroky?
Držet krok s davem
Potěšení z jídla nám nejčastěji kalí snaha být co nejštíhlejší, a to i přesto, že máme ideální hmotnost. Tak velí dnešní trendy. Davově se hubne, tedy se přidáme. Kdo neshazuje, je divný. Přibývá lidí, kteří drží diety nepřetržitě, a když náhodou selžou, sebemrskají se jak středověcí řeholníci. I když mají doma a v práci pohodu, vytvoří si stres kvůli jídlu.
Dav nám velí i to, jakou módu máme ctít. Sukně krátké, nebo dlouhé? Pšenici ano, nebo ne? Kdo chce zapadnout, nabere směr s těmi ostatními. Když jdou tři zdravé kolegyně na oběd, jedna si dá zeleninový salát bez krutonů, protože je v nich lepek, druhá kuře bez přílohy, protože ty se přece nejedí, může si dát ta třetí vepřo knedlo zelo, aby nebyla za blázna?
Lepek zdravému člověku nevadí, dieta proto nemá význam |
„Vždy jde o přiměřenost,“ uvádí nutriční terapeutka Nikola Peřinová. „Hodně lidí se nedokáže vzdát oblíbených nezdravých pokrmů – a mnohdy by je stačilo jen omezit! Na druhé straně jsou ti, kteří dělají z jídla zbytečně velkou vědu a úzkostlivě lpí na nějakém ideálu.“ Všichni víme, že zdraví se nejlépe udržuje vyváženou stravou z čerstvých surovin. Skutek ovšem utek, když to jiní dělají jinak.
Zmatek z informací
Pořád na nás útočí novinky, co je stoprocentně zdravé, co nám přinese delší život a mládí, a co nás naopak přiblíží krematoriu. Lidská psychika se chová tak, že okamžitě reaguje na poplašné signály. Je to podobné, jako když se na ulici ozve siréna či střelba. Člověk zbystří, případně prchá. Teprve pak přemýšlí, jestli utíká správným směrem a co mu vlastně hrozí.
S jídlem je to velmi podobné. Informace o něm mají sílu nás vyděsit. Jednou nepijeme kávu, protože podle nových zjištění způsobuje rakovinu, jindy se jí přepíjíme, protože prý likviduje zhoubné buňky. Tak je to i s brokolicí, rajčaty, bramborami, kuřecím a tak dále.
Všechny tyhle „hrozby“ nám nejen působí disharmonii v těle, ale taky otravují život. Navíc mezi množstvím poplašných zpráv bohužel můžou zaniknout ty opravdu důležité a prověřené, které by nám pomohly.
Blbnutí z dostatku
Všichni chceme být šťastní. Když už však delší dobu zažíváme spokojenost a máloco narušuje naši svobodu, jako bychom se sami začali dobrovolně omezovat. Psycholog Slavomil Hubálek tvrdil, že lidi, kteří už dlouho nebojovali o život a živobytí, si začnou vymýšlet, jak se sami trápit. Říkal tomu „blbnutí z dostatku“. Nezažíváme dlouho velký strach a bolest? Tak si vytvoříme zmenšenou kopii – zatrpíme si v tetovacím salonu či při aplikaci piercingu, strach si odžijeme třeba při bungee jumpingu.
Jídlo potřebujeme několikrát denně a máme ho dost, dokonce tolik, že ho vyhazujeme. Když už tedy žijeme v blahobytu, pojďme si ho zkomplikovat! Vymysleme si nějaký nový, pokud možno výzkumem zahraniční univerzity podložený trend. A držme se ho, dokud nepřijde další, třeba i opačný. Anebo se potrapme tím, jak slabou vůli máme, že jsme ho opustili. A tak kupodivu to, co by lidi v chudých zemích učinilo šťastnými, tedy jídlo, nám to naše štěstí kalí.
Máte problém?
Spočítejte si, kolikrát jste odpověděli kladně. Pokud to bylo víc než čtyřikrát, je jisté, že jídlo je pro vás pánem, zátěží, zlým snem. Dokonce už může jít o poruchu příjmu potravy a bylo by dobré vyhledat odbornou pomoc. |
