Nejen náchylnost k některým nemocem či povahové rysy. Zdědit můžeme i předpoklady ke stresu či obezitě. Některé vlastnosti si mezigeneračně předáváme tak, že se nám zapíšou do DNA, a třeba jen pozměněním aktivity genu. Na jakém principu stále více zkoumaná epigenetika funguje? Kolik dalších generací lze ovlivnit? I na to odpovídá biolog Jaroslav Petr.
Co všechno si mohou živočichové a rostliny mezigeneračně předávat? Na začátek bychom si mohli uvést příklad. Vědci v Americe udělali zajímavý experiment. Umístili laboratorní myši na drátěnou podložku. A jakmile jim do klece začali pouštět acetofenon, což je uměle vyrobená látka, připomínající vůní třešně a jahody, pustili jim zároveň do podložky elektrický proud a myšky dostaly do paciček ránu. Po nějaké době se myši, jen co ucítily acetofenon, začaly bát. Podobný experiment prováděl už Pavlov se psy, kdy jim před jídlem zvonil zvonečkem a oni po čase začali slintat, jen co uslyšeli zvonění. Americké vědce ovšem zajímalo, jak budou na acetofenon reagovat potomci těchto stresovaných myší, kteří se s acetofenonem nikdy nepotkali.
Vždycky jsme si mysleli, že když na lidi, zvířata nebo rostliny přijde bída, objeví se v jejich DNA nová varianta genů, tedy že dojde ke změně písmen genetického kódu. Gen se tak najednou trochu pozmění a získá novou vlastnost.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
