Platí to však i naopak. I pouhá obava z nežádoucího vedlejšího účinku léku vede u mnoha lidí k tomu, že se u nich skutečně dostaví. Efekt placeba a noceba jsou zkrátka dvě různé strany téže mince. Léky tedy nepůsobí jen silou účinných látek, ale i (ne)důvěrou, kterou v ně vkládáme. A obojí má svá skrytá rizika. Nejen o nich mluví Jaromír Šrámek z Ústavu histologie a embryologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a předseda Sisyfa, Českého klubu skeptiků.
Učí se o placebo nebo nocebo efektu na lékařské fakultě?
Placebo efekt se během výuky zmiňoval spíše v tom širším slova smyslu, tedy při jeho použití v rámci hodnocení léků v klinických studiích (slouží jako kontrolní srovnání, aby bylo možné oddělit skutečný účinek léku od účinku očekávání, přirozeného průběhu nemoci nebo náhody; proto jedna část pacientů dostává skutečný lék, který je hodnocen, a druhá neúčinnou látku, pozn. red.). Do toho však spadá nejen přímý efekt placeba – tedy ovlivnění jednoho konkrétního pacienta –, ale i cokoli dalšího, co napodobuje účinek léku.
Problém je, že placebo efekt se vyskytuje i u neúčinné terapie, jež je aplikovaná na nemoc, která se nelepší. A dokonce se placebo vyskytuje i u terapie, která škodí. Takže může zamaskovat zhoršení nemoci.




















