Naposledy jsme se potkali přesně před deseti lety a už tehdy jste nebyl moc nadšený tím, jakým směrem se plastická chirurgie ubírá. Co se za těch deset let změnilo?
Bohužel mám pořád pocit, že jsou ty změny spíš k horšímu. Lékařům jde dneska hlavně o peníze, ostatně jako většině společnosti. Měl jsem v životě to štěstí, že jsem se osobně setkal s francouzským hercem Alainem Delonem. Ten si před časem postěžoval, jak je znechucený dnešním světem, kterému vládnou peníze. Boj o majetek bohužel zuří i mezi nejbližšími, jeho děti jsou toho dokladem. Dokonce se vyjádřil v tom smyslu, že by z tohoto světa rád co nejdřív odešel (a letos 18. srpna skutečně v 88 letech zemřel, pozn. red.). Jeho postesknutí mě inspirovalo i k sepsání knihy o lékařské etice. Štve mě, že pod pojmem plastická chirurgie si dnes všichni představují jenom zvětšená prsa, přifouklé rty a odsátá břicha. Já sám jsem začínal operacemi rozštěpů u novorozených dětí a na Bulovce jsem založil univerzitní Kliniku plastické chirurgie, kde provádíme například rekonstrukce po úrazech nebo onkologických onemocněních.
Když si představím, jak já, osmdesátník, mám být vzrušený těmi gigantickými implantáty, musím se smát.