„Základ je se hýbat, a to pravidelně. Člověk by měl běhat třikrát čtyřikrát týdně, nebo běhání doplnit jinou aerobní aktivitou, jako je třeba jízda na kole. Dál stačí zařazovat jednoduchá cvičení zaměřující se na sílu úchopu. Pro Spartana nepotřebujete dělat zas až tolik shybů, v jiných překážkových závodech ano, ale tady ne. Mnohem důležitější je síla úchopu. A když člověk dobře visí a bude viset třeba každý druhý den, hodně ho to posune. K tomu patří samozřejmě i další cviky na horní polovinu těla,“ popisuje absolutní základ tréninku Zuzka.
Tím ale příprava nekončí, důležitou součástí je podle ní i nošení břemen. Důležitý je zpevněný střed těla, Zuzce k němu pomohlo běžecké lyžování, a schopnost udýchat svoji vlastní váhu s 20 kilogramy navíc. Ano, při Spartan Race se samozřejmě též nosí břemena.
Vytrvalost
Zejména delší závody však chtějí též trochu trpělivosti. Vytrvalost vyžaduje naběhané kilometry a pokoru, kterou člověk získává často s věkem.
„Když budete mít základ z jiného sportu, který jste dělala na seriózní úrovni, tedy včetně dvoufázových tréninků a podobně, můžete se dostat do formy relativně rychle, třeba za půl roku nebo rok. Jiný případ je člověk, kterého tenhle sport zvedl z gauče. Tam bych apelovala na to, aby to lidé nehnali do extrémů. Neměli by si myslet, že když někdo běhá 120 kilometrů týdně a oni s tím začnou též, budou stejně dobří. Nebudou. Zásada postupnosti a postupného navyšování objemu a času se musí dodržovat, pokud chcete u sportu vydržet a nezničit se hned na začátku,“ zdůrazňuje.
Racionální strava
Nechce to nic šokujícího, žádné novinky, jen zapojení trochy selského rozumu při tvorbě jídelníčku. Stravování je samozřejmě důležitá součást přípravy, ale jak říká Zuzka, myslet si, že pár pilulkami doženu kilo a půl špatného jídla denně, je nesmysl.
„Vyhýbám se potravinám plným konzervantů, umělých sladidel, dochucovadel a všech možných éček, které s kvalitní potravou nemají nic moc společného. Naopak stavím na racionální výživě ze základních potravin s dostatkem bílkovin, které vrátí svalům to, že je občas potrápíme, to bohatě stačí. Když se pak dostanete na špičkovou úroveň a máte pocit, že vám něco chybí, nějakých 5 až 10 procent k tomu, abyste se dostala na svůj vrchol, tak jsou na místě doplňky a doladění stravy s výživovým specialistou,“ soudí.
Znát svoje hranice
Spartan Race v nás často probouzí touhu neustále překonávat svoje hranice a jít až na hranu. Do jisté míry je to určitě dobře a díky tomu se můžeme neustále posouvat, nejde to ale do nekonečna a je potřeba znát svoje hranice.
„V závodě a s číslem na triku velká většina z nás vypíná racionální myšlení a věci, které bychom v tréninku brali jako stopku, přejdeme. Moje hranice je nějakých 35 kilometrů, to vím, že si ještě neškodím. Potom už ale cítím únavu svalů, klouby už jdou natvrdo, vazy odcházejí a celkově z běhu nemám dobrý pocit. Pořád se držím toho, že sport by neměl být na úkor zdraví,“ říká rázně.
A na závěr – oštěp!
Zajímá nás to všechny: jak na něj, zůstává ve spartanské komunitě pořád trochu záhadou. A tak jsem se na oštěp prostě zeptat musela.
„No, házím ho. Přítel mi ho vyrobil a takový zajímavý trénink byl, že jsme občas vyrazili na ´lovecké výpravy´, na výlet, kdy on si vzal luk a šíp, já oštěp, a lovili jsme ztrouchnivělé pařezy. Vždycky jsem si říkala, že to je věc, kterou nemůžu nikdy dát a natrénovat, ale v loňské sezoně už jsem se netrefila jen jednou, kdy jsme házeli opravdu daleko a terč byl malý. Jinak pokaždé. Takže se dá natrénovat i oštěp,“ slibuje Zuzka.
