Otázkou současnosti proto není, jak stres z našich životů úplně odstranit. To je nereálné. Mnohem důležitější je naučit se snižovat jeho intenzitu – ztišit ho tak, aby nám nebral energii pro běžný život.
Pohotovost, která nemá žádný konec
Stres sám o sobě není nepřítel. Lidský organismus se s ním naučil pracovat už velmi dávno – v době, kdy šlo především o přežití. Krátkodobý stres měl jasný smysl: zbystřit, připravit tělo k akci, utéct, bránit se, rychle se rozhodnout. Jakmile nebezpečí pominulo, přišel klid. Tělo se uvolnilo, dech se zpomalil a energie se mohla znovu doplnit.
Sedm bleskových tipů, které vám pomohou odbourat stres |
Stejně to dnes funguje i u zvířat – napětí vystřídá akce a po ní návrat do rovnováhy. Jenže vývoj a způsob lidského života se proměňuje rychleji, než se stíhá přizpůsobit naše biologické nastavení. Dnešní stres už většinou nepřichází v podobě jasného ohrožení, ale jako dlouhodobý tlak, který nemá začátek ani konec. Nejde o jednu krizovou situaci, ale o souběh pracovních i rodinných nároků, povinností a očekávání, která se vrství den za dnem.
Stres tak nepřichází ve vlnách, ale připomíná spíš neustálý šum někde v pozadí. Do určité míry jsme se mu přizpůsobili. Zvládáme tempo i nároky okolí. Jenže to má svou cenu. Pokud není prostor k tomu, aby napětí odeznělo, zůstáváme v permanentní pohotovosti. A právě to je jeden z hlavních důvodů, proč se cítíme unavení, podráždění nebo zahlcení, i když se zdánlivě nic mimořádného neděje.
Napětí si nakládáme na bedra sami
Paradoxem je, že mnoho věcí, které považujeme za efektivní nebo správné, napětí naopak zesiluje. Typickým příkladem je multitasking. Neustálé přepínání pozornosti zvyšuje mentální zátěž a brání mozku v hlubším soustředění i skutečném odpočinku.
Jak odpočívat efektivně. Desatero pro lepší pohodu a menší stres |
Dalším zdrojem tlaku je snaha mít vše pod kontrolou. Plné diáře, neustálé plánování a pocit, že bychom měli všechno zvládat bez zaváhání, vytvářejí zátěž, kterou si na bedra nakládáme sami. K tomu se přidává srovnávání – díváme se na kolegy v práci, sledujeme úspěšné lidi na internetu a nezřídka máme pocit, že ostatní jsou klidnější, spokojenější a zvládají každodenní život lépe. Výsledkem je stav, kdy napětí nevnímáme jako výjimečný signál, ale jako normu.
Proč návody často moc nepomáhají
O zvládání stresu byly napsány miliony slov. Články nás nabádají: „začněte meditovat“, „více cvičte“, „naučte se relaxovat“. Pro řadu lidí se ale i tyto aktivity stávají dalším úkolem na seznamu povinností a paradoxně i další příčinou napětí. Přidávat do života něco navíc často není řešení. Naopak – jde o ubírání tlaku, o zmenšení prostoru, ve kterém na sebe klademe nároky.
Může to znamenat kratší pracovní úseky bez vyrušování, vědomé pauzy během dne nebo větší shovívavost k sobě samým tam, kde další snaha o dokonalost nepřináší reálný užitek, jen další vyčerpání. Důležité je přitom rozlišit mezi tím, co zklidňuje přirozeně, a tím, co se tváří jako další výkon.
Pokud se z relaxace stane úkol, z meditace povinnost a z odpočinku položka na seznamu, míjí se účinkem. Nervový systém totiž nereaguje na to, co bychom měli dělat, ale na to, co skutečně vnímá jako bezpečné a uvolňující. Právě proto má smysl návrat k jednoduchým, přirozeným signálům, které tělo zná dávno předtím, než jsme je začali nazývat relaxací.
Stresový hormon tělo potřebuje, nesmí ho být ale moc. Jak ho snížit |
Klidnější dech, pomalejší chůze, krátké protažení nebo vědomé zastavení uprostřed dne nejsou techniky, ale informace pro nervový systém: teď nehrozí nebezpečí. A když tuto zprávu dostane, dokáže se postupně přepnout z pohotovostního režimu do klidnějšího nastavení.
Odolnost je schopnost umět se vrátit
Často si myslíme, že psychicky odolní lidé jsou ti, kteří všechno vydrží. Ve skutečnosti je odolnost spíš schopností vracet se do rovnováhy. Neznamená nemít stres, ale umět z něj vystoupit dřív, než nás úplně pohltí.
Pohoda není trvalý stav, kterého bychom měli dosáhnout. Nemůžeme žít bez emocí. Naše mysl se přirozeně mění podle okolností, energie i životní fáze. Stačí, když si začneme více všímat sami sebe – momentů, kdy je zátěž zbytečně silná, a dovolíme si ji alespoň trochu ztišit.
Tipy pro každý den
|
Článek vyšel v únorovém vydání časopisu Zdraví.
