Spousta potravinových kloubních doplňků se pyšní tím, že mají skoro až léčebný efekt. Opravdu se dají považovat za léky?
Aby se dalo prohlásit, že daný potravinový doplněk má pozitivní dopad na klouby a můžeme ho nazvat kloubní výživou, stačí, aby obsahoval minimální množství vitamínu C, konkrétně 12mg na denní dávku. Alespoň tak to vyplývá z jedné směrnice EU z roku 2011. Céčko je zásadní vitamín pro tvorbu metabolismu vaziva. Většina kloubních preparátů ho proto obsahuje. Jestliže ale obsahují takovouto minimální a neúčinnou dávku vitamínu, kloubní výživa nic nevyživuje a efekt je sporný.
To je pěkný chaos, ne?
Jestliže to není preparát schválený a registrovaný Státním ústavem pro kontrolu léčiv jako léčivý přípravek, což potravinové doplňky nejsou a pojišťovny je neproplácejí, není to tak přísně střeženo. Dokonce i plošná kontrola nad tím, zda obsah účinných látek odpovídá informacím na obalu či v příbalovém letáku, je v reálu obtížná. Je to stejné jako u potravin. Někdo občas odhalí, že kečup neobsahuje množství rajčat, jaké by měl, ale nic zásadnějšího se neděje.
MUDr. Pavel DrbalJeho specializací je fyzikální a rehabilitační lékařství a tradiční čínská medicína. Od roku 2011 je také lékařem pro zahraniční zájezdy České filharmonie.  MUDr. Pavel Drbal |
Celé to na mě tedy působí, že kloubní preparáty jsou velká blamáž...
To zase ne. Jsem přesvědčený, že jejich velká část má skutečně pozitivní vliv. Pokud máte reálná očekávání. Jestliže za mnou přijde pacient, který má bolesti v kolenou a na obou kloubech artrózu druhého až třetího stupně, je dost pravděpodobné, že mu tyto preparáty nepomůžou. Zásadně ani neoddálí degenerativní proces zbytkové chrupavky. Ty úsměvné reklamy v televizi, jak něco spolknete a jde to cíleně do určitého kloubu, jsou nesmysl. Lék se rozprostře po celém organismu, jde do všech kloubů a pravděpodobně povšechně do pojivové tkáně.
Jak se v tom tedy orientovat? Co by měl volně dostupný kloubní preparát obsahovat?
Zásadním kritériem je obsah kolagenu, který je základní stavební jednotkou chrupavky a pojivové tkáně obecně. Ten by měl ideálně být naštěpen. Takto naštěpené kolagenní peptidy jsou pro tělo lépe vstřebatelné. Další důležité látky jsou glukosaminsulfát a chondroitinsulfát, látky důležité pro metabolismus a obnovu struktury chrupavky. Kromě těchto látek by měl obsahovat adekvátní dávku zmíněného vitamínu C.
On-line rozhovor s MUDr. Pavlem Drbalem z roku 2014 |
Pane doktore, co je pravda na tom, že když už beru kloubní preparát, měl bych být aktivní, aby se potřebné látky dostaly tam, kam mají?
Je to tak. Chrupavka není vyživovaná krví, nemá vlastní cévní zásobení. Výživa probíhá skrze difuzi látek ze synoviální tekutiny, což je laicky řečeno „kloubní maz”. To znamená, že ony výživné látky se do chrupavky dostávají tak, že ji vlastně mačkáte, stisknete a uvolníte.
Nestačí do sebe preventivně házet tlačenku a gumové medvídky?
Ani náhodou. Muselo by toho být obrovské množství a to by vám zkazilo žaludek a způsobilo jiné závažné zdravotní problémy.
Jak by se podle vás měl tedy člověk rozumně chovat ke svým kloubům?
Ideální je pravidelná chůze, procházky. Nejsem nepřítel sportu, ale myslím si, že pro klouby je chůze to nejlepší.
A co běh?
Je pravda, že dneska jsou materiály pro sportovní obuv na jiné úrovni, než bývaly. Ale bez ohledu na to je běh po tvrdém terénu ve městě špatný. Dochází k neustálým mikrotraumatům a přetěžování. Dle mého názoru je nejlepší chůze a to alespoň půl hodiny denně.
A běhání na boso?
To vnímám velice dobře, ale v přírodě a po rozumnou dobu. Nerovný terén, pole, louka je ideální. Ve městě je to špatně.
Co podle vás dává kloubům moderního člověka nejvíc zabrat?
Moc pohybu a na druhou stranu příliš málo pohybu. Když rozdělíme spektrum pacientů od dětí až po seniory, jsou příčiny úplně odlišné. Když vezmu mladé lidi do 25 či 30 let, jejich obtíže plynou ze sportu, z traumat nebo mikrotraumat, nešetrných požadavků na výkonnost. Prostě z přetěžování. Třeba florbalisti, malí kluci, trénují čtyřikrát týdně, do toho mají o víkendu zápas. Takový sport je o neustálém střídání akcelerace a decelerace. Tito kluci ještě nemají usazený vývoj stabilizačního systému trupu a trenéři je přetěžují. To je pro klouby velmi špatné.
Bylo to tak i dřív, třeba před dvaceti lety?
Já si myslím, co jsem to tak diskutoval mezi známými, kteří mají děti a předtím se sami věnovali nějakému sportu, že teď jsou požadavky na výkonnost a úspěch obrovské. Před dvaceti lety to byla spíš sranda. Dělalo se to proto, že nás to bavilo. Bohužel je tento trend patrný i na malých městech. Vytrácí se radost z pohybu.
Který další konkrétní problém trápí naši generaci?
Poranění měkkých částí kolene, přední skřížený vaz, menisky, problémy s čéškou, výhřezy plotének. Diagnostikuju pacienty, kteří nedosáhli třiceti let a mají těžký výhřez meziobratlové ploténky. Většinu výhřezů jsme schopni odléčit konzervativně, bez operací. Ale vídám často i třicátníky, které bylo nutno odoperovat.
Výhřez ploténky mám spojený spíš se starší generací...
Většinou to tak je, ale v poslední době se to začíná objevovat i u mladší.
Důvod?
Když pět dní v týdnu sedíte u počítače, nervujete se, nestíháte a v sobotu se pak jdete zničit do posilovny nebo si dáte pořádnou porci kilometrů buď běhu, nebo jízdy na kole, je představa, že tak svému tělu prospějete, falešná. Neprospějete. Nejsem protažený, jsem zkrácený, tahám za úpony, devastuju svůj pohybový aparát. Nárazová sportovní zátěž je naprosto špatně.
Teď vás nachytám. A vy se protahujete?
Budete se divit, ale ano. Když mám před nějakým sportem, určitě ano. Stačí patnáct minut po svalových skupinách.
Spousta lidí vám na to řekne, že je to nepříjemné a dlouho trvá, než přijde pokrok.
Je mi to jasné, ale před sportem je to rozhodně nezbytné. I pes se ráno protáhne. Je to základ. Já osobně cvičím taichi, to považuju za geniální systém cvičení, kde na vlastní kůži poznáte principy pohybů velmi mírnou klidnou formou, bez soutěživých principů. Součástí toho je vždycky rozcvička, kdy se musíte protáhnout. Nejhorší jsou hamstringy, adduktory kyčlí (kyčelní přitahovače), svaly kolem páteře.
Četl jsem, že se v rámci praxe věnujete akupunktuře.
Ano, je to jeden ze způsobů, jimiž můžete lidem pomoct. Jsou diagnózy, indikace, které potřebují skalpel, bez toho to nejde. Na některé funkční problémy je zase geniální akupunktura. Je to podobné, jako když je na určitou léčbu potřeba použít antibiotika a na jinou zase bylinky. Osobně se snažím balancovat alternativní postupy s takzvaně ověřenými. Musíte zvolit správný postup ve správnou dobu a na správného pacienta.
Takových lékařů jsem popravdě moc nepotkal.
Ono jich také moc není (smích). Je to strašně těžké. Balancujete pořád na ostří nože. Mám kolegy, kteří jsou strašně alternativní a sežrali by mě za obstřik ramene. Já ale vím, že na tohoto konkrétního pacienta jiný přístup nezabere. Pak jsou zase materialističtí kolegové s mechanistickým myšlením, kteří ohrnují nos nad akupunkturou. Spojovat protiklady je prostě těžké, ale vidím v tom svou cestu.
Má být člověk v případě pohybového problému spíš ležící, nebo je lepší se pořád trochu hýbat?
To se ptáte moc obecně. Jestli jste viděl někoho s akutním výhřezem ploténky, víte, že takový pacient má obrovskou bolest, která mu vystřeluje do nohy a pacienta může imobilizovat. Tělo samo si onou bolestí žádá klid. I běžná distorze kotníku je onemocnění, pro které je klid a odlehčení nejzásadnějším léčebným prvkem. Vídám sportovce, kteří mají otok a už se ptají, kdy budou moct sportovat. Ano, pohyb je důležitý. Musíte se hýbat, protože když budete ležet bez pohybu, můžete dostat trombózu nebo vám mohou ztuhnout svaly a klouby a obnovení pohyblivosti je následně obtížné, či dokonce nemožné. Já ale v ordinaci vídám spíše opačný problém, zvláště u sportovců.
Existují vůbec některé problémy, které jdou rozběhat?
Tomu nevěřím. Ke zdravotním problémům je potřeba přistupovat inteligentně a citlivě dle místa a charakteru poruchy. Pokud nastane nějaký problém, ať už jde o funkční nebo strukturální poruchu pohybového aparátu, je třeba se nejprve zamyslet nad příčinami a odstranit je.
Jak se díváte na speciální vložky do bot? Je to efektivní?
Já předepisuji ortopedické vložky poměrně často, indikace jsou samozřejmě omezené. Nepředepisuju je preventivně. Když má člověk obtíže, vyšetřím si ho, vidím například poruchu nožní klenby nebo špatné osové postavení v kotnících, které je s plochou nohou velice často spojené. To vše můžete vložkami korigovat.
A sportovci?
Například u mladých sportovců, kteří mají náznak přetížení, je speciální vložka na místě. U vložek je důležité, abyste spolupracoval s člověkem, který je vyrábí, a mohl se na něj spolehnout. Vložky musíte vyrobit nejen přesně na otisk plosky, ale musíte zohlednit všechny věci okolo - úhly v kotnících, kolenou, jestli má nohy do X nebo do O. Aniž by ji dělal zkušený člověk, ideálně fyzioterapeut, nebude mít vložka valnou cenu.
Chceš si zaběhat s námi? Závod pořádaný redakcíAbsolvuj závod, kde vítězem je každý, kdo se zúčastní a doběhne. Kde v cíli bude čekat medaile pro každého a tvůj pocit z odběhlého závodu s tebou budou sdílet stejní běžečtí nadšenci, jako jsi ty. Bohaté občerstvení v cíli a tričko s běžeckou tématikou jsou samozřejmostí. Nejbližší závod s volnou kapacitou se koná v Ostravě. Jsou tu ale i další města! |
