Mé orientační poprvé přineslo spoustu poznatků jako: „Buzola se od kompasu...

Mé orientační poprvé přineslo spoustu poznatků jako: „Buzola se od kompasu vyznačuje otočným kolečkem na stanovení azimutu. To, že je kolečko otočné, evidentně vědělo i křovisko, kterým jsem probíhal, a trochu ho pootočilo.“ | foto: Vít Sháněl

Humorná příhoda o tom, co to znamená, absolvovat poprvé orienťák

  • 8
Co obnáší orientační běh vyzkoušel na vlastní kůži i náš čtenář Vítek Sháněl. Ztráta orientačního panictví mu přinesla spoustu vtipných poznání.

Začínám trochu nesportovně, sedám do auta a nastavuji GPS na restauraci, kde je registrace i start. Během parkování si už všímám běžců s mapou v ruce. Někteří jdou a rovnají mapu k severu, jiní jen kouknou a nasadí ďábelské tempo. Zahrádka restaurace je už obsypána haldou batohů, kolem kterých se ze slušně oblečených lidí stávají běžci. Před nimi se táhne fronta, na jejímž konci sedí dva kluci s počítačem. Jeden registruje, druhý rozdává mapy, startovné platí každý sám do hromadné kasy.

Zabírám místo na konci fronty a sleduji ostatní, jak se připravují. Dostává mě atmosféra, z okolí je cítit nadšení, ale i ohromný klid. Testují se čelovky, oblepují se záznamové papíry kontrol proti roztržení a během toho všeho se postupně po minutě dvou startuje. Fronta se pomalu posunuje, a tak i já testuju čelovku, připravuju papír na záznam kontrol a se stovkou v ruce se blížím ke startu.

Líbil se ti článek?

Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

„Tři minuty technická pauza,“ ozve se od registrace a jeden z organizátorů odbíhá na záchod a naplnit půllitr. Je zpět a já stojím u registrace a ptám se na startovné. „Třicet,“ ozve se a v haldě bankovek a kováků měním svoji stovku za 70 korun v kovu a představuji si ten krásný cinkavý zvuk, který mě bude celý orienťák doprovázet. Dostávám do ruky mapu a očíslovaný papír na ražení kontrol. Stojím jak opařený tou pohodou, plynulostí, lidmi kolem, až mě vytrhne: „Tak běž!“. Startuji.

Popisem zážitků, chyb, cest z kontroly na kontrolu, pádů, objemu vyteklé krve a tak dále nebudu obtěžovat, chce to zažít. Pokusím se však shrnout pár poznatků:

  • Na startu jsem se divil, proč má na sobě spousta lidí roztrhané oblečení. Už chápu, po pár kilometrech jsem ho měl taky.
  • Je hezké běhat rychle, to mi jde. Škoda jen, že blbým směrem.
  • Jmenuje se to „orientační“ běh – pokud ale volím zkratky, je z toho orientační prolézání křovisek.
  • Na skály se lépe leze, než se slézají.
  • Pokud je kontrola na skále nebo na prudkém srázu, seshora opravdu není vidět a zespodu září na míle daleko.
  • Významný strom v popisku je významný třeba tím, že je obvod jeho kmene o 10 centimetrů větší než u ostatních stromů v lese.
  • Je dobré poznamenat si úpravy popisů a polohy kontrol od organizátorů na razicí papír. Bohužel se na něj během běhu vůbec nekoukám.
  • Buzola je dobrá věc, jen mít tak víc času si s ní během trasy pomáhat.
  • Buzola se od kompasu vyznačuje otočným kolečkem na stanovení azimutu. To, že je kolečko otočné, evidentně vědělo i křovisko, kterým jsem probíhal, a trochu ho pootočilo.
  • Průměrná rychlost mého orientačního běhu se rovná svižnější procházce.
  • Volné ruce jsou dobré ruce (na padání, prolejzání, šplhání), kdežto plná pusa (držící ve skusu mapu) je blbá na dýchání.
  • U prvních kontrol jsem si říkal „díky za světlo“, že jsem je vůbec našel. U dalších „díky za tmu“. Byly opatřeny chemickým světlem a hledaly se o poznání lépe.
  • Hodí se mít dobré trailové boty s drsnou podrážkou – škoda, že si toho nevšiml ten svah a já se řítil i s haldou hlíny v lehce kontrolovaném pádu dolů.
  • Snažím se vymazat z hlavy myšlenku na samootočnou podsvícenou mapu s blikající modrou tečkou ukazující moji polohu.
  • Pokud čtu mapu za běhu, ve tmě s čelovkou a vloženou do krásně lesklé fólie, přehlížím detaily, jako je třeba zakreslený plot.
  • Nedá se v poklidu přemýšlet, nad čím si zamanu, pořád se hledám a řeším, kudy dál.
  • Žízeň, hlad a problémy s vybavením – co to je? Na to fakt nestíhám myslet!
  • Říkám si, jaká je pohoda běžet drsnej trail, tam je alespoň cesta.
  • Nic nepálí tak jako sprcha po orienťáku.

Pokud to nebylo z „hloubky“ poznatků patrné, šlo o můj první, ale rozhodně ne poslední orientační běh.

Napiš svůj článek i TY

Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy.

Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

Marek

NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!