Už nějaký ten pátek se snažím nehnít doma a něco pro sebe dělat. Máme partu kamarádů, se kterými provádíme různé blbosti a mimo jiné jsme se začali v „hobby“ podání účastnit závodů. Vše to vede můj bratr Kuba, který i přes pozvolnější progres nás ostatních zvedá laťku velice rychle nahoru. Na letošní rok jsme všichni měli nastavený „peak“ závod Czechman – trať polovičního ironmana (1,9-90-21). Všichni jsme úspěšně absolvovali a plni zážitků se těšili na další ročník s tím, že možná někdy do pěti let zkusíme i celého železňáka. Bratr, jak už jsem zmiňoval, blázen, co se posouvání hranic týče, měl v letošním roce startovné i na závod Moraviaman – ironmanská trať (3,8-180-42). Nás do něj žene na příští rok.
Protože jsem správný brácha, support a běžecký kolega, jsem jel s ním, podpořit ho a udělat nějakou tu dokumentaci, pomoct s pohybem po závodě a především se podívat, jak to funguje. A mimo jiné protože mě v pondělí čekaly přijímací zkoušky na VŠ do Brna.
Jak to vlastně celé probíhalo? V pátek jsem se probudil ještě s lehkou kocovinou po vydatných oslavách státnic a s tím, že zabalím pár nejnutnějších věcí a běžecké oblečení a Kubu podpořím u běžecké části přímo na trase, bude-li by to možné. Věci v tašce byly hned, volný čas jsem mohl využít k tomu dělat si ze závodníka srandičky, protože s blížícím se dnem D mu tuhl úsměv na tvářích. Osobně to moc dobře znám z vlastní zkušenosti.
Cesta na Moravu do Otrokovic byla dlouhá, proto jsem si na chvilku zdříml. Po probuzení Kubovi volal kamarád, že se bohužel nemůže zúčastnit, abychom mu vyzvedli alespoň startovní balíček. Škodolibému bratrovi se v hlavě zrodil nápad: Poběž se mnou! Mě samozřejmě ihned polilo horko a začal jsem vymýšlet výmluvy a naštěstí jedna byla hned na světě: Přece se nedá jet 180 km na kole bez kola. Tak jsem se hned uklidnil a jelo se dál. Nicméně při dojezdu to Kubovi pořád nedalo a napadlo ho, že náš kamarád ze Zlína (cca 20 min od Otrokovic) jezdí na silničce. A sakra. Bušení srdce opět na místě. Zavolal jsem mu a on opravdu měl silničku a navíc byl ochoten ji půjčit. Už nebylo co řešit. Později večer měli přijet ještě rodiče, tak jsem jim vysvětlil situaci a nadiktoval, co všechno bych potřeboval přivézt.
A bylo to. Šli jsme si pro startovní balíčky. Pořadatelé neměli sebemenší problém s přepsáním jména – za což jim velice děkuji – a já se tak mohl upsat. V ten moment se karta obrátila a terčem „posměchu“ jsem byl já. Brácha si mě zkrátka vychutnal oplátkou za celý den. Poslechli jsme si rozpravu, nakoupili potřebné gely a tyčinky a hurá pro kolo. Pak jsme skočili na véču a předzávodní zdravotní pivko. Po jídle akorát přijeli rodiče a tak jsme prohlédli balíčky, oblepili kola a helmy, pustili si nějaká motivační videa a šli na kutě.
Samozřejmě jsem toho moc nenaspal a probudil se s absolutně nevěřící myšlenkou, že teda jo. Proběhla nějaká rychlá snídaně a jeli jsme na „Štěrkáč“. Závody tohohle typu musí začínat brzy, už v 6:30 jsme tedy připravovali všechny svý cajky do depa. Dostali jsme husťácký čísla na ruku a nohu a ani jsme se nenadáli a stáli v neoprenu na startu. Rychle vycucnout nějaký cukry, rozloučit se s rodičema a v 7:00 ….. BUM - Start.
Brácha se na mě culí a se slovy: Ono se to fakt děje! se noří do vody. Se srdcem až v krku se vzápětí nořím za ním. Vůbec nepřemýšlím a jedu levá, pravá, nádech, levá... Je to pěkná mela a musí se počítat i s nějakou tou fackou, a že jich padlo. U první bóje si říkám, že to celkem jde, a plavu dál. Za pár vteřin si uvědomím, že je to teprve 1. bójka v 1. kole ze tří, což mě trošku znervózní, ale pokračuji. Stále se plave dobře a dokonce i s časem jsem spokojen. První kolečko mám za 26 min. Mezi koly je výběh na pevninu a tak proklepu ruce a hned se pouštím do druhého. Bez větších problémů i to zvládám s časem pro mě taky celkem solidním, cca 30 min. Ke konci kolečka mě ale začínají tlačit brýle a tak si je při výlezu dám na chvilku na čelo. Za pár vteřin ale musí zpět na oči, protože je tu poslední okruh. Bez nějakých větších problémů se plave jak po másle. V hlavě mám myšlenky na plavecký dálkový rekord. První část IM bude za mnou, proto je čas na lehký optimismus. Z vody vybíhám v čase 1:26:22.
S maximální spokojeností si to štráduju do depa. Rychle sundat neopren, nahodit číslo, helmu, obléct dresík, nazout botky, čapnout kolo a 2. část může odstartovat. Celé depo se snažím zvládnout v tempu ale nic neuspěchat protože ta chyba by se na 180 km pěkně znásobila. Hned po výjezdu mě čeká občerstvovačka tak dobíjím všechnu potřebou energii. Ze všeho nejvíc se těším na toustíky. Po slasti z příjmu živin přichází uvědomění, že mě čeká 180 km na kole. Maximálně jsem ujel v životě pouhých 110 km v kuse, a to na horáku. Na silničce sedím po čtvrté v životě. Ale jdem do toho. Z prvu se šlape pěkně ztuha, až musím zkontrolovat, jestli mi to někde nebrzdí. Bohužel – nebrzdí. Takže nohy total mrtvý. Po pár minutách vidím vysmátého bráchu, který si užívá každou vteřinu závodu. Rozhecujem se a dál už se pokračuje zas o něco lépe. Po 15 km další toustíček a banánek a nejlepší záležitost závodu - fandění rodičů a fanoušků. Nabitý adrenalinem se pouštím do druhé 30 km dlouhé časti prvního kolečka.
Líbil se ti článek?Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí. Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme. |
Po 45.km je za mnou 1. okruh a jedeme do druhého. Opět úžasná podpora z řad fanoušků a očekávané občerstvení. Snažím se myslet na ten obrovský výdej a na to, jak je potřeba doplňovat energii, i když na to třeba není úplně chuť. Další kilometry se polykají celkem snadno. Sil ubývá, ale s myšlenkou na následující maraton jedu rozvážně a ekonomicky. Na otočkách si už nacházím mimo svého bratra, s kterým je každé potkáni podpora veliká, kamarády závodníky. S každým přívětivým gestem, či úsměvem cítím mrazení v zádech a dobití energie. Po 6 hodinách a 39 vteřinách je trápení s kolem u konce.
Ale konec závodu je ještě daleko, čeká mě ještě nějaký ten výklusek. Mám pocit, že nejsem schopen ani chodit natož běžet. Na to ale není čas, měním dres za tričko a cyklo boty za maratonky a vydávám se na běžeckou část. Nejprve záchrana v podobě občerstvovačky, kde naplním tvářičky jak sysel a vybíhám. Zase mě čeká podpora stran diváků – prostě boží. Řídím se radou tri legendy Petra Vabrouška, a to prvních pár kilometrů zlehka. S velkým překvapením zjišťuji, že nohy poslouchají, moc nebolí a vypadá to, že bych ani nemusel držet šnečí tempo. Risknu to a držím se pod 6 min/km. Ještě potkávám několik cyklistů, kteří dokončují svou druhou část a s radostí, že nejsem poslední, se prokusuji dalšími kilometry.
Zas se potkávám s rodinným kolegou závodníkem, jsme vyřízení, ale podporujeme se plácnutím. Při posledním kolečku cítím, že pomalu jde do tuhýho, ale pořád držím tempo okolo 6 min/km. Tentokrát mě nabíjí hlavně pomyšlení na to, že se to asi celý povede. V hlavě mám všechny motivační věty z večerních videí: „I Can.“ „Why? Just because.“ „I wanna be an Ironman“.
Poslední kilometry bolí jak čert. Ale poslední metry letím. Fanoušci burácí, perfektní je i podpora moderátora. Je to tu. Běžím cílovou rovinkou pro svůj titul Moraviamana. Protínám cíl v čase 12:23:47,9 a chce se mi brečet. Ten pocit je k nezaplacení. Je to tam! Můj první IRONMAN.
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
