Časté, těžko potlačitelné nucení odskočit si na toaletu, někdy i bolest v podbřišku. Potřeba chodit na toaletu tak často, že si člověk podle toho plánuje celý den. To jsou některé z příznaků hyperaktivního močového měchýře. I když se o onemocnění lidé často stydí mluvit, postihuje až každého šestého Čecha po čtyřicítce. Nevyhýbá se však ani mladším.
„Hlavním příznakem je urgence. To je náhlé nucení na močení, které pacient nemůže potlačit. Nutí ho okamžitě vyhledat toaletu, jinak by moč unikla,“ přiblížil předseda České urologické společnosti ČLS JEP Roman Zachoval.
Dalším příznakem je časté močení. „Definice říká, že bychom měli chodit močit maximálně osmkrát za čtyřiadvacet hodin,“ dodal vedoucí lékař z centra GONA Lukáš Horčička. Zpozornět by však lidé měli i v případě, když se kvůli potřebě vymočit se budí v noci.
Do šedesáti let postihuje častěji ženy
U lidí trpících syndromem hyperaktivního močového měchýře trpí sval močového měchýře zvýšenou dráždivostí – nejen když chce člověk močit, ale i v období klidu. Můžou za to například opakované infekce močových cest, ale i stárnutí a také celá řada onemocnění, hlavně neurologických.
Důvody, proč musíte na záchod uprostřed noci. Oteklé nohy i kapavka |
Nemocných přibývá s věkem. Do šedesáti let je syndrom častější u žen, v pozdějším věku je to u obou pohlaví stejně. Podle toho, zda dochází k úniku moči, či jen k nutkání, rozlišujeme syndrom hyperaktivního měchýře na suchý a mokrý.
Vyšetření je vždy nutné
Podle Zachovala by člověka měla přimět vyhledat lékaře už samotná urgence. V případě mužů by mělo jít o urologa, v případě žen urologa nebo urogynekologa. „Pokud člověk trpí pocitem, že to na něj přijde, a musí velkou rychlostí na záchod, tak to je to, co by ho mělo vést k doktorovi,“ dodal.
Na začátku vždy musí být vyšetření. Podobné příznaky totiž provázejí i jiná onemocnění. „Stejnými příznaky se mohou projevovat i nádorová onemocnění v močovém měchýři, v prostatě, záněty nebo močové kameny. Sám si pacient určitě nemůže pomoci. To nedoporučuji,“ upozornil Zachoval.
Základní je vyšetření moči, včetně kultivačního vyšetření, které odhalí, zda se v ní nevyskytují bakterie. Další může být cystoskopie, kdy se lékař podívá do močového měchýře, urodynamické vyšetření, které posoudí náplň močového měchýře, jeho dráždivost a proud moči, nebo vyšetření ultrazvukem. Lékař použije také takzvanou mikční kartu, do které si pacient či pacientka po dobu dvou dnů zaznamenává jak příjem tekutin, tak to, jak často a v jakém objemu močí.
Pomůžou léky i režimová opatření
Lékař následně pacientovi může předepsat vhodné léky, které uvolňují svalovinu močového měchýře. „Ty opravdu zaberou v 95 procentech případů. Léčba se ale vždycky musí ušít na míru. Pacient si léky musí vyzkoušet a najít ten pravý,“ popsal Zachoval.
OBRAZEM: Cviky na posílení pánevního dna |
Pomoci mohou také režimová opatření. „Režimová opatření jsou jedna z prvních, která je potřeba u člověka navodit. Rovnoměrné a dostatečné pití a rozumné množství tekutin,“ uvedl Horčička. Přiměřené množství vody je podle něj jeden a půl až dva a půl litru vody, podle počasí a prostředí, ve kterém člověk žije. Příjem nad tři litry zbytečně zatěžuje ledviny.
K tomu se váže také úprava životního stylu. To znamená především omezení či vyřazení kávy a cigaret, kořeněných jídel a citrusů.
Dalším typem léčby je podle Horčičky „trénovat“ močový měchýř. „Vědomě nutíme močový měchýř, aby se pomalinku roztahoval. Když to ženu nutí, doporučí se jí, ať vydrží ještě nějaký časový interval a ten se postupně prodlužuje,“ popsal. Pomohou také cviky na posílení pánevního dna.
