Jak jsem začal: Můj úplný běžecký začátek se dostavil pár týdnů poté, co jsem se naučil chodit, ale předpokládám, že tak to má i většina ostatních a rozumí se to tak nějak samo sebou. Zajímavé je, že mnozí na tuhle svou dovednost časem úplně zapomenou.
Když jsem povyrostl, byl jsem spíš hubené dítko, kterému pohyb nevadil. Lítání venku se za sport taky většinou nepočítá a já nikdy nebyl registrovaný v nějakém oddílu. Až daleko později jsem se přidal k vodákům v Kolíně, začal trochu jezdit divokou vodu a dokonce se dopracoval k certifikátu "Instruktor vodní turistiky a raftingu", jenže to je zase jiná kapitola.
Vyrůstal jsem v Běchovicích, takže bylo logické, že jsem jako školák několikrát běžel Mladé Běchovice. O nějaký ten rok později, když povyrostly naše vlastní děti, jsme je se ženou vzali na "Mladé" taky. A já si řekl, že bych alespoň jednou měl zvládnout závod pro dospělé. Prakticky bez přípravy jsem si Běchovice – Praha odběhl v roce 2004 a přežil. Těch deset kilometrů mi ale tenkrát přišlo jako strašná vzdálenost.
Pak nastala dlouhá běhací pauza. Občas nějaký výklus, nic pravidelného. Trochu mi pomohl chytrý telefon s GPS a aplikace Sports-tracker. Díky tomu jsem od začátku roku 2012 vyrážel do Borků za Kolínem častěji. Další milník přišel hned na podzim. Potkal jsem se s prstovými botami a staré běžecké boty skončily v zapomnění na dně botníku. Když na jaře roztál sníh, dával jsem měsíčně necelých padesát kilometrů. Mezi chrty z RUNGO to působí úsměvně, ale tenkrát mi to přišlo jako velké číslo. S tímhle "tréninkem" jsem v květnu 2013 běžel jeden úsek ve firemní štafetě na Pražském maratonu a pak půlmaraton v Českých Budějovicích.
Loni vysekl i We Run Prague.
Zásadní zlom se dostavil teprve s červnovou výzvou Předežeň Xman.cz. Aktivoval jsem si účet na FB, přihlásil se do skupiny, zjistil, kolik tam ti blázni mají běžně za měsíc naběháno a chtěl se odhlásit. Marek mi to rozmluvil s tím, že tam je hlavně veselo a že díky skupinovému šílenství kilometry naskakují samy. Pravdu měl jen napůl. Veselo v té partě je, to zase jo, kilometry musí každý ale přesto naběhat pořád sám.
Jenže já se do jeho sítě chytil a dodnes se mi nepodařilo uniknout. Do konce roku jsem dal ještě WeRunPrague, půlmaraton v Ústí nad Labem, s Markem jeho Srdcervoucí běh, pár lokálních závodů a Velkou Kunratickou. V Ústí se mi podařilo dokonce utéct vodiči, kterého jsem se původně chtěl držet zuby nehty. V cíli jsem se objevil v neočekávaném čase 1:42.
Proč běhám: Když to zkouším vysvětlit někomu, kdo má tuhle činnost zošklivenou od doby školní docházky, nechápavě kroutí hlavou, ale mě běh baví. Jakmile se člověk vydá na divokou vodu, která je na hranici jeho možností, adrenalin mu skoro stříká ušima. Do cíle dojíždí často vyčerpaný fyzicky i duševně. Běh je oproti tomu úžasný způsob, jak si odpočinout od stresu, nabít se energií a nadopovat se přiměřenou dávkou endorfinů. Navíc doma neběhám sám, a když můžu vyrazit s některou ze svých holek, je to pro mě motivace jako hrom.
Mimo to jsem při svých prvních závodech zjistil, že se mi líbí atmosféra městských běhů a nechci tam končit úplně na chvostu startovního pole. Jako prémii navíc beru to, že jsem ke svým známým a kamarádům od vody přidal další nesmírně zajímavé lidi, které jsem potkal při běhání. A nemusím se soukat do nechutně mokrého neoprenu, který brzo na jaře dokáže přes noc občas i zmrznout.
Běžecký sen: Vrcholový sportovec ze mě už nebude a olympiády se nezúčastním jinak než jako divák, takže nemám cíl v podobě špičkového času na nějaké trati. Samozřejmě budu rád, když se mi povede ještě pár let se zlepšovat, nicméně snem bych to nenazval. Dokonce ani uběhnutí maratonu není přímo sen. Na tuhle vzdálenost se chci vydat pouze, pokud budu přesvědčený, že ji dám v důstojném čase kolem 3:45, a k tomu se možná nikdy nedopracuju.
Přál bych si ale motivovat lidi kolem sebe. Naučit se běhat technicky správně a
RUNGO výběhy Skupina je tak rychlá, jak rychle běží nejpomalejší běžec, veselé povídání, sdílení zážitků a setkání s přáteli, to jsou Rungo výběhy, pořádané pomocí událostí na Facebooku Rungo.cz. Přidej se! |
být schopen to předávat dál. Pomoct začít s běháním lidem, kteří se sportu v životě věnovali ještě míň než já. A ty, kteří začali mnohokrát, ale pokaždé záhy skončili, udržet v pohybu, dokud si nevypěstují zdravou závislost. I proto v Kolíně pořádáme pravidelné nedělní výběhy, které jsou zaměřené právě na začínající běžce.
Oblíbená trasa: Skoro za domem nám začíná lesopark Borky, kde je vyměřený pětikilometrový okruh. Dnes mi už často nestačí a běhat víc koleček mě nebaví. Na delší tréninky proto vybíhám skrz Borky k Labi a pak cestou podél řeky do Klavar, případně až do lesa u Veltrub. Jako trochu extrémní trasu, kterou jsem loni dal jen několikrát, mám cestu do Kutné Hory do práce. Extrémní není ani tak délkou čtrnáct kilometrů, ale spíš nepříjemným převýšením zejména od sedmého do desátého kilometru a tím, že vede po silnicích.
