Jak jsem začala: K běhání jsem se dostala asi před třemi měsíci. Ve škole mě nebavilo vůbec, pak jsem se věnovala spíše kolu a in-line bruslím. Jenže to jsou sporty, které se dají provozovat jen mimo zimní období. V zimě jsem tak trochu zahálela, jen jsem občas zašla na spinning, sem tam lyže, brusle nebo běžky.
K běhání mě potom přivedl kamarád. Říkala jsem si ovšem, jestli je normální začít běhat v zimě, spíše jsem vůbec nechápala, jak v zimě někdo může běhat. Jsem docela zimomřivý typ a v teplotách pod minus pět stupňů radši moc nevycházím ven. Když jsem viděla vzdálenosti, které běhá, řekla jsem si, že to teda aspoň půjdu zkusit. V listopadu jsem udělala dva první pokusy a od prosince jsem začala běhat docela pravidelně, za první měsíc jsem zvládla 160 kilometrů. Tolik jsem jich spolykala i díky velmi mírnému průběhu zimy, kdyby byly mrazy, asi bych neběhala a nechala to až na jaro.
Proč běhám: Když už jsem se tak pěkně rozběhala v prosinci, samozřejmě jsem pokračovala dál. Motivací pro mě byly i společné běžecké tréninky, jichž jsem se začala zúčastňovat hned od prosince. Poprvé to bylo velice zajímavé, jelikož jsem tam byla já, úplný začátečník, a pět opravdu zdatných běžců. Ale měli pro mě pochopení a vždycky se mi přizpůsobili, za což jim moc děkuji.
Běhám hlavně proto, že mě to začalo bavit a můžu vyběhnout, kdykoli mám čas. Nemusím řešit, zda jsem se objednala včas na nějaké skupinové cvičení do fitka apod. Běh je taky jeden z mála sportů, který se dá provozovat za každého počasí, dá se říct ve dne i v noci. Ráda používám motto: není špatné počasí, jen špatně oblečený běžec. Zažívám teď docela složité období a běh mi pomáhá aspoň na chvíli přestat myslet na všechny starosti. Dalším důvodem samozřejmě je, že mě běh udržuje v kondici. Ale s příchodem jara to pro mne bude složité rozhodování co zvolit: běh, brusle, nebo kolo?
Běžecký sen: Abych řekla pravdu, běžecký sen jsem si za tu krátkou chvíli ještě nestihla vytvořit. Spíše jsem si pro začátek stanovila cíl. Čeká mě první desetikilometrový závod, chci ho uběhnout pod jednu hodinu. Je zajímavé, jak se to člověku mění. Zpočátku jsem si říkala, že budu běhat jen tak pro radost, během dvou měsíců běhání jsem se ale už stihla přihlásit na dva závody.
Oblíbená trasa: Nejvíce jsem si oblíbila trasu, kterou jsem jezdila už na in-linech, ale až při běhání jsem zjistila, že vede mnohem dál. Jelikož bydlím rovnou na hranicích, můžu si dovolit ten přepych a jít si zaběhat do zahraničí. Moje trasa vede kolem hraniční řeky, má asi deset kilometrů, prvních pět běžím lesem po polské straně a zpátečních pět zase po české. A mimochodem, pas ani občanský průkaz si nikdy neberu, ale nikomu to neříkejte.
