Jak jsem začala: Když nepočítám negativní zkušenosti s během z plaveckých soustředění na základní škole (byla jsem poslední, nejpomalejší, vystresovaná a ubrečená), vyběhnout mi trvalo dlouho. Poprvé mě to napadlo přibližně ve dvaceti letech, ale odradila mě (krátká) cesta od domu k lesu, při které bych se musela kolemjdoucím vystavit v „ponižujících“ legínách a sportovním oblečení. Zpětně si říkám, že ještě nebyla ta správná chvíle.
Mirka Sudovábydliště: Kladno, občas Praha věk: 29 váha: 85 kg, ale prý na to nevypadám výška: 178 cm |
Myšlenka na vyběhnutí se pořád opakovala, kila přibývala, svaly mizely. Čas, kdy jsem to s během myslela doopravdy vážně, nastal až v září roku 2013. Zaplatila jsem si kurz v „holčičí“ běžecké škole Jdu běhat. Záměr byl naučit se správnou techniku běhu. První setkání se mi hrozně líbilo, plná vyplavených endorfinů jsem jela domů, ale ještě ten večer jsem si ošklivě vyvrkla kotník. Na pohotovosti jsem se poprvé projela v kolečkovém křesle na rentgen a pak nafasovala ortézu „walkera“, pár berlí a tři týdny klidu. Peníze za kurz holky ze Jdu běhat oproti lékařskému potvrzení vrací, možná i to je jeden z důvodů, proč jsem na běh nezanevřela. Tím hlavním důvodem ale byla skutečnost, že jsem zjistila, že běh je super a nechci bez něj být.
Velkou část z doby rekonvalescence jsem trávila na internetu. Jednou jsem hledala spojení na idos.cz a dole ve článcích na mě vyskočila recenze na boty Scott Kinabalu tady na Rungo. Zalíbila se mi jak stránka, tak boty. Rungo skončilo v oblíbených záložkách a v elektronickém nákupním košíku zase, naprosto naslepo, trailové boty od Scotta ze staré kolekce. V botníku čekaly až do ledna, ale své chvíle se dočkaly.
Skupina Rungo pro ženySkupina pro ženy založená původně k projektu adidas Women's Challenge i po jeho skončení funguje dál a přibírá své členky. Komunita funguje skvěla na bázi motivace a inspirace sebe navzájem. |
V prosinci jsem si na Rungo všimla výzvy k účasti na projektu adidas Women’s challenge. Rozhodla jsem se to i přes svůj těžký běžecký amatérismus zkusit a přihlášku poslala. Za pár dní přišla zpráva od Majdy, že jsem nebyla vybrána, ale že jsem, stejně jako ostatní, zvaná do facebookové skupiny projektu. A to je asi ten hlavní začátek. Holky (gazelky i neméně skvělé negazelky) mě tam skvěle namotivovaly a motivují stále. Dalším velkým plusem bylo, že jsme se přestěhovali blíž k lesu.
Proč běhám: Běhám pro dobrý pocit sama ze sebe. Pro svaly, které vykukují v místech, kde dřív bylo jenom měkoučko. Pro možnost nakupovat si pěkné běžecké oblečení. Běhám pro příležitost seznámit se s fajn lidmi. Proto, že mě baví zjišťovat, že dokážu nečekané, když chci. Abych zabavila a unavila své dva pejsky. Abych si užila les a přírodu kolem sebe. Proto, že mě baví být fit, mít lepší kondici a imunitu. Proto, že obout boty a vyběhnout mohu kdykoli a kdekoli. Běhám pro úžasný pocit svobody, uvědomění si sama sebe a pro dobrou náladu, kterou běh vyvolává.
Zbývá necelých 150 míst!Zaběhněte si kros v Praze na 5 a 10 km Rungo.cz pro vás nachystalo závod s domáckou atmosférou, občerstvením i medailemi (více o závodě zde).  |
Jaký je můj běžecký sen: Nejsem moc velký bojovník, takže moje sny nejsou nijak megalomanské. Přála bych si, aby pro mě tempo okolo 6 min/km bylo pohodové a ne sci-fi. Rok 2014 jsem věnovala pětikilometrovým závodům a v plánu mám délku tratě každý následující rok zdvojnásobit. Moje představy zatím končí u maratonu v roce 2017. V hlavě se mi, vzhledem k plaveckému základu v dětství, občas mihnou myšlenky na triatlon. Ze všeho nejvíc si ale přeju u běhu zůstat a nevyměknout.
Jaká je moje oblíbená trasa: Ráda běhám v lese, asfalt mě netěší. Naštěstí žiju snad v nejzalesněnějším městě republiky – na Kladně. Nejčastěji se pohybuji v lesích okolo Lapáku a Sletiště, kde si kličkuji, jak mě napadne. Občas se ale vyskytnu i v Praze a zdá se, že tam se mou oblíbenou lokalitou stane les na sídlišti Kamýk. Už jsme tu párkrát běžely s mámou, která se před měsícem rozběhla taky.
