„Zkrátka a dobře, v kalhotách byla má stehna a lýtka narvaná k prasknutí. A protože na ně nebyl hezký pohled, nemohla jsem nosit ani krátké sukně a šaty. A mé drastické dietní boje? Co myslíte... Na celé čáře nakonec vítězila čokoláda!“
„Když jsem ve Španělsku natáčela dokument Camino na kolečkách, přičemž jsem měsíc v kuse pořád chodila a celkem ušla šest set čtyřicet kilometrů, na mé váze se to nijak neprojevilo. Potom mě pracovně potkaly dva projekty naráz, dokončovala jsem Lásku na zakázku a natáčela Krtkův svět. Vykrmovat cukrem jsem se nestíhala a pět kilo bylo dole, ani nevím jak. Při mojí výšce sto padesát osm centimetrů to na mně bylo dost znát,“ ohlíží se zpátky Eva Toulová.
Vítězství pevné vůle
Pak se nechtěla znovu vracet do modu typického moravského děvčete „krev a mlíko“, ale začala se víc zajímat o stravu. Na internetu poslouchala podcasty s odborníky, studovala zdravé jídelníčky a zkoušela, co na ni zabere.
„Každé tělo je odlišné. Ale upřímně, základní představu o tom, co bychom měli dělat, abychom zhubli, máme asi všichni. Ve výsledku je to jen o vnitřním nastavení, pevné vůli a o troše přemýšlení nad jídlem a pohybem. Jenže pravidelné stravování v kombinaci se zdravou výživou je pro filmaře skoro nedosažitelné,“ konstatuje režisérka, která ale nakonec přece jenom shodila.
Změna postoje k jídlu
„Uvědomila jsem si, že celý svůj život jím samé sacharidy s cukry, a mému tělu proto scházejí bílkoviny. Do stravy jsem tak zařadila víc kvalitního masa a mléčných bílkovin, jako jsou tvarůžky, sýr cottage, tvaroh či řecký jogurt. Přiznávám, že mlsat jsem nepřestala a zřejmě ani nikdy nepřestanu. Sahám však po kvalitní hořké čokoládě, které sním méně, a sladkosti nahrazuju ovocem.“
„Důležité je, že nové stravování nevnímám jako dietu, ale životní styl. Všechno, co jím, mi chutná, na každé jídlo se vždy těším. Kdybych musela jíst, co mi nechutná, bylo by to pro mě dlouhodobě neudržitelné,“ říká sympatická Vodnářka, která se úspěšně zbavila nejen jedenadvaceti kil, ale i nepříjemného šoupání stehen o sebe, které jí při chůzi vadilo.
Bez sladkostí nemůžu existovat, říká Hana. Za rok shodila 30 kilogramů |
Zážitky v hlavní roli
A jak to má Eva s pohybem? „Rozhodně nejsem příznivcem pohybových aktivit jenom pro hubnutí. Představa, že bych každý den cvičila ve fitku jako křeček v kolečku, je pro mě nemyslitelná. To vnímám jako plýtvání časem. Ráda si s přáteli zahraju badminton anebo vyrazím na procházku. Na mé filmařské dráze se ocitl i poutník a producent Petr Hirsch, se kterým jsem natočila několik dokumentů a pěšky prošla nejen Španělsko, ale i Černobyl, Slovensko a Česko. Nikdy to ovšem nebyly ‚spálené kalorie‘, ale zážitky,“ popisuje filmařka, která prožila krásné dětství v Moravském Krumlově.
„Jako v pohádce o Willym Wonkovi jsem se neustále honila za sladkostmi,“ směje se.
Ve vysněných kozačkách
„Manžela jsem poznala během studií na FAMU. Já se mu líbila už od prvního dne, s kily navíc i bez nich, s blond vlasy, červenými, dokonce i zelenými. A líbím se mu i teď takhle štíhlá.“
VyzkoušejtePrima tipy: Honí vás mlsná? Nenechte se chytit! Pomáhá, když si vyčistíte zuby nebo vypláchnete pusu ústní vodou. Pokud to nezabere, dejte si ořechovou tyčinku, jablko, čaj z kombuchy či nasládlý rooibos. |
„Osobně si připadám mnohem lehčí a sebevědomější. Vždycky jsem toužila po kozačkách, ale měla jsem problém sehnat takové, co by se mi zamlouvaly a k tomu by se do nich vešla moje lýtka. Teď už je to hračka, tak jsem si pořídila hned troje a ze samé radosti je nosila na natáčení až do půli léta,“ pochvaluje si Eva, která letní měsíce strávila na Dolní Moravě natáčením filmu Superžena, kde si také sama zahrála. Ještě raději má ale prý podzim.
Čas podzimní sklizně
„Podzim, to je moje nehasnoucí inspirace, je totiž přímo stvořený pro umělce. Jako výtvarnice miluju barvící se listy, jako spisovatelka a scenáristka chvíle, kdy se s šálkem horkého nápoje mohu schoulit pod deku a s výhledem na romantické mlžné opary psát. Zároveň jezdím každých čtrnáct dní na Moravu za svými blízkými z rodiny. Všichni mají zahrádky, na kterých něco pěstují, a podzim je pro ně vrcholem sběru.“
„Máme vinohrady, takže pomáhám sklízet zralé hrozny, ale i oříšky, dýně, brambory, jablka, a když je plodný rok, tak švestky na slivovici. Je to sice makačka, přesto moc ráda přepínám z mentální práce na tu fyzickou. Ta je pro tělo lepší než posilovna,“ dodává režisérka.
Zajímavosti o EvěOdkud: Praha |
