Když začal hubnout, měl bez pár kil téměř dvě stě šedesát kilo. Byl morbidně obézní a musel chodit o holi, protože ho bolela kolena. Pak se jednoho dne zranil a skončil v nemocnici, kam by ho ani nemohli převézt, kdyby mu nepomohlo šest hasičů.
„Ležel jsem tam na posteli, nebyl jsem schopný se sám pohnout. Musely mi pomáhat sestry. A nestačila na mě jedna. Stály okolo mé postele, aby se mnou vůbec hnuly. Bylo to ponižující. Tehdy jsem si uvědomil, jak moc špatně na tom jsem. Neměl jsem partnerku, ženy mě nechtěly. Byl jsem jen ten tlustý vtipný chlápek. A uvnitř jsem trpěl,“ uvedl muž. V nemocnici tak začal přemýšlet o tom, co dělat, aby začal hubnout a změna byla trvalá.
Věděl, že musí začít jinak jíst, protože by se během pár let jistě ujedl k smrti. Ráno totiž začínal třemi pizzami k snídani, zapil to litrem coly a už na cestě do práce si dával další svačinku v podobě čokoládových tyčinek. A nikdy nezůstal jen u jedné. Extrémně se přejídal a za jídlo utrácel hodně peněz.
„Hodně jsem o tom přemýšlel a konzultoval jsem to s lékařem. Měl jsem spoustu plánů, jak zhubnout. Ale jako to nejlepší se pro mě jevila operace. Nechal jsem si zmenšit žaludek a měl jsem to zadarmo, protože jsem spadal do kategorie morbidní obezity, která mě ohrožovala na životě,“ pokračoval.
Když měl po operaci, nechal si sestavit jídelníček a najal si trenéra, který ho naučil, jak se má hýbat. Nakonec už byl po pár týdnech schopný si jídelníček sestavovat sám a stejně tak dokázal i posilovat ve fitku. „Stalo se to mou novou závislostí. Je to tak úžasný pocit. A našel jsem si skvělou partnerku. Teď už je třešničkou na dortu odstranění vytahané kůže, kterou mám. Omezuje mě to v pohybu. Je nepříjemné na sobě mít tolik kůže, která vám plandá,“ dodal. V budoucnu ho tedy čeká ještě plastika.
