Její přátelé se jí smáli a přišlo jim vtipné a možná i roztomilé, že si nedokázala zapnout boty, když byla zrovna uprostřed parketu a tančila. Ona sama se ale cítila velmi trapně. Potila se, nebylo jí dobře od žaludku a myslela si, že před všemi omdlí. „Bylo mi strašně. Bylo to tak potupné. Možná to někomu mohlo připadat legrační, ale věřte mi, že já jsem měla pocit, že jsem nejspíš v pekle,“ uvedla.
Ještě ten den po návratu domů usedla k papíru a začala si sepisovat plán, kterého se chtěla od následujícího dne držet. Součástí byl pravidelný pohyb i kompletní změna stravovacích návyků. Právě změnit jídelníček pro ni bylo v začátcích to nejtěžší. „Byla jsem zvyklá na velké a sladké snídaně. Pochopitelně mě tolik cukru na chvíli nakoplo, ale rozhodně nezasytilo, takže jsem jedla dál a hory jídla neměly konce,“ zavzpomínala na staré časy.
To už je ale dávno pryč. Dnes si k snídani dá raději vajíčko, avokádo a toast. Na svačinu si s oblibou dává řecký jogurt nebo tvaroh s oříšky, k obědu pak volí drůbeží maso, hodně zeleniny a luštěniny. Na další svačinu jí stačí ovesná kaše s ovocem a večer si dopřává oblíbený zeleninový salát třeba s pečenou rybou. Je opravdu důsledná a její píle se vyplácí. Alkohol si dává velmi málo a pije především vodu. Její cesta za zdravějším já byla zkrátka skvělou volbou.
Už totiž zhubla téměř šedesát kilo. „Pro někoho to může být moc, jenže já jsem opravdu malinká, takže je to pro mě akorát. Mám velký podíl svalů a velmi mě těší, že mám skvělé výsledky u lékaře. Když mi náhle zemřel můj tatínek ve věku dvaapadesáti let, byla jsem zdrcená. Řekla jsem si, že já musím jít dál a být zdravá. Už jen kvůli němu. Byl by na mě pyšný,“ doplnila.
Dříve nesportovala, pohyb v podstatě nenáviděla, pěšky téměř nechodila a jakékoli zdravé jídlo pro ni nebylo potěšením, ale trestem. Stačilo pár měsíců a z ženy je nový člověk. Sportuje denně, dbá na zdravou stravu a buduje svalovou hmotu. „Věřím, že toto je cesta ke spokojenému životu,“ dodala.
