„Žádnou dietu nedržím, vyhovuje mi můj nastavený stravovací režim. Hýbu se, i když se mi zrovna moc nechce. A zásadně si nekupuju větší oblečení. Pokud mě začne někde pnout, vnímám to jako vykřičník. Zredukuji porce a taky se zeptám, co mě vnitřně trápí. Ve stresu spíš jím, než hladovím.“
„Je pravda, že byly svátky a něco se na mě nalepilo, svátkový jídelní mišmaš jsem si dopřála. Teď ovšem zase jedu v běžných kolejích a moje váha se vrátila na sedmapadesát kilo,“ pochlubila se nám paní Klaudia.
TipyRozbor krve: Úspěch zaručen: |
Důležité je nevyjídat
„Na podzim roku 2020 mi došlo, že ta kila, která postupně přibývala jako nějaký tichošlápek, na sobě mít rozhodně nechci. Ten nepříjemný pocit z našponovaných kalhot a sukní mi už lezl na nervy.“
„O racionální výživě toho vím docela hodně, šlo mi však hlavně o to, abych zhubla trvale. Důležité bylo nevyjídat. Já byla zvyklá během celého dne něco zobat, i když třeba zdravého. A to samozřejmě muselo skončit.“
„Všechno je zkrátka o nastavení mysli a já mám ráda výzvy. V mém jídelníčku spolu s ovocem a zeleninou převažovaly sýry, ryby, maso, žitný chléb, luštěniny a ořechy. Díky hezkému aranžování a taky vědomému konzumování mě nasytily menší porce. Zkuste si sníst pět oříšků u počítače nebo ořech po ořechu postupně chroupat a dívat se na ně,“ nabádala nás před rokem sympatická tmavovláska.
Pracovně se nenudím
„Od ledna jsem zaměstnaná i na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Tam mě podpořila paní profesorka Lenka Borská, přednostka Ústavu preventivního lékařství LF UK, v tvorbě video podcastů věnovaných prevenci, zdravému životnímu stylu i dalším společenským nebo zdravotním tématům.“
Po čtyřicítce jsem začala přibírat. Teď vážím 57 kilo a jsem spokojená![]() |
„A navíc pokračuje můj mezinárodní projekt týkající se duševního zdraví adolescentů na Univerzitě Pavla Jozefa Šafárika v Košicích. Pracovně se tedy rozhodně nenudím. Taky jsem se seznámila s Michelem Poulainem, spolutvůrcem Modrých zón dlouhověkosti,“ sčítá svoje aktivity, které se přímo týkají zdraví a může z nich sama čerpat.
Koncem roku by měla vydat vlastní knihu o životním stylu, ale pojatou umělecky a odlehčeně.
Přibírání nemám v genech
Spokojená je prý i v soukromí. „Zhruba před dvanácti lety jsem na jedné pietní akci potkala sympatického pána, který se do mě zahleděl. Hodně se potom snažil a mě ta jeho šarmantní iniciativa okouzlila. Ani vzdálenost přes sedm set kilometrů, co nás rozdělovala, nepředstavovala problém,“ vzpomíná Klaudia, která je také maminkou.
„Když se mnou syn v bříšku absolvoval rok mého studia na vysoké škole, měla jsem co dělat, abych si v sedmém měsíci pořídila těhotenskou fotku. Navrch jsem měla jen sedm kilo! Takže je vlastně asi i štěstí, že nejsem ten typ, který rychle přibírá. Syn je dnes dospělý, má svůj vlastní život, který si sám řídí,“ usmívá se žena narozená ve znamení Blíženců.
Srdcem jsem lyžařka
A jak si užívá zimu? „S mou kamarádkou Jarkou chodíme občas večer ‚dokrokovat‘ deficit pohybu. Ona je za každého počasí děsně důsledná a já se od ní ráda nechám vytáhnout. Klábosíme a tělo na čerstvém vzduchu dostane své.“
„Jinak jsem srdcem lyžařka a na běžkách dokážu klidně lítat dokola na malém plácku. Oblíbený běh si ale nechám až na jaro a léto, už se na to těším!“
Zajímavosti o KlaudiiOdkud: Praha |