„Zhruba ve dvaceti jsem chodila s jedním klukem, který mi spíš přidělával starosti než radosti, a kvůli stresu jsem postupně nabrala na šedesát devět kilo. Já vím, co by za to dámy, které váží přes metrák, určitě daly! Nejspíš by kroutily hlavou, co to má být za problém. Jenomže při výšce sto padesát šest centimetrů to bylo na mladou holku docela hodně.“
„Já totiž byla taková plná a asymetrická. Nemohla jsem se na sebe ani podívat do zrcadla, byla jsem prostě pořádný kus a napadlo mě, že když to tak nechám a budu si vesele pomalu nabírat, kolik asi můžu vážit ve čtyřiceti?“ vysvětluje Tereza. Proto se po rozchodu s nevydařenou láskou rozhodla, že svoji nadváhu začne řešit.
Vliv životních peripetií
A pustila se do toho. Omezila sladkosti, bílé pečivo, začala cvičit na přístroji VacuShape a kila šla dolů.
„Váha se zastavila na třiašedesáti kilogramech a víc se s ní hnout nedalo. Tenkrát mi kamarádka doporučila Cambridge Diet. V poradně mě výživová odbornice změřila, sestavila mi plán, koupila jsem si nějaká speciální jídla a začal ten pravý boj. A světe, div se, já opravdu krásně zhubla! Jenže v tu dobu jsem už pracovala v Praze na onkologické klinice jako zdravotní sestra. Pod vlivem stresu, nepravidelných směn a životních peripetií šlo zdravější jídlo stranou a zvítězila čokoláda i různé pochutiny,“ přiznává mladá žena, která se tímto stylem dostala zpátky na třiašedesátku.
Něco jako druhá máma
„Nešťastná, ale znovu motivovaná jsem se v roce 2019 objednala do poradny The 1:1 Diet k Lence Smržové. Pamatuju si to jako dnes. Zazvonila jsem a dveře mi otevřel anděl. Paní Lenka mě s vřelým úsměvem pozvala dál a musím říct, že tak empatického člověka jsem ještě nepoznala. Provedla mě všemi fázemi redukce hmotnosti a byla a stále je víc než jen můj poradce. Něco jako druhá máma.“
Veronika shodila téměř 50 kilo. Dnes radí s hubnutím ostatním |
„Řešily jsme společně stravu, pohyb, práci i vztahy. Tímto bych jí chtěla moc poděkovat za všechno, co pro mě udělala. Vím, že to se mnou kolikrát nebylo zrovna jednoduché,“ usmívá se Tereza, která teď váží osmačtyřicet kilo.
Nežijeme, abychom jedli
„Nežijeme abychom jedli, ale jíme, abychom žili. Jídlo není náš nepřítel, ale dobrý sluha. Jeho kvalita je důležitější než kvantita, je to hlavně o celkovém přístupu a o sebelásce. Váha je jenom číslo, i tak dokáže pořádně zacloumat mozkovnou. Měření přes pas, boky, stehna a prsa je daleko lepší ukazatel. A důležitý je aktivní pohyb.“
Naše tipy
|
„Já začala běhat a pořídila si nové inline brusle. V práci se samozřejmě hýbu, ovšem tělo si navyklý pohyb pamatuje a dělá, jako že o něm neví. To znají třeba pošťačky, naběhají denně desítky kilometrů, přesto nezhubnou,“ popisuje zdravotní sestřička, která vyrůstala nedaleko Prostějova. A vzpomíná, jak ji mamka v dospívání naháněla po vesnici, aby už šla domů.
Nová prsa k narozeninám
„To byl tehdy život, od rána do večera jsem bývala venku s kamarády. Nikdo nevěděl, kde jsme a co děláme, žádné mobily neexistovaly. Dneska mi přijde ta doba pro mladé trochu smutná, ale každá generace má zkrátka to své.“
„Já si nemám na co stěžovat, cítím se dobře. Vloni jsem si pořídila k narozeninám nová prsa a je to fajn. Miluju módu a s novým poprsím je mé oblečení zase o něco zajímavější. Nejvíc mě teď těší skutečnost, že už se rok zhoupne do jara a léta. Mám ráda procházky, výlety, posezení v kavárně nad šálkem kávy. Dělá mi příjemně na duši, když všechno kvete a voní. Už se nemůžu dočkat, až zase vytáhnu inline brusle a pořádně to rozjedu.“
Zajímavosti o TerezeOdkud: z Prostějova |
Článek vznikl pro časopis Tina.
