Kam dál: |
Statistiky uvádí, že osm z deseti lidí chce zhubnout, nebo si svou váhu přísně hlídá. I přesto populace tloustne a nemoci jako cukrovka, vysoký tlak nebo infarkt se objevují u čím dál tím mladších lidí. V čem je tedy kámen úrazu?
„Většina z nás si myslí, že své chování ovlivňujeme mnohem víc, než tomu tak doopravdy je. Stres z každodenního života navíc možnosti volby ještě limituje. Hnacím motorem našich rozhodnutí není logika, ale biochemické procesy, návyky a rituály převzaté od okolí,“ říká psychoterapeut a člen Evropské asociace behaviorální a kognitivní terapie Radovan Slavík.
Jsme citlivé bytosti se schopností racionálního myšlení, nikoliv logičtí roboti s přídavkem emocí. Když jsme smutní, nebo nám něco dlouhodobě funguje, argumenty „měl bych to a to“ prostě a jednoduše nefungují.
„Lidský mozek se vyvíjí postupně a právě ty jeho oblasti, které řídí city, pocity bezpečí nebo třeba spokojenost, fungují evolučně mnohem déle. Novější, logicky uvažující mozky, které nás odlišují od zvířat, musí jako mladší sourozenci starší moudřejší části nervové sítě poslouchat,“ vysvětluje Slavík.
„Můžete se stokrát rozhodnout, že přestanete jíst čokoládu, ale pokud jste si její pojídání spojili s uklidněním po náročné pracovní schůzce, chemické procesy staršího mozku vyhrají,“ dodává.
Pět rad, jak na to jít přes hlavu
1. Stanovte si priority
Protože se náš mozek, co se redukce hmotnosti týká, neukázal jako nejspolehlivější zdroj motivace, není úplně výhodné se spoléhat na pouhé rozhodnutí se. Je dietní režim opravdu to, na čem vám v hloubi duše záleží? Dokud vás strach z porouchaného zdraví či motivace lepšího výkonu nedonutí vidět v procesu hubnutí opravdovou prioritu, nevydržíte nikdy.
Pro tento případ doporučují koučové a psychologové sepsat si všechny důvody, které nás vedou k radikální změně. Chcete fyzicky stíhat své děti? Nezadýchávat se při chůzi do schodů? Objevovat nové pokrmy?
Zdravý životní styl nemusí být nutně o touze oslňovat okolí na pláži. Čím více různorodých důvodů bude papír obsahovat, tím větší bude pravděpodobnost vašeho úspěchu.
2. Vědomé stravovací návyky
Opravdu máte chuť na hranolky, nebo je ujídáte jen proto, že je vidíte na talíři svého partnera? Zamyslete se nad tím, jestli pečivo konzumujete večer proto, že na něj máte chuť, nebo je to prostě nejjednodušší volba po únavném dni.
Zkuste změnu. Třeba si další den navařte do krabiček zdravé večeře na několik dní dopředu. Uvidíte, že si možná na chleba či hranolky ani nevzpomenete.
3. Ve dvou se to lépe táhne
Zkuste do svých plánů nenásilně zapojit kamarádku či partnera se stejným cílem. Kromě vzájemné motivace může domluva přinést zdravou míru soutěživosti a menší chuť se vzdát.
Pokud navíc něco nevyjde tak docela podle vašich představ, může pomoci vědomí, že v tom nejste sami.
4. Naučte se naslouchat svému tělu
Ptejte se svého těla, na co má chuť. Dopřávejte mu pestrou stravu, aby mělo na výběr. Jakkoliv se tato myšlenka zdá úsměvná, funguje spolehlivěji, než si myslíte.
Spousta z nás svůj trávicí trakt zmátla hromadou diet tak, že už s námi odmítá komunikovat. A my to ani neregistrujeme. O našem jídelníčku rozhoduje mozek. Jeho kondice je však spolu s celkovým fyzickým i duševním zdravím výsledkem funkce vstřebávání a zpracovávání živin.
5. Sepište si emoční jídelníček
Tužku a papír nemusíte využít jen v případě zapisování cílů. Spoustě lidí pomáhá sepisování jídelníčku spolu s emocemi, které pokrmům předcházely. Postupně se tak naučí oddělovat mozkovou chemii od opravdových potřeb zbytku těla.
Věřte nebo ne, většina buněk poděkuje za rýžové nudle s kuřecím masem a zeleninou více než za dort. A když náhodou nový jídelníček či životní styl nevyjde podle vašich představ, netrestejte se.
Člověk se nejlépe poučí z chyb, které si vyzkouší na vlastní kůži. Ve chvíli selhání máte tu nejlepší příležitost zahrát si na detektiva. Proč jste přestali dodržovat nová pravidla? Je něco, co by vám proces hubnutí usnadnilo? Co vás naopak velmi omezuje? A jak na to příště jít jinak?
„Ač chceme, nebo ne, bitva emocí a potřeb těla se v nás bude odehrávat vždy,“ upozorňuje psycholog. „Jakmile lépe poznáme naučená schémata chování, z řadového vojáka se postupně můžeme stát generálem svých nervových buněk. Rozhodně to však není proces lineární a už vůbec ne krátkodobý.“
