Vaší specializací je gynekologická fyzioterapie. Chtěla jste se jí zabývat od samého začátku?
Ne, ještě na vysoké škole jsem koketovala s neurologií a věnovala se pacientovi, kamarádovi, který trpěl amyotrofickou laterální sklerózou. (ALS je nervosvalové onemocnění, které postihuje motorické nervové buňky v mozku a míše. Mozek postupně přestává ovládat svaly a jejich pohyby, svaly slábnou a atrofují. Jde o nemoc, na kterou dosud neexistuje kauzální léčba, pozn. red.) Ještě než zemřel, říkal mi, ať tuto práci nedělám, protože nejsem typ člověka, který by měl pracovat s umírajícími lidmi. Ale už v rámci své bakalářské práce jsem se zamýšlela nad tím, že bych se mohla věnovat tématu neplodnosti u žen. Vlastně už si úplně přesně nevzpomínám, co mě k tomu tenkrát vedlo. Ale pak jsem to téma opustila a bakalářku věnovala právě terapii s pacientem s ALS. Jenže nakonec jsem se i díky kamarádovi s touto nemocí paradoxně dostala zpět k původní myšlence a práci s těhotnými ženami.
Pánevní dno, o které v gynekologické fyzioterapii jde v první řadě, samozřejmě mají i muži, což je pro ně leckdy velké překvapení.
