Věnujte mi pozornost
Zvláštní poruchou je takzvaný Münchhausenův syndrom neboli syndrom barona Prášila. Je to opak patofobie, iatrofobie a nosocomefobie, o kterých se dočtete dále. Nemocný, který trpí touto poruchou, záměrně předstírá, že je chorý, dokonce je schopný sám sebe poškozovat.
Zvládne sehrát různé příznaky chorob, dovede o nich dalekosáhle vyprávět, má je nastudované. Chce být ošetřován, hospitalizován, vyžaduje zájem lékařů i své rodiny a známých. Touží po pozornosti. Většinou má zkušenost z dětství, že se o něj rodiče víc zajímali, když stonal.
Chorobná mateřská láska aneb Když ženy ubližují, aby si jich někdo všiml |
Setkáváme se i s Münchhausenovým syndromem v zastoupení, kdy nejčastěji matka simuluje nemoc u dítěte, někdy ho dokonce i zdravotně poškozuje. Tento syndrom vyžaduje odbornou léčbu.
Podobně se projevuje i hypochondrie. Nemocný se nezdravě pozoruje, je přesvědčený, že stůně. Jakmile padne zmínka o nějaké chorobě, začne hned zkoumat, jestli ji nemá, a často dojde k závěru, že ano. Mívá znalosti medicíny jako začínající lékař, moc rád mluví o nemocech a zkouší na sobě různé léčebné postupy. Pozor, takový člověk nesimuluje, je o svém špatném stavu přesvědčený. Také jemu může pomoci psycholog nebo psychiatr.
Kdy zbystřit? Mluví-li váš blízký často o nemocech, vlastně málokdy myslí na něco jiného. Když se stále objednává k lékařům a vrací se od nich zklamaný, že mu nevyhověli, nic nenašli. Když se nebojí nemocnic, naopak usiluje o to v nich být léčen. Vysvětlete mu, že i psychiatr je lékař a rád si s ním popovídá.
