Ultratrailové běhy se v Česku těší až pozoruhodně vysoké oblibě. Překonávat extrémně dlouhé vzdálenosti v terénu by se bez nadsázky dalo označit za jeden z nových národních sportů. Na celé situaci je ale ze všeho nejzajímavější fakt, že běhání v horách je u nás tolik rozšířené i přesto, že vlastně žádné opravdu vysoké hory nemáme. To ale neznamená, že se v tuzemských podmínkách nedají uspořádat akce, na kterých by si vylámal zuby nejeden ostřílený alpský kamzík.
Co se nedá nahnat pozitivním převýšením, se organizátoři některých závodů snaží vykompenzovat extrémními podmínkami. Řeč je především o povrchu, počasí a vzdálenosti. Uběhnout maraton po rovinaté silnici je totiž úctyhodný sportovní výkon, ale když běžíte maraton v kopcích, po kolena ve sněhu a v minusových teplotách, dostává výzva zcela nový rozměr.
Lákadlo extrémních podmínek
A právě na těchto principech stojí dvě naše nejznámější zimní trailové akce. První je Pražská stovka (P100), která se tradičně koná na začátku prosince, druhou 24 hodin na Lysé hoře (LH24) na konci ledna.
Oba závody jsou po všech stránkách velmi rozdílné, ale přece mají jedno společné. V momentě, kdy v patřičných kruzích oznámíte, že máte za sebou P100 nebo LH24, můžete s jistotou očekávat příval obdivných pohledů. Oba závody si shodně zakládají na těch nejextrémnějších podmínkách, jaké jsou pro běh vůbec možné.
Jinak se však oba podniky velmi liší. Pražská 100 je punková akce pořádaná partou nadšených dobrovolníků kolem hlavního českého stovkaře Olafa Čiháka. LH24 je více komerční akce s profesionálním zázemím, masivním marketingem, více se proto podobá velkým městským maratonům.
Ať už je vám bližší pohodová atmosféra domácí akce, nebo profesionální zázemí, počítejte s tím, že na trati rozhodně nebudete obklopeni pouze několika podobně smýšlejícími blázny. P100 i LH24 každoročně přitahují stovky běžců a s přihlašováním není dobré otálet příliš dlouho. Mohlo by se vám totiž stát, že se závod vyprodá.
Počasí se samozřejmě nedá poručit, proto se poslední roky čas od času objevily i ročníky, které zase až tak extrémní nebyly, ale náhodná kombinace sněhu, hlubokého bláta, mrazu nebo silného deště jsou podmínky, se kterými při registraci jednoduše musíte počítat. Pokud k tomu navíc přičteme extrémní vzdálenost a velmi vysoké převýšení, dostáváme koktejl, který si svou náročností nic nezadá ani s náročnými vysokohorskými tratěmi.
Co ale láká tolik běžce k tomu, aby se dobrovolně vydávali na více než sto kilometrů dlouhou trať s cílem v Praze nebo na nekonečné kroužení po úbočí Lysé hory, ze kterého vás osvobodí až čtyřiadvacátá hodina?
Silnice versus terén
Odpověď je jednoduchá. Posouvání a překonávání vlastních limitů. Běhat obvyklé trasy po silnici totiž při pravidelném tréninku nepředstavuje dostatečnou výzvu a málokdo dává přednost ultramaratonským distancím na hladkém povrchu. Dlouhé silniční závody sice také zažívají velký boom, ale s tím, co se odehrává nejen v českých horách, se to nedá rovnat.
Ultra v na vlastní kůžiPřečtěte si reportáž z Pražské stovky, který se na trase musel vypořádávat se odvěkým ultratrailovým nepřítelem - křečemi. Celou reportáž si můžete přečíst zde. Ze závodu LH24 můžeme nabídnout tuto netradiční fotoreportáž. |
Běžet přírodou, rvát se s nepřízní počasí i s vlastní vůlí na trase dlouhé hodně přes sto kilometrů, to je meta, která láká nejednoho běžce, jemuž už začíná být „rodná“ silnice malá. Významnou roli v tomto směru hrají příběhy jmen, jako je Zdeněk Kříž, Zbyněk Cypra, Jan Zemaník a spousty dalších borců, kteří předvádí na první pohled neuvěřitelné výkony.
Právě extrémní zimní podmínky jsou další metou pro všechny, kdo chtějí čelit té nejtěžší výzvě, a také pro běžce, kteří už mají dostatek zkušeností se závoděním v letních měsících a extrémně dlouhé trasy v pohodových teplotách už se pro ně stávají rutinní záležitostí. Při stovce nebo dvacetičtyřhodinovce v prosinci či lednu nikdy nevíte, co na vás bude čekat za dalším rohem. A o to intenzivnější zážitky si z celé akce odnesete.
P100 už je dávno za námi a LH proběhne v nejbližších dnech, takže pokud už nejste zaregistrovaní, tak si budete muset počkat na další ročník. Zimních výzev je ale celá řada, a pokud jsme vás pro zimní ultra navnadili, můžete se vydat například na Malohanáckou stovku. Další ze zimních klasik, Brtnické ledopády, byly bohužel kvůli popadaným stromům na trase závodu zrušena.Za pozornost ale stojí i další zimní výzva v podobě překážkových běhů Spartan Race, které se sice neřadí mezi klasické trailové či ultra závody, ale nabídnout rovněž velmi intenzivní a zajímavý zážitek.
Vítek Kněžínek Vítkovi leží v botníku něco přes padesát párů běžeckých bot všech možných typů, které nejraději testuje na dlouhých závodech v horách, kde se mu čas od času podaří probít na pódiové umístění. Rád má i silnici, na které pokořil hranici 75 minut na půlmaratonu. jeho hlavní pracovní náplň představuje konzultace s výběrem bot v běžecké speciálce Triexpert. |
