„Kdybych byl tady na světě sám, tak nezhubnu nikdy. Pro mě nic jiného než děti nemá smysl,“ přibližuje svou motivaci Karel Horváth (44). Děti má čtyři, dvě malé se současnou přítelkyní Dominikou, která je o devatenáct let mladší, a pak dvě starší dcery, z nichž každá má jinou matku.
Karel pracuje jako řidič a podle svých slov nemá moc pohybu. Kromě toho dochází třikrát týdně na brigádu, kde sleduje a hlídá kamerové záznamy. Ani tam se příliš nehýbe. „Karel se snaží vydělávat peníze, abychom se měli dobře,“ chválí ho přítelkyně, ale dodává: „Na druhou stranu jsou věci, které mě štvou, a ty jsou spojené s jeho váhou. Bolí ho nohy a nechce s námi moc chodit ven, třeba na procházky,“ říká.
V dětství byl Karel aktivní sportovec, věnoval se fotbalu. „Od mala od mámy slyším, že fotbal hrál snad každý. Hrál ho děda, hrál ho táta, hráli ho oba bráchové mé mámy, ale nejdál to dotáhl můj brácha Pavel, který ho hrál profesionálně,“ líčí Karel Horváth.
Na dětství vzpomíná rád. „V klubu mě trénoval táta, celkem asi šest let. Na všechno jsme chodili spolu, ať už šlo o trénink nebo turnaj, a dokud se mi táta věnoval, tak to bylo moc fajn.“ Pak ovšem nastaly blíže neurčené problémy, které otce plně zaměstnaly. „Přestal trénovat, to mi bylo asi třináct, a to jsem dost přibral a už jsem cítil, že jsem na fotbal marnej,“ popisuje.
Už tehdy se ovšem projevila jeho bojovná povaha. Když mu bylo šestnáct, chodil s kamarádem celé prázdniny běhat a nabraná kila zase shodil. Normální váha mu pak vydržela až do osudné autonehody.
Extrémní proměnyI ty nejobyčejnější fyzické úkony jsou pro ně problém, vyjít schody je nemožné a hrát si s dětmi pouhý sen. Třináct odvážných dobrovolníků, kteří léta bojují s těžkou obezitou, se pokusí pod vedením profesionálního trenéra Martina Košťála a týmu odborníků změnit svůj osud a získat svoji druhou šanci na život. Pořad se vysílá od 5. března 2025 každou středu ve 20:20 na TV Nova. |
Psal se rok 1999 a Karlovi bylo dvacet. Onen den si nevybavuje, zná ho jen z vyprávění. „Ráno domů přijeli policajti, že mě našli v poli. Měl jsem stehenní kostí proraženou pánev, nepracovaly mi plíce, měl jsem i krvácení do mozku,“ popisuje. Zranění se nehojila dobře, zavápnila se mu kolena a kyčle. „Byl jsem dlouho v bezvědomí a bylo to špatné. Nedal jsem tehdy nohy k sobě, neměl jsem žádný rozsah v kyčlích. Ležel jsem jak prkno. Při operaci mi odsekali kyčle a ta pravá je funkční tak na 70 procent,“ hodnotí svůj zdravotní stav.
Ačkoliv uběhlo čtvrt století, úraz se do Karlova života stále propisuje. „Nemůžu skoro nic. Nemůžu běhat, nemůžu dlouho chodit, nemůžu skákat. Nezavážu si tkaničky, válím všechno po zemi, když se oblékám. Když vám něco je a nemůžete dělat to, co ostatní, tak vás to změní.“
Dominika ovšem podotýká, že pohyb je sice jedna věc, zhubnout se ovšem dá i úpravou jídelníčku. Sám Karel přiznává, že když najde lískooříškový krém, je schopný ho za večer celý sníst. Občas si dá fastfood, potrpí si na knedlíky a tučné maso.
Pořad Extrémní proměny označuje jako poslední šanci něco změnit. „Se mnou je to těžký, ty vo*e,“ shrnuje Karel. Motivací jsou pro něj především děti a také vážně nemocná maminka, o kterou sám pečuje. „Můj cíl je obléknout se do normálních kalhot. Obléknout se, podívat se do zrcadla a říct si, že to docela jde,“ uzavírá.
Prožral jsem se k vodě s citronem
Martin Košťál opět zvolil neotřelý způsob, jak předat pozvánku do pořadu. Převlékl se za policistu a Karla zastavil během „silniční kontroly“. V Karlovi se mísila radost, ale i rozpaky. „Mele se to ve mně, co mě asi čeká,“ dumal.
Všechno bylo v hlavě. Dominika v Extrémních proměnách shodila 60 kilo |
První krok byl jasný: třítýdenní bootcamp v Karlových Varech, jak tomu bylo i u předchozích účastníků. „Chci mu ukázat, že i s jeho handicapem se dá sportovat,“ vytyčil si Martin. „Ale bude to výzva i pro mě jako pro trenéra.“ První vážení ukázalo, že se Karel projedl ke 145 kilům. Martin ho upozornil, že taková váha jeho tělesné postižení akorát zhoršuje. To ostatně potvrdil i doktor při vstupním vyšetření.
Protože má Karel problémy s nohama, odehrávalo se cvičení ve vyšší míře vleže. „Co jseš?“ ptal se ho Martin, když zvedal činky. „S*ačka!“ odpovídal Karel. Největší problém, jak se ukázalo, bylo zvednout se ze země. Museli s Martinem vymýšlet důmyslné způsoby, jak ho dostat zpět na nohy. „Nosí s sebou čtyřicet kilo navíc, no bodejť by se mu špatně nezvedalo,“ krčil rameny Martin.
Velkou část tréninků představovalo plavání, které nezatěžuje klouby. Karel přiznal, že plavání nesnáší, ale nezbývalo mu než se přizpůsobit.
Jako bývalý sportovec v sobě našel sílu a motivaci cvičit. Horší to ovšem bylo s jídlem. „Jedna z nejhorších věcí, jaká se ti může stát, je, že se vyžereš natolik, že za tebou v hotelu je raut se vším možným, ale ty piješ vodu s citronem a čekáš na kousek pizzy ze špaldové mouky,“ povzdychl si. „Celozrnný chleba, ten nenávidím,“ komentoval při jiné příležitosti.
Postupně si začal stěžovat také na stesk po dětech, po přítelkyni a fyzické a psychické vyčerpání. „Že bych byl více živý a spokojený, to teda nejsem. Je to na hov*o.“ Při videohovoru s rodinou se rozplakal. „Neumím být sám, je mi smutno,“ přiznal. Zároveň ho však pohled na rodinu opět nakopl.
Ještě během bootcampu se Karel sešel s nutričním terapeutem. Ten mu mimo jiné poradil, jak nahradit milovaný lískooříškový krém. „Jedna dóza obsahuje tolik energie, jako je ve dvaceti jablkách,“ upozornil ho. V budoucnu si měl Karel připravovat krém domácí z arašídů, medu a kakaa připravený v mixéru.
Na závěr třítýdenního pobytu si Karel a Martin dali závod v plavání. Martin plaval s destičkou mezi nohama, používal tedy jen ruce. Byl to i tak těžký souboj – a také těsný. Karel ovšem vyhrál.
Sportovcem jednou a provždy
Při návratu z bootcampu čekal Karla byt ozdobený balónky, ale také lednice plná zdravých potravin a posilovna v dětském pokoji. Díky permanentce mohl chodit na bazén kdykoliv se mu zamanulo.
Vyvážit cvičení, dvě práce, dvě malé děti a nemocnou matku bylo ovšem náročné. „Je doma ještě méně, než dřív. Ale musíme to zvládnout, dělá to pro nás,“ pokyvovala hlavou Dominika. Zároveň s úsměvem přiznala, že její partner má najednou víc energie, víc síly a není už pro něj problém vstát z gauče.
Martin si zase pochvaloval, že za celé tři měsíce Karel ani jednou nepřišel pozdě na trénink a nikdy neuvažoval, že by to vzdal. „Byl jsi sportovec a ten sportovec v tobě zůstal. Trénink si užíváš, těšíš se na něj a pro mě jako pro trenéra je to radost,“ ocenil svého svěřence.
Málem zemřel. Extrémní proměny změnily Tomášovi život, zhubl 102 kilogramy |
Zápřah se vyplatil. Při tříměsíčním vážení měl Karel 119,5 kila, tedy o půl kila méně, než byl cíl. Změna byla nejen citelná, ale i viditelná. Nový cíl Martin nastavil na 108 kilo.
Čokoládu si občas dám
Cestu ke zdravé váze však Karlovi komplikovaly nemoci. „Karlova proměna neprobíhá úplně hladce. Bývá často nemocný, mívá zasažené průdušky,“ řekl Martin. Rozhodl se proto, že mu pomůže s imunitou a představil mu krásy otužování. „Je to zvláštní pocit, takový neznámý, ale není to nic strašného,“ zamýšlel se Karel po úspěšném ponoření do ledové Vltavy.
Karel dal i přes svou vytíženost do tréninků všechno a měnil se před očima téměř z hodiny na hodinu. Při šestiměsíčním vážení se na váhu postavil v podstatě hubený člověk. Tomu odpovídalo i výsledné číslo: 96,7 kilo místo vytyčených 108. „Vůbec jsem to nečekal,“ slzel Karel. Novou metou bylo 87 kilo.
„Za tento výkon by sis zasloužil zlatou medaili,“ gratuloval mu Martin. „Tu pro tebe sice nemám, ale mám příležitost, při které ji můžeš získat.“ Svému svěřenci oznámil, že společně poletí do Španělska, kde se zúčastní plaveckého závodu na otevřeném moři.
V rámci příprav Karel nejen plaval, ale také se otužoval. „Se cvičením nechci nikdy přestat, plus to plavání, je to prostě super!“ zářil. Euforii ale vystřídala krize. Ani otužování nezabránilo další nemoci, Karel musel zrušit všechny tréninky a povolil i ve zdravém stravování. „Tu čokoládu si občas dám,“ přiznal. V autě se krmil sladkostmi a během dvou dnů dokonce tajně snědl celou dózu lískooříškového krému.
Přiznal se ovšem mamince a ta mu náležitě domluvila. „Už jsem zpátky v režimu a věřím, že to vydrží až do konce,“ dušoval se Karel o pár dnů později. Martin ocenil, že se Karel ke své krizi přiznal: „Pro mě to je dobré znamení, že svůj boj s obezitou zvládne.“
Před závodem ve Španělsku byl Karel viditelně nervózní, ale jakmile bylo odstartováno, všechna nervozita z něj opadla. Jeho čas nebyl špatný. Dva kilometry na otevřeném moři uplaval za 43 minut. „Jsi frajer. Když jsi zvládl tohle, tak zvládneš všechno,“ nešetřil chválou dojatý Martin. Karel dostal i slíbenou medaili, i když „jen“ účastnickou.
Také při devítiměsíčním vážení překvapil. Podařilo se mu dosáhnout 85 kilo. Konzultace na klinice přinesla kýžený výsledek: Karel byl shledán vhodným adeptem na operaci převislé kůže.
Jak to dopadlo, diváci zjistili až ve scénách ze studia. Na pódium dokráčel úplně nový člověk. „Konečně je to pěkný kluk!“ glosovala maminka. „Byl to líný, otrávený, věčně zpocený moula,“ komentoval Karel svou podobiznu z dob, kdy vážil 145 kilo. Prý onoho „moulu“ už nehodlá nikdy v životě potkat. Při posledním vážení měl 84 kilo, za rok se mu tedy podařilo zhubnout 61 kilogramů.
