Já jsem začal hubnout v prosinci, za 3,5 měsíce jsem zhubl cca 38 kilo. Taky jsem měl nadváhu od mala. Dlouhodobě mě nadváha štvala a shodou okolností přišlo v prosinci emocionální trauma, které trvá v nějaké formě dosud. Ale to byla spíš shoda okolností, ale ano, je to v hlavě.

Když jsem předtím přemýšlel o operaci žaludku, tak mě napadla lapidární myšlenka - když zmenšení žaludku znamená méně jídla, tak prostě přestanu jíst. A snažím se držet přerušovaný půst 16-20 hodin, do toho procházky a kolo. Nejím pečivo ani sladké, žádný cukr, knedlíky a podobně. Hlavně maso, sýry, zeleninu. A váha jde stále dolů. Občas se normálně najím. A ano, takhle to musím dělat stále, aby nenastalo jojo.

Držím palce!

Dokud si to nepřerovná v hlavě, nemá šanci. Dobře vím, o čem to je. Ráno má člověk plány, jak to všechno udělá a zvládne, vydrží to do pěti odpoledne. Pak se trápí a večer by ohryzal i futra. Pochopitelně, když má co, sežere to. A plánovaný výsledek je v háji. Bojuju s tím taky, sice bez kamer a trenérů, ale velmi dobře vím, co bych měl dělat a jíst, ale strašně těžké je to dlouhodobě dodržovat. Daleko těžší, než třeba přestat kouřit, což se mi kdysi povedlo a jsem na to hrdý, prospělo mi to zejména zdravotně. Ale není mi dvacet, ale přes šedesát a to už je trošku jiná situace. Se sportem, s pohybem obecně, i se spalováním. Pevná vůle je holt zatrolená věc.

Pak máte třeba málo bílkovin. Také jsem nejedl super a mnohdy jsem měl hlad. Nyní jim více masa, zeleniny, ovoce, nejím bílé pečivo. Na množství toho sním více, ale s daleko méně kaloriemi. Jen to pivo o víkendu jsem si neodpustil. A váha jde dolů, přitom se necítím hladový, mám více energie, zkrátka vše je lepší. A to si často i více pochutnám, jen tomu jídlu věnuji denně o 15 minut více času. Jsem překvapený, jak jednoduché to je, jen stačí jíst kvalitně.

Ano, typický příklad mnoha mladých lidí v jeho věku. Arogantní, sprostý na svou matku, bez vůle a bez zodpovědnosti k sobě i trenérovi.

Což je ale chyba především jeho výchovy, tedy i jeho matky.

Takhle morbidní váha v takovém věku nebude jen tak. Tipoval bych, že kluk bude mít nějaký psychický problémy, nějaký nevyřešený trauma, přičemž útěchu hledá v jídle. Možná by mu spíš než trenér pomohl nejdřív psycholog.

To ano, u spousty obeznich jde o regulerni zavislost na prejidani, takze zacit se musi v hlave. Ale psychologa tady potrebuje hlavne ten "trener" z poradu, ktery sverence naprosto nici jen pro ucely poradu (a spoluprace s plastikou) a je mu uplne jedno, ze to vetsina ucastniku nasledne okamzite nabere zpatky.

Kde je vůle, tam je cesta.

Ten chlapec bohužel asi brzy umře.

I když si o tom pořadu myslím své, tohle je marný případ.

Neumře, naše zdravotnictví ho bude udržovat za těžký prachy při životě...to je to nejhorší.

Tenhle klučina byl pro mě hrozné zklamání. Super, že dokázal shodit 50 kg. Ale za 3 měsíce bez dozoru se prožral k +25 kg. Ty řeči o tom, jak musí bojovat byly opravdu jen kecy. Arogantní sprostý fracek, který si myslí, že sežral moudrost světa. Oni ti trenéři a nutriční poradci nebudou všichni úplní pitomci, ale on věděl všechno nejlíp. A místo toho, aby hledal chybu u sebe, tak házel vinu na všechny okolo. Každý svého štěstí strůjcem, ale i kdyby to dotáhl na cíl a galavečer, myslím si, že do roka by to měl zpátky. Neměl nastavenou hlavu.

Klasická generace "sněhové vločky". Za všechno můžou ostatní, když se nedaří, tak je to tím, že na mě moc tlačíš a jsem ve stresu.

Zajímavé je, že všichni starší ročníky proměnu zvládli. Tohle doufám bude nejslabší generace na příštích několik generací, jinak se svého důchodu nedočkáme

Co píšete, je pravda, ale pocit stresu je subjektivní. Někoho vystresuje to, někoho ono. Někdo nad tím mávne rukou, někdo si dá pivo, někdo to zají ve fastfoodu.

Podle mě by si to měl napřed nastavit v hlavě. Nějaký cíl, obklopit se lidimi, co by ho v tom cíli podpořili a zároveň na něj netlačili.

Já třeba dvakrát chodil do fitka. S kamarádem, co má asi místo mozku činkym, bouchač největšího kalibru. Po pár trénincích jsem se na to vždy vykašlal, protože mě zpravidla zničil tak, že jsem se zbytek dne nemohl skoro pohnout. Po třetí jsem si zaplatil trenéra a bylo a je to nesrovnatelné. Začalo mě to bavit.

Ovšem, pokud ho nepostrašily ty vyhlídky, respektive nepomohla a nenamotivovala možnost na té nadváze pracovat s týmem odborníků, tak je každá rada drahá.

Na fotografa existuje vysoká škola?

No nevím, ten pořad jsem neviděla a poprvé čtu i celý článek, takže možná to ve skutečnosti není takové, jak to vyznívá. Ale velmi mě zaráží, že už takto objemného člověka začali kruhovým tréninkem. Sama jsem to absolvovala jenom dvakrát (tento typ cvičení mě prostě nebaví), ale zdá se mi, že pro netrénovaného a morbidně obézního je to naprosto nevhodné.

Samozřejmě. Je to úplná kravina. To je jako když nikdy neběháte a myslíte si, že z jedničky dáte půlmaratón. Výsledek? Jen si to znechutíte a neděláte nic.

Kazdy strujce sveho stesti. Dostal sanci a zahodil ji.

Měl příležitost a promarnil ji. Podle mě nikdy už nezhubne, sám vůli nemá.. za pár let bude v invalidním, sedět u TV u mamky v obýváku, přejídat se dál a nakonec umře.