Tomáš Lörincz (34) bydlí ve vesnici Horné Semerovce a pracuje v kamionové logistice v Maďarsku, má tedy sedavé zaměstnání. „Můj život s obezitou je hrozný, nezvládnu s tímto tělem už vůbec nic dělat,“ řekl na úvod nového dílu slovenských Extrémních proměn. „Nezvládnu ujít ani sto metrů, aniž bych se nezadýchal, aniž bych si nemusel sednout. Potřebuji totální změnu.“
Kamerám ukázal svou běžnou snídani: sedm tukových rohlíků, slanina, klobása, dva druhy sýra, vařená vejce, káva, sladká limonáda, energetický nápoj a celý talíř cukroví. „Toto nemám problém v devět nebo ve dvanáct sníst,“ okomentoval hostinu. Obvykle následoval podobně vydatný oběd. Po večerech chodil Tomáš s kamarády do klubovny, kde pojídali pizzu, kebab nebo hamburgery.
Když zrovna nebyl v práci v Maďarsku, bydlel Tomáš u rodičů, na kterých byl závislý. „Využívám služeb mama hotelu, kde mám všechno, co si pomyslím,“ přiznal. „Z postele zavolám, že chci kávu, tak přijde káva. Když snídani, přijde snídaně,“ líčil. „Přijde“ znamenalo, že mu ji přinesla postarší maminka.
Jeho otec Ladislav má problémy s pohybem, musí používat berle a někdy také invalidní vozík. „Musíme ho obskakovat. Musíme, protože jinak se nedá,“ řekl smutně Ladislav. „Byla bych ráda, kdyby se teď už sám dokázal postarat o sebe,“ přála si Tomášova matka Emília. Podle svých slov k problému přispěla tím, že syna neustále obskakovala.
Fastfood v kamionu. Andrej v Extrémních proměnách zhubl 116 kilo |
Tomáš to se svou vahou dopracoval tak daleko, že už ani nemohl spát vleže. Obrovská tíha všech těch nadbytečných kil mu tlačila na plíce, takže nemohl dýchat. Jeho spánek se odehrával přerušovaně po pár desítkách minut, a to vsedě, s hlavou opřenou o ruce.
Dříve přitom býval aktivním sportovcem. Hrál fotbal, stolní tenis a jezdil na kole. Fotbal miluje dodnes, je aktivním fanouškem. První vážení se tak odehrálo na fotbalovém hřišti, jen chvíli po tom, co Tomáš přijal nabídku účasti v Extrémních proměnách. Jeho extrémní stav byl zřejmý už jen z pohledu na zbytnělé tělo. Číslo na váze to jen potvrdilo: 265 kilogramů. Za rok si přál mít aspoň polovinu.
S trenérem a moderátorem pořadu Marošem Molnárem odletěl Tomáš následující den na bootcamp do Turecka. „Sejdeme se na letišti, dvě sedačky máš zarezervované,“ uchechtl se Maroš, než se rozloučili. Na letišti si Tomáš musel půjčit invalidní vozík, aby si mohl v případě potřeby odpočinout. Jízda s vozíkem byla nereálná, asistent s ním nedokázal ani pohnout.
Denní příjem 7000 kcal
Na diagnostice v Turecku se ukázalo, že má Tomáš v těle 150 kilo tuku, z toho 92 v oblasti trupu. „Když si představím, že si na něho lehne devadesát kilo, tak se ani nedivím, že nemůže v noci dýchat, že musí spát v polosedě,“ mínil Maroš.
Extrémní proměny SlovenskoSlovenská verze celosvětově úspěšné reality show o hubnutí se vrací na obrazovky televize Nova s novými díly. Představí se v nich dvanáct Slováků, které trápí stále rozšířenější civilizační choroba, těžká obezita. Odvážní dobrovolníci si pod vedením zkušeného profesionálního trenéra Maroše Molnára, nutričního terapeuta a dalších odborníků na zdravý životní styl dali za cíl bezpečně zhubnout výraznou část své tělesné hmotnosti. Během jednoho roku měli možnost získat druhou šanci na život. Sledujte jejich cestu počínaje 27. 5. každou středu od 20:20 na TV Nova. |
Většina cvičení se odehrávala v bazénu. Tomáše musela nadnášet voda, aby pohyb vůbec zvládal. „Nemám rád ty ranní rozcvičky, je to boj, každý den je boj,“ stěžoval si Tomáš. Překážky na oválu používal jako „záchytné body“, o které se mohl opřít.
Protože se nezdravé jídlo stalo středobodem Tomášova života, přeučit jej na zdravou stravu bylo mimořádně náročné. Výživový poradce Maroš Krivosudský podotkl, že je třeba, aby se chutě příliš nezměnily. „Úpravou jídla, jako je třeba vlašský salát, jsem dosáhl toho, že chutná velmi podobně,“ vysvětlil.
Základem zdravé verze „vlašáku“ byl sýr cottage, k němu měla přijít zelenina a místo pěti bílých rohlíků dvě celozrnné housky. Denní příjem nastavil Tomášovi na 2600-2700 kcal. „Někomu se to pořád může zdát hodně, ale jeho denní příjem byl doteď víc než 7000 kcal,“ prozradil výživový poradce.
Po procházce do hospody
Tomáš je doma očividně populární, po návratu z bootcampu ho vítala dobrá půlka rodné vesnice. Jako dárek dostal od sousedů zarámovaný fotbalový dres jako motivaci. Na něj mu Maroš napsal tříměsíční cíl: 210 kilo. V domě rodičů ho čekala malá posilovna. Vařit podle jídelníčků sestavených na míru se mu uvolily maminka a sestra. „Nedovedu si představit, jak to dává někdo, kdo nemá takovou podporu,“ uvažoval Tomáš. Jeho příbuzní ho podporovali i jinak: prý mu nedali na chvilku pokoj. „Kdy jdeš cvičit? Byl jsi cvičit?“ ptali se ho neustále.
V následujících třech měsících si Tomáš užíval života: byl kamarádovi na svatbě a jel na dovolenou. „Na devadesát procent,“ odpověděl na otázku Maroše, zdali vše důsledně plnil. „Někdy jsem polevil, nebudu lhát. Byli jsme na dovolené, byl tam takový oběd, při kterém jsem si dopřál.“ Maroš odvětil, že více jídla tolik nevadí, horší by bylo vypít třeba patnáct piv. Tříměsíční cíl, jak se dalo tušit, Tomáš nesplnil. Navážil 215,65 kila. Podle rodiny za to mohl volnější režim na dovolené. Nový cíl Maroš nastavil na 175 kilogramů. Tím, že cíl nesplnil, prohrál Tomáš sázku s přáteli. Musel je proto vozit po fotbalovém hřišti na sáňkách.
V dalších dnech si Tomáš zaznamenával do video deníku jen dva typy aktivit: práci nebo cvičení v posilovně. „Unavený, rozbitý, svalovka, horečka, z práce jsem unavený,“ vypočítával všechny svoje neduhy. Tvrdá práce se ale začala vyplácet. Zanedlouho už ušel s přáteli čtyři kilometry bez zastávky. Zároveň ho však kamery načapaly, jak s nimi popíjí v hospodě.
 |
Jeho matka si stěžovala, že jí syn s ničím nepomůže, na všechno je u rodinného domu sama. „Teď už může dělat, co nemohl, a snaží se dohnat věci, které nedělal. A takové uklízení dvora, bez toho se obejde,“ mínila Tomášova sestra Adriana. S přáteli i nadále chodil na procházky, které pak zapíjeli v hospodě.
Maroš si s Tomášem domluvil osobní trénink, neboť mu jeho svěřenec volal, že jeho váha stojí. Zároveň se přiznal k váženějším přešlapům. Marošův trénink složený z různých cviků Tomáš sotva zvládal. V jeho průběhu si musel jít sednout, krk si poléval vodou. „Nemám vzduch a točí se mi hlava,“ odsekl Marošovi, který se ho vyptával, co mu je. Trenér došel k názoru, že Tomáš ve cvičení začal polevovat.
Jako největší problém vnímal pití alkoholu. „Alkohol v procesu hubnutí nemá co dělat, protože zbytečně navyšuje kalorie, úplně prázdné kalorie, které tělo nevyužije jako zdroj energie, a ony se uloží ve formě tuků,“ objasnil Maroš. „Já nejsem ten typ, co si dá dvě deci vína a jdu spát. Když dám ruku nahoru, tak je nahoře dva dny,“ přiznal Tomáš. „Najdi si v té proměně něco, co tě bude uspokojovat. Neber to jako povinnost,“ poradil mu Maroš. Řekl mu také o frustraci matky a sestry, které se o něho starají, zatímco on si užívá a porušuje režim. Tomáš se zavázal, že se bude snažit vše dodržovat.
Za nějakou dobu Tomáš opět vyhledal Maroše. Svěřil se mu, že nálož, kterou nese na bedrech, je pro něho příliš těžká, a že zvažuje ukončení programu. Maroš mu navrhl, aby zůstal nějakou dobu v Bratislavě, kde se bude moct věnovat proměně naplno. Tomáš přijal. „Už je to lepší, stres odchází, čistím si hlavu, abych se soustředil jen na sebe. Myslím si, že jsem na dobré cestě,“ zaznamenal si do video deníku. Pod dohledem Maroše intenzivně cvičil, plaval a zdravě jedl. „Začíná mě bavit život. Některé věci jsou na světě důležitější, než jsem si myslel, že jsou,“ zjistil Tomáš.
Jeho přerod přinesl své ovoce. Na šestiměsíčním vážení měl 175,6 kilogramů, tedy pouze o 0,6 kila více, než byl cíl. Jeho rodina byla nadšená… A dojatá. Šťastné slzy Tomášovy matky dojaly i Maroše. „Když jsem viděl, jak je ta mamina šťastná, jak jí neuvěřitelně záleží na Tomášovi, tak je to fantastické. Tomáši, buď rád, jaké máš kolem sebe lidi,“ prohlásil Maroš. Nový cíl nastavil na 144 kilogramů.
Zbývá vyměnit čísla na konci
S Tomášem už byli domluvení na odměně: fotbalovém zápase mezi týmem Horných Semerovců a týmem, který si přivezl Maroš. Tomáš se po dlouhých letech opět postavil do brány. Protože shodil už devadesát kilo, byl najednou mnohem hbitější. Dařilo se mu i na jiných frontách: našel si známost a vyrazil na aktivní dovolenou do Itálie.
Vztah ale neměl dlouhého trvání a Tomáš se začal utápět ve smutku. Proměna se zastavila. Maroš se snažil zjistit proč. „Vím, že jsi člověk citlivý, a že tě to mohlo ranit, i když si to nepřipouštíš,“ nadhodil svému svěřenci. „Láska umí dělat velké věci.“ „Doteď jsem byl takový, že když něco skončilo, tak jsem šel dále. Ale možná jsem to neuzavřel,“ krčil Tomáš smutně rameny.
Chipsy jako lék na frustraci. Karina stopla emoční přejídání, zhubla 57 kilo |
Výsledek devítiměsíčního vážení tomu odpovídal. Za tři měsíce se mu podařilo shodit pouhých jedenáct kilo, navážil 164 kilogramů místo kýžených 144. „Sám víš, že jsi zralý na to, abych s čistým svědomím s tebou ukončil Extrémní proměny,“ okomentoval výsledek Maroš a dodal: „Máš ke všemu apatii, nechceš cvičit. Ale když chceš, máš víru a chuť zaplatit tak, že obětuješ všechno, tak má smysl pokračovat.“ „Jasně, že chci,“ odpověděl Tomáš.
Pro Maroše bylo nasměrování Tomáše na správnou cestu lákavá výzva. Nevyhodil ho proto a rozhodl se společně s Tomášem zabojovat. Dokonce jej připustil na konzultaci k plastickému chirurgovi, kde měl zjistit, za jakých podmínek by mohl dosáhnout na operaci převislé kůže. Chirurg měl dobré zprávy. Protože shodil už sto kilo, naděje žila. Bylo však třeba ještě zhubnout.
„Musím udělat všechno, takže doteď jsem neběhal, ale musím vyzkoušet už i to,“ zaznamenal si Tomáš o pár dní později do video deníku. V posilovně dřel do úmoru, vyrážel na dlouhé procházky. S kamarády už nechodil do hospody, ale hrát fotbal. Mezitím se přestěhoval do svého vlastního malého bytu.
Jak to všechno dopadlo, se ukázalo na závěrečném gala. „Když má někdo 265 kilo, tak doslova utíká hrobníkovi z lopaty,“ oznámil Tomášův příchod Maroš. „Teď už Tomáš 265 kilo rozhodně neváží, i když to s ním během roku nebylo nejjednodušší.“
Trpělivost přinesla růže. Tomáš vstoupil na pódium se sebevědomým úsměvem. Během roku ho téměř polovina ubyla. Pod desítkami kilogramů nadbytečného tuku se skrýval pohledný muž. „Ten první půlrok je těžký, než si člověk zvykne,“ bilancoval Tomáš. „Ale pak to člověk musí vzít tak, že je to součást jeho života. Chceš, nechceš, prostě jdeš dál.“
Nastal čas se naposledy před kamerami zvážit. Ukázalo se, že Tomáš během roku zhubl 125 kilogramů. Propracoval se k váze 140 kilo. Proměna však pro něj neskončila: „Budu nejspokojenější, když vyměním ještě ta dvě čísla na konci.“ Vysloužil si každopádně poukaz na plastickou operaci převislé kůže a také pozvánku na trénink slovenské fotbalové reprezentace.
