Peter Hlavatý (38) žije v Holíči a živí se výrobou hudebních nástrojů. Od většinové populace se liší výškou – měří přes dva metry – a donedávna také hmotností. I když na té k chlubení moc nebylo. Ke kolika kilům se dopracoval, Peter ani nevěděl. „Maximum na váze je 200 kilo a mně váha vždy zahlásí eror,“ přiznal.
Jednou ho z koncertu odvezli rovnou do nemocnice po náhlém kolapsu. Diagnóza: srdeční arytmie. Pomoci mu mohla operace srdce, jenže kvůli své obezitě ji nemohl podstoupit. Vyřadili ho z pořadníku s tím, že musí zhubnout. Operační stůl totiž unese maximálně 160 kilogramů.
Peter se ocitl ve slepé uličce a nevěděl, jak svou situaci změnit. Bál se o sebe a téměř se přestal hýbat. „Jak jsem byl jednou na papíře nemocný, tak už jsem se bál cokoliv dělat,“ krčil rameny. Dostal se do začarovaného kruhu. Operaci totiž mohl podstoupit teprve tehdy, až výrazně zhubne.
Peter nestačil svým dvěma synům, tehdy ve věku tří a pěti let. Nemohl je učit jezdit na kole, lyžovat ani si s nimi zahrát fotbal. S jeho hmotností to bylo jednoduše nemožné. Potíže mu dělala už jen samotná chůze nebo delší stání.
Reset srdce
Extrémní proměny SlovenskoSlovenská verze celosvětově úspěšné reality show o hubnutí se vrací na obrazovky televize Nova s novými díly. Představí se v nich dvanáct Slováků, které trápí stále rozšířenější civilizační choroba, těžká obezita. Odvážní dobrovolníci si pod vedením zkušeného profesionálního trenéra Maroše Molnára, nutričního terapeuta a dalších odborníků na zdravý životní styl dali za cíl bezpečně zhubnout výraznou část své tělesné hmotnosti. Během jednoho roku měli možnost získat druhou šanci na život. Sledujte jejich cestu počínaje 27. 5. každou středu od 20:20 na TV Nova. |
Trenér Maroš Molnár si nechal nalepit umělé vousy, aby ho Peter nepoznal, a donesl mu rozbitou mandolínu. Peter se ošálit nenechal. Lest záhy prohlédl a pozvání do Extrémních proměn s radostí přijal. Ještě ten den s Marošem odjel do sportovního centra X-Bionic do Šamorína na bootcamp.
Zde se na prvním vážení dozvěděl, že se projedl k 218 kilogramům. Úkol pro následující rok byl jasný. Musel zhubnout aspoň na 160 kilo, aby mohl na operaci. „To je na tvoji výšku stále morbidní obezita,“ upozornil ho Maroš.
Proměna byla tentokrát mimořádně problematická. Petera trápila celá řada zdravotních komplikací. „Priorita bude změnit stravování a cvičení bude jen dodatek, abychom nešlápli vedle a tvoje tepová frekvence se zvedala jen minimálně,“ vysvětlil Maroš. První cíl nastavil na 185 kilogramů. Peter se měl ale snažit dojít vlastními silami k číslu ještě nižšímu.
Cesta měla být ještě trnitější, než Peter čekal. „Kvůli nálezu na EKG nedoporučuji zúčastnit se tohoto programu,“ vyslechl si verdikt u internistky. Musel projít ještě několika dalšími vyšetřeními, která měla ukázat, jak závažná arytmie je. Maroš jej povzbudil: „Od toho jsou Extrémní proměny, aby pomohly v extrémních případech!“
Kardiolog zjistil, že má Peter zvětšené srdeční komory. Tato diagnóza naštěstí měla řešení – kardioverzi. „Dáme elektrický impulz na srdce, to srdce se v uvozovkách resetuje a je velká pravděpodobnost, že se obnoví normální rytmus,“ objasnil kardiolog. Problém tohoto zákroku byl ten, že se nejednalo o dlouhodobé řešení. Peterovi by však alespoň umožnil lehce cvičit.
Vyhrál jsem miss mokré tričko. Michala z Extrémních proměn trápila velká prsa |
V Šamoríně plaval, chodil po schodech a lehce posiloval, to všechno pod dohledem Maroše a přístrojů, aby se mu tepová frekvence zvýšila jen minimálně.
Navštívil také výživového poradce. Peterův denní příjem byl asi šest tisíc kalorií, ideálně měl být asi třikrát nižší. Společně si připravili zdravý segedínský guláš. Po čtrnácti dnech Peter odjel, aby podstoupil zmiňovaný „reset“ srdce, tedy kardioverzi.
Zákrok, trvající několik minut, dopadl dobře. Peter se tak mohl pustit do intenzivnějšího cvičení. Gró jeho proměny však byla strava, jídelníček musel dodržovat do puntíku.
Po několika týdnech ho doma navštívil Maroš. „Vážím 198,5 kila,“ pochlubil se Peter. Když se na váze objevila tato čísla, měl nefalšovanou radost. „Už se nemusím chodit vážit do sběrných surovin,“ pochvaloval si.
Nyní mu Maroš nechal vybavit domácí posilovnu. Pozval ho také na malé soukromé soustředění, kam odjeli hned. „Můj cíl je, abychom rozhýbali celé tělo a postupně přidávali těžší a těžší cviky,“ objasnil Maroš. I ty lehké však daly Peterovi zabrat: „Byla to pořádná makačka, ruce a nohy se mi třesou ještě teď.“
Peter byl extrémně namotivovaný a odhodlaný. Po návratu ze soustředění se mu ovšem ozvala stará známá arytmie. Od kardiologa dostal zákaz jakékoliv aktivity. „Bojím se, že když se to nedá brzy do pořádku, tak to začnu zpátky nabírat,“ obával se.
Když jsem se vyžral, musím makat
Přísné dodržování stravy ale stačilo. Jak se ukázalo na tříměsíčním vážení, Peter splnil cíl, navážil 184 kilogramů. Nový cíl Maroš nastavil na 156 kilo. „Peťo má jasně stanovený cíl. Potřebuje se přiblížit 150 kilům, aby mu doktor dal zelenou pro velkou operaci,“ řekl Maroš. „Není typ člověka, který se bude zamýšlet, jestli to má rád nebo nemá rád. Ví, že musí, aby zhubl, a proto to neřeší.“ Jeho svěřenec alespoň zatím fungoval jako švýcarské hodinky.
Peter docházel k Marošovi do tělocvičny, kde poslušně a bez výmluv makal. „Je to těžké, ale když jsem se vyžral, musím to zvládnout,“ usmíval se. Maroš měl pro něj jen slova chvály. Zdravotní komplikace – kromě arytmie také covid – Petera ovšem zpomalily. Maroš mu proto nabídl, že šestiměsíční vážení o měsíc posunou. Díky tomu si mohl Peter užít klidné Vánoce.
Během svátků však Peter nejspíš polevil. Na sedmiměsíčním vážení se na váze objevilo číslo 171, tedy o patnáct víc, než byl cíl. Vážení přitom proběhlo v nemocnici, kde mohl Peter rovnou začít řešit operaci. Mezi přítomnými zavládlo zklamání. „Pootevřeli jsme dveře k operaci, ale ještě jsme k ní dost daleko,“ shrnul Maroš.
Podle otlaků z ponožek usoudil, že Peter bojuje s velkým množstvím vody v těle, které souvisí s extrémním počtem prášků, jež denně bere. Zavedl ho proto na konzultaci s výživovým poradcem. Ten odhalil, že Peter má v těle asi padesát litrů vody, přičemž ideálně by měl mít o deset méně.
„Vody se zbavíme snadněji než tuku,“ utěšil nutriční poradce Petera. Pomoci měla manželka, která měla Peterovi po každém tréninku nohy masírovat. Ta se úkolu zhostila ochotně: „Samozřejmě se na to těším a ráda mu s tím pomůžu.“ Důležité sdělení bylo, že Peter nedělá nic špatně, jednalo se jen o průvodní efekt jeho extrémní obezity.
Všechna ta chvála a utěšování možná Petera ukolébala. Na muzikantské akci zhřešil. „Objevila se tam nějaká ta klobása, tak jsem neodolal. A dobrou klobásu je třeba zapít pivem,“ přiznal. „Výčitky mám strašné.“ Váha mu neklesala, nýbrž rostla. Na vině ale opět mohla být voda. Peter měl podle svých slov „nohy jako balóny“.
Jeho selhání neušla pozornosti Maroše: „Zase se vzdalujeme cíli dostat operaci, což je pro Petera to nejdůležitější.“ Vytáhl jej proto na zimní túru v Tatrách, která měla prověřit Peterovu fyzickou i psychickou kondici a „vrátit mu úsměv na tvář“.
I přes menší krizi Peter zdolal vrchol. „Kdybych tu možnost nedostal, tak bych sem v životě nešel. Podíval bych se zdola, koupil si piva a bylo by to pro mě zadostiučinění. Vrátil bych se a řekl, že jsem byl v Tatrách,“ usmíval se dojatý Peter. Dole ho čekala manželka a dva synové, se kterými si zde měl užít víkend.
Plakala a jedla. Kamila v Extrémních proměnách zhubla polovinu své váhy |
Po návratu měl konzultaci u kardiologa. Domů přijel s vážným výrazem, ale s dobrými zprávami: „Za týden půjdu na operaci. Schválili mi váhu a schválili mi i operaci.“ Celá rodina byla šťastná, ale zároveň napjatá, aby zákrok dopadl dobře.
Blížilo se devítiměsíční vážení. „Číslo na váze ale nebude důležité. Důležité je jen jediné číslo, a to je nosnost operačního stolu. O něj jsme bojovali,“ prohlásil Maroš.
Čím byla operace blíž, tím napětí rostlo. „Měl bych toho co nejvíce stihnout, kdyby se něco po*ralo,“ řekl vážně Peter. Během týdne se intenzivně věnoval manželce i synům.
Úplně jiný člověk
Operace naštěstí dopadla dobře. „Jestli sem ještě někdy pojedu, tak to už budou jen kontroly a běžná údržba,“ sliboval si Peter. „Eventuálně odstranění té druhé poruchy, která se mě týká, ale ta by mohla zmizet sama, když zredukuji hmotnost.“ Na mysli měl zvětšené srdeční komory.
Pozitivní důsledky operace byly nepřehlédnutelné. Peter jakoby ožil. „Neopuchám, takto tenké nohy jsem neměl možná patnáct let,“ pochlubil se. Přestal také kouřit. „Peťo je úplně jiný člověk,“ zaznamenal Maroš. „Je vysmátý, šťastný, bezstarostný, je radost si s ním povídat.“ Opět ho pozval na malý soukromý bootcamp v Banské Štiavnici.
Zde společně plavali, chodili na túry a cvičili. „Jaký máš tep?“ ptal se trenér svěřence během vycházky. „Jestli budu mít vyšší než ty, tak mě picne. 83? Já mám 86!“ nestačil se divit Maroš. „Asi by sis měl zajít na operaci,“ doporučil mu Peter.
Vzhledem k Peterovu zdravotnímu stavu byla proměna jiná než obvykle. Chybělo devítiměsíční vážení i operace převislé kůže. Jak daleko se Peter dostal, odhalilo slavnostní gala o dva měsíce později.
Peter vypadal v tmavě modrém obleku a vestičce skvěle. „Jsem rád, že jsem tu, že jsem to dobojoval do konce, ale ten konec je zároveň začátkem,“ předsevzal si. Během roku plného dřiny a odříkání se propracoval ke 159 kilogramům, podařilo se mu tedy shodit 59 kilo. Měl samozřejmě i nadále na čem pracovat, což zdůraznil i Maroš: „Není to váha, kterou jsem si představoval v bootcampu, ale i tato váha je fantastická.“
Peter byl dojatý, Extrémní proměny mu daly hodně, nový řád, novou chuť do života, ale také nová přátelství. „Tak těžký rok jsem neměl ještě s nikým nikdy v životě. Ale zároveň byl dobrý, byl zajímavý a potkal jsem skvělého člověka,“ uzavřel Maroš.
