Marie Juhosová (39) pracuje jako účetní v chráněné dílně, zároveň je v invalidním důchodu. Luděk Juhos (38) je rovněž v invalidním důchodu, zároveň si chodí přivydělávat do reklamní agentury, kde pracuje jako pomocný dělník – balič.
Marie a Luděk se znají už šestnáct let, přičemž do manželského svazku vstoupili před jedenácti lety. Poznali se přes seznamku. „Byla to láska na první pohled,“ prozradil Luděk. Co ho na manželce upoutalo? „Nikdy jsem neznal tak chytrého člověka, hned mě tehdy zaujala tím, že z ní bude inženýrka.“ Marie začátek jejich lásky popsala takto: „Já jsem se do Luďka zamilovala, protože je velmi ohleduplný a hodný.“ Luděk by jí prý „snesl modré z nebe.“
Něco se ovšem od té doby změnilo. V minulosti prý Luděk nebýval tak výbušný. Marie se tak stále častěji setkávala s tím, že se její manžel vzteká a nadává. „Stačí nějaká blbá věta, nějaká připomínka a vybuchnu,“ přiznal on sám. Minimálně zčásti to pramenilo z frustrace z vlastní váhy.
Při pohledu do zrcadla byl Luděk sám překvapený, jak to mohl nechat dojít tak daleko. Marie byla ještě o něco kritičtější vůči sobě samé: „Nemám ráda celé svoje tělo a to, jak vypadá. Až na oči a část od nosu nahoru, protože i brady mám čtyři. Vidím strašně nešťastného člověka, který to nechal dojít takto daleko. Je to strašné.“
Byla to jen kulminace dlouhodobého vývoje – Marie se sama sobě nikdy nelíbila. „Vždycky jsem všem záviděla, že jsou hubení, že mohou všechno,“ reflektovala. Přiznala, že závidí svému bratrovi, se kterým se moc nestýká: jeho aktivitu, kariérní postup i děti. „Žije život, který já bych si představovala.“
Extrémní proměnyI ty nejobyčejnější fyzické úkony jsou pro ně problém, vyjít schody je nemožné a hrát si s dětmi pouhý sen. Třináct odvážných dobrovolníků, kteří léta bojují s těžkou obezitou, se pokusí pod vedením profesionálního trenéra Martina Košťála a týmu odborníků změnit svůj osud a získat svoji druhou šanci na život. Pořad se vysílá od 4. března 2026 každou středu ve 20:20 na TV Nova. |
Marii byla před několika lety diagnostikována cukrovka druhého typu a kvůli nemoci se jí udělala, jak sama říká, „díra v patě“. Šlo o tzv. diabetickou nohu. Musela pak strávit rok doma a chodit o berlích, přičemž přestala skoro chodit. To ji podle jejích slov sociálně vyloučilo, protože všichni její kamarádi jsou aktivní lidé. Společně s ní začal zahálet a méně se hýbat i její manžel.
Marie s Luďkem mají velký sen, pořídit si dítě. Právě to je dohnalo do Extrémních proměn. Jak řekl Luděk: „Naší největší motivací je, abychom založili úplnou rodinu.“ Právě obezita byla důvodem, proč se jim to do té doby nepodařilo.
Marie měla před natáčením Proměn za sebou již osm let boje s cukrovkou a před více než deseti lety přišla o menstruaci. „Lékaři mi nedoporučují otěhotnět, a to ani přes umělé oplodnění, protože by se mohlo stát, že by Luděk byl s tím cvrčkem sám,“ posteskla si Marie. Pokud by to šlo, ráda by udělala šťastné i dítě z dětského domova nebo kojeneckého ústavu. Podle svých slov chce dávat hlavně lásku. „Nechceme zůstat sami dva,“ svěřila se. Jedna žádost o adopci jim však již byla zamítnuta.
Neunese sama sebe, nedokáže stát
Návštěva průvodce pořadem a trenéra Martina Košťála Marii tak rozrušila, že se ani nemohla udržet na nohou. Bála se především prohlídky u lékaře. „Nebyla jsem u lékaře na preventivních prohlídkách okolo dvaceti let, protože se bojím lékařů, bojím se bolesti a je mi nepříjemné, když na mě někdo sahá,“ přiznala.
Lži, podvody a noční hody. Matěj se finále Extrémních proměn málem nedočkal |
A lékař z ní skutečně nebyl nadšený. „Setkal jsem se s hodně pacientkami, které řešily neplodnost v obezitě, ale údaj o desetileté absenci menstruace je pro mě nejvyšší číslo, jaké jsem kdy viděl,“ podotkl obezitolog Evžen Machytka. „Nejen, že měla cukrovku, ale především měla vysoké dávky inzulinu, to dělalo celou situaci náročnější,“ dodal. Pokud by se jí podařilo zhubnout, mohla by se podle něj alespoň zbavit cukrovky, když už ne počít. Oběma jim udělil zelenou, co se týkalo účasti v pořadu. Marie i Luděk tak hned další den odletěli na třítýdenní soustředění do Turecka.
Marie na bootcamp dorazila na invalidním vozíku. „Je to pro mě hodně ponižující, že jsem ze sebe ve čtyřiceti letech udělala invalidu díky tomu, jak k sobě chovám a jak jím,“ hlesla. U prvního vážení si musela sednout, což Martina překvapilo. „Maruška neunese sama sebe, ona nedokáže stát, nedokáže vylézt na schod. Ta situace u ní je naprosto katastrofální,“ prohlásil.
První vážení ukázalo u Marie 162 a u Luďka 207 kilogramů. „Když to rozpůlím, Luďku, tak mám dva obézní chlapy,“ upozornil ho Martin. Za rok by ale podle něj mohl mít dvojcifernou váhu.
Aby se jim lépe hýbalo, vzal je Martin na první trénink do bazénu. Nabádal je, aby drželi spolu a navzájem se podporovali. „Já už nemůžu, já to nedám,“ křičela Marie. „Pojď ještě jednou! Já taky nemůžu, ale dělám to pro nás,“ podporoval ji manžel. „Přestaň být hysterická,“ volal na ni Martin. „Já chci vidět odhodlanou holku!“
Trénink sice zvládla, ale manžela moc nepřesvědčila. „Abych pravdu řekl, nevěřím tomu, že se začne nějak pravidelně hýbat. Nebo možná začne trochu, ale jestli to zvládne. Moc tomu šancí nedávám,“ pochyboval. „Já to dělat nebudu. Já to nezvládám ani psychicky!“ potvrdila jeho slova plačtivě ve svém videodeníku Marie. „Já chci jet domů, já tu nechci být!“
Na tréninky se jí nechtělo a na jeden z nich nakonec ani nedorazila. Martin jí přišel vyčinit na pokoj: „Když se na něčem domluvíme, tak tam musíš být. Máme tady nějaký vztah mezi sebou, který se teď sype. Špatný, není to dobrý,“ káral ji. Manžel na Marii začínal být naštvaný. „Musím se sebou něco dělat, protože Luděk mě takovou nechce,“ reflektovala posléze Marie. Psycholožce řekla, že má obavy, aby ji Luděk neopustil, když mu sporty půjdou lépe než jí.
Pod vedením psycholožky se sebrala psychicky i fyzicky a začala pilně cvičit. Na posledním tréninku je nechal Martin soupeřit. Ukázalo se, že tato motivace funguje možná ještě lépe. Marii se podařilo ujít půl kilometru a Luděk dokonce chvíli běžel, což se prý nestalo už deset let. Na letišti na zpáteční cestě se už Maruška obešla bez invalidního vozíku.
Jdeme do prodloužení
Po návratu domů je čekala poukázka na 100 tisíc korun na nákupy v supermarketu, malá posilovna a permanentky do sportovních zařízení. Martin jim nastavil tříměsíční cíle na 137 kilo pro Marušku, 170 kilo pro Luďka.
První výzva byla přestat pít alkohol. Luděk a Marie jsou na něj zvyklí, rádi si přihnou během sledování fotbalových zápasů. Maruška si stýskala i nad tím, že bude muset přestat pít slazené limonády. „Voda mi nechutná,“ posteskla si.
Proměna byla pro oba pochopitelně psychicky náročná a neobešla se bez hádek. Marie si zaznamenala do svého video deníku: „Asi budu bydlet v autě, protože jsme se opět pohádali. Už mě to nebaví, mám den úplně na pikaču a on mi ještě přidává.“ „Někdo chce být doma a vařit zelňačku, někdo se chce jít projít,“ zaznamenal při jiné příležitosti Luděk jádro dalšího sporu.
I přes všechny spory Luděk jen zářil. Bylo vidět, že se mění. Již krátce po návratu z Turecka oblékl tričko, které mu rok nebylo dobré. Za to u Marie šla proměna pomalu, psychicky ji nezvládala. Navštívil ji proto Martin, aby si s ní popovídal. Zeptal se jí, jestli na svého muže a jeho pokroky náhodou nežárlí. To mu Marie potvrdila. „Potřebuju, abyste táhli za jeden provaz, a vy se tady mezitím hádáte jako malé děti,“ promlouval jim do duše. Jeho návštěva měla úspěch. Když odcházel, seděli spolu na sedačce a vyměňovali si polibky.
Manžel se s ní styděl chodit ven. Zuzana v Extrémních proměnách zhubla 68 kilo |
Tříměsíční vážení potvrdilo, že Luděk se skutečně proměnil. Cíl splnil na kilo přesně, na váze se objevilo číslo 170. Marie cíl nesplnila o dvě kila, navážila 139 kilo. Martinovi přiznala, že ne každý trénink odchodila a navíc si dávala více porcí denně, než měla. Nové cíle zněly 144 kilo pro Luďka a 118 pro Marušku. „Nevím, kdy jsem měl naposledy 140 kilo, asi ve dvaceti letech,“ uchechtl se Luděk.
Boj to byl tuhý i nadále. „Já prostě nemám tu kapacitu a neumím vařit zdravě,“ prohlásila Marie. „Když nestíhám, tak si koupíme nějaké jídlo. Ať už je to kebab, tortilla nebo caesar salát. To se nesmí stávat.“ Od tříměsíčního vážení nejenže nezhubla, ale dokonce přibrala tři kila. Ukázalo se, že chyba byla ve stravě. Jídlo si nevážili, všechno vařili a servírovali od oka.
Přesnější odvažování potravin jim pomohlo, ale ne dostatečně. Na šestiměsíčním vážení měl Luděk o pět kilo víc, než byl cíl, Marie dokonce o devět. Marie se rozplakala. „To mi opravdu vyrazilo dech, s tím jsem opravdu nepočítal,“ řekl překvapený Martin. Ocenil je ovšem, že začínají lépe fungovat jako tým. Právě z toho důvodu se rozhodl Marii z pořadu nevyhodit. Obával se, že pokud by to udělal, demotivoval by jejího manžela.
Rozhodl se proto pro jiné, pozitivnější řešení. Svým svěřencům oznámil, že pokud splní průběžné, sedmiměsíční cíle, vyšle je na dovolenou do španělského Madridu. Za měsíc měla Marie zhubnout pět kilo, Luděk sedm.
Dostavily se ovšem zdravotní komplikace. Marii se opět objevila diabetická noha. „Doktor mi řekl, že mám čtrnáct dnů necvičit a mít nohu v klidu, jinak o ni přijdu,“ svěřila se. Obezitolog byl toho názoru, že Marii může v hubnutí i v hojení paty bránit inzulin. Doporučil proto vysadit inzulin a nahradit ho na nějakou dobu jiným lékem.
Průběžné cíle oba splnili, byť Martin musel u Marie přimhouřit oko a zaokrouhlit číslo 122,8 dolů. Mohli se tak těšit ze zasloužené odměny a vyrazit na dovolenou do Madridu. Dovolenou si užili a padlo na ní jedno zásadní rozhodnutí: podat novou žádost o adopci. V minulosti už jim byla jedna zamítnuta, nyní opět nabyli sebevědomí, že by jim to mohlo vyjít.
Operace převislé kůže byla vedle dítěte pro oba velkou motivací, a tak v následujících týdnech poctivě dřeli. Dřina se vyplatila, Luděk devítiměsíční cíl nejenže splnil, ale dokonce překonal. Navážil 120 kilo. Jeho manželka cíl taktéž splnila, a to přesně. Podařilo se jí zhubnout na 114 kilo. Oba proto byli připuštěni na konzultaci k plastickému chirurgovi, kde měli zjistit, zda jsou vhodnými kandidáty pro operaci převislé kůže.
Zprávy byly smíšené. Zatímco Luděk se ukázal být vhodným adeptem, Marii se nepodařilo dosáhnout potřebného BMI. Bylo třeba, aby ještě zhubla. „Kdybych se chovala svědomitě, tak mohlo k té operaci dojít už dneska,“ pokrčila rameny odevzdaně. „Jdeme do prodloužení. Budu dělat všechno proto, abych na gala operaci dostala.“
Na závěrečném gala se tedy Luděk objevil již po operaci, jeho žena nikoliv. Oběma to ale slušelo. Přivítal je bouřlivý potlesk. „Ten rok byl strašně těžký. Několikrát jsem spadla ne na dno, ale do sedmého sklepa,“ bilancovala Marie. Stále byla napjatá, hrálo se o operaci převislé kůže.
Naposledy si stoupla na váhu… a navážila 113 kilo. Za rok se jí tedy podařilo shodit 49 kilo. Stále to nebylo dost. Od plastického chirurga ovšem dostala příslib, že pokud během příštího půl roku zhubne na zhruba sto kilo, operaci dostane. „Držte se, jste hrozně šikovná,“ ujistil ji. Poté si stoupl na váhu Luděk. Ta v jeho případě ukázala 115 kilo. Za rok shodil neuvěřitelných 92 kilogramů.
