Zrod emoční inteligence jako pozitivní kvality poprvé publikoval americký psycholog Daniel Goleman v polovině 90. let minulého století. A o co šlo? Šlo o soubor vlastností, které jsou zcela nezávislé na IQ a jež při plném rozvinutí mohou mít ohromný vliv na štěstí a profesní úspěch. Tyhle navzájem související vlastnosti nazval emoční inteligencí.
Čtyři dovednosti emoční inteligence
Zkuste si vzpomenout, kdy jste se ocitli naposledy v nějaké náročné situaci. A zkuste si vybavit, jak jste se v ní zachovali, jak jste reagovali a co byste třeba teď udělali jinak? Kdybyste už alespoň něco málo věděli o emoční inteligenci, možná byste situaci zvládli jinak a lépe.
Co si pamatovat Když naučíte své děti emoční inteligenci, vyrostou z nich pak silné a odolné osobnosti. Jak na to? Nejdříve musíte zásadním způsobem změnit vlastní pohled na výchovu. Znamená to, že do svých dětí nebudete vkládat vlastní představy a ideály – tím jen vychováte z dětí rebely. Výchova emočně inteligentních dětí je založená na tom, že naučíte děti žít v souladu s jejich pocity i jejich rodinou. Psycholožka Christine Wilding říká, že taková výchova uznává, že děti budou získávat emoční zkušenosti a učit se ovládat své emoce. Vůbec není tedy na škodu, když si děti uvědomí své negativní emoce a naučí se s nimi žít. Když to nedokážou, jen stěží se pak vypořádají s negativními věcmi v životě. Musíte se stát emočními trenéry, kteří děti naučí strategii, jak zvládat různé situace. A hlavně vám nesmí vadit, když dají děti najevo hněv, strach nebo smutek – ovšem nebudete to ignorovat. Jak tedy na to? - Buďte si vědomi emocí svých dětí. - Pokuste se tyto emoce rozpoznat a využít je k tomu, abyste o nich spolu mluvili. - Vy sami buďte empatičtí a nesnižujte emoce dětí. - Pomáhejte dětem, aby našly slova, kterými emoce pojmenují. - Hledejte s dětmi řešení, jak problémy vyřešit. A rozhodně je neshazujte tím, že jim budete předhazovat, že jsou emocionální. Pokud se vám to podaří, budou vaše děti dosahovat lepších výsledků ve škole, budou mít více kamarádů, nebudou mít problémy s chováním a budou méně náchylné ke změnám nálady. Stojí to za to. |
Emoční inteligence vám totiž umožní ovlivňovat všechny oblasti života, ve kterých můžete uplatit následující dovednosti:
Rozeznávání emocí: Co si pod tím představit? Abychom se mohli vyjadřovat, sdílet a komunikovat, musíme správně identifikovat naše vlastní emoce i emoce druhých lidí.
Používání emocí: Sami moc dobře víte, že to, jak se cítíte, ovlivňuje i to, jak přemýšlíte a jednáte. Pocity nás upozorní na důležité věci, a také zajišťují připravenost reagovat na situace, do kterých se dostaneme.
Chápání emocí: I když si možná myslíte, že emoce k nám přicházejí zčistajasna, není to tak. Emoce nejsou žádná náhoda, vždy mají nějakou příčinu. Když je dobře pochopíme a identifikujeme, snadněji pak události kolem sebe interpretujme.
Zvládání emocí: Je báječné naučit se emoce zvládat a zůstat jim otevření, i když se nám to zrovna nehodí, a rozhodnout se pro postup, který pocity zohledňuje.
Jak se emoční inteligence liší od IQ?
Manžel mé kamarádky Petr má vysoké IQ, kolem 150, a je na to patřičně hrdý. Ovšem moc úspěšný není, v práci ho nemají příliš v lásce, protože se chová arogantně a absolutně nepřipouští, že by mohl mít pravdu někdo jiný. Že své emoce neumí ani náhodou zvládat a vcítit se do druhých? To je snad ještě horší. V tom je rozdíl mezi EQ (emoční inteligence) a IQ.
Jak říká psycholožka Magdalena Dostálová, emoční kvocient vypovídá hlavně o tom, jak jsme schopni zacházet s emocemi v rámci sebe samého, ale také ve vztahu ke svému sociálnímu okolí „IQ vyjadřuje naopak jakýsi stupeň, ve kterém se pohybuje stručně řečeno úroveň rozumových schopností jedince,“ dodává psycholožka.
Máte-li vysoké IQ, je pravděpodobnější, že dosáhnete dobrého vzdělání a dostanete možná dobrou práci. Ovšem vůbec to neznamená, že budete i úspěšnější. Slabinou IQ je totiž jeho schopnost předvídat úspěch člověka v životě, máme-li na mysli úspěch v širším slova smyslu, nikoli jako výkon intelektu. Rozhodně to ale není kdo s koho – IQ i EQ se v lepším případě doplňují a rozhodně by spolu neměly soupeřit.
Proč ji někdo má a jiný ne
Většina odborníků se shoduje v tom, že emoční inteligence je vrozená. „Sociální prostředí, ve kterém vyrůstáme, a které nás tudíž spoluutváří, má však značný potenciál míru emoční inteligence buď navyšovat, nebo naopak poškozovat, snižovat. Od našich rodičů, ve škole, od vrstevníků a později v práci dostáváme takzvané emoční lekce, které mají vliv na zdravý nebo naopak nezdravý vývoj naší osobnosti právě v emoční oblasti,“ domnívá se psycholožka Dostálová.
Nicméně se stále vedou diskuse o tom, co a do jaké míry je důležitější: vrozený potenciál jedince, nebo vliv prostředí, ve kterém posléze vyrůstá?
Tajemství životního úspěchu
Když nemáme emoční schopnosti pod kontrolou, nemáme sebeuvědomění a nejsme schopni zvládnout stresující emoce. Pak ani nemůžeme vyvinout dostatečnou empatii a udržovat funkční vztahy. Jak říká psycholog
Daniel Goleman, je pak docela jedno, jak jsme chytří – nikam to nedotáhneme. Ptáte-li se tedy, v čem mají lidé, kteří emoční inteligenci mají a umějí ji využít, výhodu, odpověď je jasná.
„Lidé nežijí ve vzduchoprázdnu, naopak, jsou dnes a denně vystaveni různým formám mezilidského soužití, kde je vyšší emoční inteligence jednoznačně výhodou. Sebeuvědomění, schopnost uvědomovat si vlastní pocity, je základním kamenem porozumění sobě, a následně i svému okolí. Stav našeho prožívání také úzce ovlivňuje schopnost našeho myšlení –, jsou to vlastně spojité nádoby. Proto je vývojově výhodnější mít vyšší emoční inteligenci nežli v emocích tápat či se v nich utápět,“ říká Magdalena Dostálová.
Článek vyšel v zářijovém vydání časopisu Zdraví
