Snad každý slyšel zvěsti o tom, že éčka v potravinách jsou zdraví škodlivá. Některým téměř vstávají vlasy hrůzou, kdykoliv toto slovo zaslechnou. Jenže mnoho z těchto obav je neopodstatněných. V první řadě je nutno říci, že díky legislativě dochází k poměrně přísným kontrolám nezávadnosti přídatných látek. Do některých potravin pak éčka dokonce nesmí být ani přidávána. Pokud se výrobce ale přeci jen uchýlí k přidání těchto látek, měl by k tomuto svému kroku vždy mít technologické odůvodnění.
Bez éček to nejde
Pod tajemným písmenem E se skrývá mnoho typů látek. Jmenovitě se jedná například o antioxidanty, balicí látky, barviva, látky zvýrazňující chuť a vůni, lešticí látky, konzervanty, regulátory kyselosti, tavicí soli, náhradní sladidla, zahušťovadla, želírovací látky, kypřicí látky, stabilizátory, emulgátory, propelanty, odpěňovače anebo zpevňující látky.
Ačkoliv bychom se rádi živili jen samými zdravými, přírodními věcmi, které neobsahují přídatné látky, je nutné si přiznat, že bez éček to v dnešní době jednoduše nejde. Jen málokdo je ochoten každý den zavítat do obchodu a nakoupit si čerstvé potraviny. To by ale bylo téměř nutností, pokud by se v potravinách nenacházely antioxidanty, které brání žluknutí, nebo konzervanty, prodlužující uchovatelnost potravin.
Aditiva mohou být i prospěšná
Pokud ale pomineme nutnou daň za delší trvanlivost, kterou představují některé typy éček, existují i další faktory hovořící pro používání přídatných látek. "U některých z těchto látek lze očekávat i celkem příznivý dopad, např. u určitých přidávaných vitaminů. Jejich užití je prospěšné obzvláště u těch výrobků, u nichž při technologickém zpracování dochází k vysokým ztrátám nutričně významných složek, kupř. k úbytku vitaminu C. Je-li proto k těmto potravinám vitamin C (tj. E 300) následně přidáván, tak to lze hodnotit kladně, jelikož jeho příjem mají mnozí nižší, než jejich tělo potřebuje," říká V. Syrový ve své knize Tajemství výrobců potravin.
Dlouhodobé zdravotní důsledky konzumace některých přídatných látek jsou stále předmětem diskuse. Mnoho odborníků se nicméně shoduje na tom, že existuje skupina aditiv, která by našemu organismu neměla uškodit. "Do této kategorie tzv. ‚bezpečných přídatných látek‘ jsou zařazovány látky přírodního původu, které jsou získávány z přírodních zdrojů nebo jsou tzv. přírodně identické, jsou tedy vyrobené takovým způsobem, že jejich chemická struktura je stejná jako u přírodní látky," říkají V. Klescht, I. Hrnčiříková a L. Mandelová v knize Éčka v potravinách.
Vybírejte pečlivě
Pokud máte obavy z negativního dopadu konzumace éček na váš organismus, nabízí se dvě řešení. Můžete zkusit konzumovat pouze výrobky ekologického zemědělství nebo investovat svůj čas do výběru potravin s přídatnými látkami přírodního původu. Alternativou je i konzumace potravin, ve kterých by se aditiva vyskytovat neměla.
"Přídatné látky (kromě balicích plynů a propelantů, které se mohou používat v nezbytném množství) se nesmějí používat pro výrobu nezpracovaných potravin, medu, neemulgovaného tuku a oleje, másla, pasterovaného nebo sterilovaného mléka a smetany, neochucených kysaných mléčných produktů, minerální vody, kávy (kromě instantní), nearomatizovanío čaje, cukru, sušených těstovin (kromě bezlepkových těstovin anebo těstovin pro hypoproteinové diety) a neochuceného podmáslí," konstatují autoři knihy Éčka v potravinách. Bohužel i u těchto potravin existují výjimky, které umožňují výrobcům přidávat do jejich složení potravinářská aditiva.
Příklady bezpečných aditiv: karamel (E 150 a), karoteny (E 160 a), riboflavin (E 101), kyselina mléčná (E 262), chlorofyly (E140), kyselina jablečná (E 296), kyselina vinná (E 334), včelí vosk (E 901), celulóza (E 460), pektiny (E 440), soli kyseliny askorbové (E 301, E 302), soli kyseliny jablečné (E 350, E 351, E 352).
