Štěpánková působí v Institutu pro studium, prevenci a léčbu poruch příjmu potravy a komorbidních onemocnění. Diagnostikou a léčbou dospělých s ADHD se zabývá už 15 let.
Jeden váš kolega přirovnával nárůst případů ADHD u dospělých v Česku k epidemii. Jak to vnímáte vy?
Toto téma je mezi odbornou veřejností v zahraničí známé zhruba od 70. až 90. let minulého století. U nás v Čechách posledních zhruba deset až patnáct let. Postupně se povědomí o této neurovývojové poruše a jejím přetrvávání z dětství do dospělosti rozšiřuje i mezi laickou veřejnost. Nicméně teď se díky podcastům a krátkým videím na sociálních sítích téma velmi rychle zpopularizovalo. Neznamená to však, že by skutečně rostla prevalence, tedy výskyt v populaci a četnost případů, ale určitě se o této poruše více ví a více se o ní mluví. Epidemií bych to ovšem rozhodně nenazvala. To bylo asi spíš míněno jako nadsázka rychle rostoucí poptávky po vyšetřeních a léčbě ADHD v dospělosti, se kterou se v posledních letech setkáváme.
Lidé s ADHD zažívají i selhávání v blízkých vztazích, protože se často chovají, jako by nebyli úplně dospělí, i když to od nich okolí přirozeně očekává.
