 |
Vyrůstala jste jako „holka při těle“. Jak moc vás ovlivnil film Metráček z roku 1971 o obézní dospívající dívce, která kvůli své postavě trpí pocitem méněcennosti?
Úplně jsem se v něm našla. S hlavní hrdinkou jsem soucítila. Byl to vlastně příběh o mně, o všech příkořích, jaká jsem sama zažívala.
Kdy vám začala obezita vadit do té míry, že jste se rozhodla s ní bojovat?
Já s tloušťkou bojovala dlouhodobě. Začínala jsem s hubnutím každé pondělí, každý úplněk, na slunovrat, vždy 1. ledna… Ale jedna věc je chtění a druhá věc samotná realita, kdy jsem si prožila spoustu slepých uliček. Mnohokrát jsem dokázala zhubnout, mnohokrát jsem zase v rámci jo-jo efektu přibrala. Pak už to šlo stále hůř a hůř… Vlastně jsem zažívala přesně to, co teď zažívají moji pacienti.
Dnes je moderním hnutím bodypozitivita. Není to správný přístup, jde vlastně o adoraci nemoci.
