Tabletové rameno
Specifická bolest je způsobená tím, jak se krčíme nad tabletem, elektronickou čtečkou nebo i velkým smartphonem. „Tablet běžně používáme tak, že ho máme položený na nohou, v klíně nebo ho držíme v rukách. V této poloze dochází k velkému předklonu a předsunutí krční páteře a hlavy,“ popisuje Michaela Tomanová, primářka Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí.
Výsledkem je podle ní napětí a přetížení ramenních svalů – a následné bolesti v oblasti ramen nebo krční páteře. Přidat se k nim můžou bolesti hlavy, celých paží, předloktí či rukou. „Postupně se mohou rozvíjet i degenerativní změny na páteři. Máme i pacienty ve věku okolo dvaceti let, kteří mají například počínající změny na ploténkách,“ upozorňuje lékařka.
Ještě horší vliv může mít shrbený posez nebo postoj na malé děti. Protože jsou tablety poměrně nová záležitost, nikdo zatím pořádně neprozkoumal jejich dlouhodobý vliv na vývoj pohybového ústrojí; lékaři ale radí být ve střehu. Americká pediatrická akademie například doporučila předškolákům, aby nad tabletem netrávili víc než hodinu denně.
Co pomůže při práci dospělým? Dobrá opora zad, hlavy i rukou. „Abychom nepřetěžovali ramena a paže, je důležité opřít si ruce například o trup nebo o stůl. Pokud pracujeme s tabletem, můžeme využít stojánek a zařízení v rukách vůbec nedržet. Doma nebo jinde, kde se můžeme volně relaxačně položit třeba na sedačku, se pak snažíme, abychom měli tablet položený na nohou nebo na polštáři. Je třeba mít povolené svaly trupu a těla včetně horních končetin a ‚jen‘ používat ruce,“ vysvětluje Michaela Tomanová. Raději než dolů se vždy snažte dívat před sebe.
Syndrom esemeskového krku
K prvně jmenovanému má velice blízko a je možná ještě o něco starší. Přece jen chytré telefony většina z nás už dávno používá dnes a denně. A to nejen na psaní SMS zpráv. Internet, maily, hry, sociální sítě a celá řada dalších aplikací nás klidně udrží celé hodiny v nezdravé poloze. Krčíme se a krk nezdravě ohýbáme vsedě, vleže, vestoje, dokonce i za chůze.
„Postupně se tak načítá doba strávená ve špatném, nefyziologickém postavení těla, a tím se zvětšuje jeho nerovnováha a přetížení,“ varuje primářka Michaela Tomanová. „Zejména pokud máte sedavou práci, je důležité při delší době strávené ve strnulé pozici využívat dynamické změny této pozice a úlevové polohy, při kterých se svaly protáhnou a zrelaxují,“ dodává. I tady platí: „Snažte se mít hlavu v menším předklonu a nedívat se na telefon dolů, ale co nejvíce před sebe.“
Syndrom falešného zvonění
Zdálo se vám někdy, že vám v kapse vibruje nebo zvoní telefon, ale když jste se podívali, nikdo nevolal? Nebyl to duch, ale kuriózní porucha vnímání, se kterou se někdy v životě setká většina lidí. Prokazují to různé studie, například losangeleský klinický psycholog David Laramie ve své dizertační práci zkoumal 320 dospělých, kteří pravidelně používají mobilní telefon. Dvě třetiny respondentů prohlásilo, že už se s „přízračným zvoněním“ aspoň jednou setkali.
Tenhle fenomén není škodlivý, jen zvláštní. Vědci pro něj ale mají vysvětlení. Náš mozek je už tak zvyklý na vibrace telefonu, že se nechá zmást i malým brněním v noze nebo tím, že se nám oblečení tře o kůži. „Aktivují se při tom stejné receptory, jako když cítíme vibrovat telefon, je to podobný prožitek. Přidružená asociace nás pak přesvědčí o tom, že nám zvoní mobil,“ vysvětlil magazínu The Week neurovědec Sliman Bensmaia z Chicagské univerzity.
Nomofobie
Anglické slovo „nomophobia“ se ujalo už v roce 2012. Neznamená nic jiného než „no-mobile phobia“ čili: fóbie ze situací, kdy nemůžeme používat mobilní telefon. Třeba když se vybije nebo ho zapomeneme doma. To, co je pro většinu lidí prostě nepříjemnost, může u někoho vyvolat silně úzkostné stavy nebo dokonce záchvat paniky.
Porucha, která je úzce spojená s fenoménem závislosti na mobilu, bývá předmětem humoru, ale v reálu jde o závažný problém. Podobně jako u jejího staršího sourozence FOMO – chorobného strachu, že něco prošvihneme.
Další digitální chorobyTechnoference – potřeba neustále přerušovat běžné aktivity, jako je konverzace, jídlo, sport nebo i sex, kontrolováním mobilu. Syndrom Truman Show – utkvělá představa, že náš život je reality show, kterou neustále někdo sleduje. Roli v ní můžou hrát sociální sítě. Google efekt – „lenivění“ mozku způsobené nezájmem se učit nebo získávat nové informace. Protože si to přece můžeme vygooglovat. Kyberzávrať – dezorientace a pocity závrati způsobené novým nebo nepřehledným digitálním prostředím, třeba po aktualizaci softwaru na mobilu. Internetová závislost – neustálá a neodolatelná potřeba být on-line. Má projevy klasické závislosti včetně abstinenčních příznaků. |
Nomofobie je vlastně jakási podmnožina FOMO, myslí si Larry Rosen, americký psycholog a autor knihy iDisorder. „Všichni jsme se naučili pozorně čekat na to, až nám na telefonu vyskočí notifikace. Jsme trochu jako Pavlovovi psi. Kontrolujeme telefon – a za dvě minuty ho kontrolujeme znova, i když se mezitím nic neudálo. Ovládá nás při tom jak reflex, tak úzkost a potřeba ujistit se, že jsme nic nepropásli,“ popsal magazínu TechHive. Zmínil také vlastní experiment, ve kterém vyšlo najevo, že čím častěji člověk telefon používá, tím hůře zvládá abstinenci. Podobně jako u jiných závislostí.
Technostres
Larry Rosen a jeho kolegyně, profesorka Michelle M. Weilová, přišli také s populárním termínem „technostres“. Jde o civilizační chorobu, která začíná v hlavě, ale může přerůst i do fyzických potíží: specifický druh stresu, za kterým je nutkavá potřeba být neustále on-line, být „na příjmu“ a vstřebávat další a další informace. Důsledkem může být neklid, úzkostné stavy, deprese, chronická únava a další duševní i tělesné obtíže.
Nejlepší prevence? Omezit užívání smartphonů, tabletů, laptopů a elektroniky vůbec. To se bohužel lépe řekne než provede, a tak nám většinou nezbývá než snažit se napáchanou škodu ve volných chvílích vyvážit. Z tělesného hlediska pomůže pravidelný pohyb, který se postará nejen o vyvážení pohybového aparátu, ale i o prevenci stresu. Uleví i mysli; spolu s meditací, relaxačními technikami, výlety do přírody a ideálně také dny, kdy úplně vypneme. Sebe i své přístroje.
Kyberchondrie
Hyponchondrie je stará jako sama medicína, ale internet ji posunul na novou úroveň. Kdo si někdy negoogloval příznaky a nenabyl na chvilku přesvědčení, že jeho vyrážka nebo bolest v krku je symptomem vážné nemoci? Valnou většinu lidí to rychle přejde, ale ti, co mají už tak sklon k hypochondrii, se takhle mohou propadnout do neurózy, úzkostí a iracionálních obav o vlastní život. Přitom ne všechno, co nám vyhledávač vyplivne, musí být pravda, a běžné příznaky jen málokdy značí skutečně vážné onemocnění.
Doktoři z domácího diagnostikování taky radost nemají. „Zdaleka nejde jen o to, že jim hledání příznaků on-line podrývá autoritu,“ píše v eseji pro magazín Quartz psycholožka Mary Aikenová. „Může skutečně narušit celý proces diagnózy. To když si pacienti přečtou o vzácných nebo smrtelných onemocněních a na základě toho se jim objeví jejich ‚symptomy‘.“ V první řadě je potřeba rozlišovat mezi seriózními a pochybnými lékařskými weby; druhým krokem by pak vždy měla být návštěva skutečného lékaře.
