Když synové Dity Řezníčkové před časem začali pronikat do tajů sociálních sítí, ona sama neovládala ani Facebook a dodnes se toho moc nezměnilo – ani po třech letech nemá vlastní profil. Oba její školáci postupně poznávají další sféry internetu, na němž se baví sledováním videí, hraním her a on-line komunikací s kamarády. Mluví jazykem, kterému jejich matka nerozumí, a ona neví, jak se dětem přiblížit.
„Moderní technologie jsem vždycky odmítala s tím, že tenhle svět nechápu a chápat nechci. Teď si to vyčítám a cítím, že mi ujel vlak,“ říká dvaačtyřicetiletá matka, která ve svém odmítání „všeho nového“ došla tak daleko, že nepoužívá internet téměř vůbec a na počítači umí jen to málo, co potřebuje ke své práci účetní. Přečte si zprávy, odpoví na e-maily a tím její pohyb ve virtuálním světě končí.
„Asi to není správné, ale obě naše děti už jsou v ovládání informačních technologií tak daleko, že je nikdy nedoženu,“ konstatuje. V poslední větě má nejspíš pravdu, což potvrzují slova Zdeňka Záliše z Národního centra bezpečnějšího internetu: „Generace dnešních dětí (věková skupina 12–15 let) je historicky první, která svými znalostmi v oblasti informačních technologií předčí generaci svých rodičů, a společnost na to nebyla a není připravena – ani v rodinách, ani ve školách.“
Příkop mezi současnými rodiči a jejich dětmi vytvořila digitální revoluce, která vypukla v 90. letech. Zatímco dospělí si všechno nové ohmatávali postupně (a mnohdy nedůvěřivě) a dodnes dávají většinou přednost komunikaci tváří v tvář, jejich děti se do světa moderních technologií narodily. Dovedností a znalostí přirozeně nabývají v on-line komunikaci se svými vrstevníky, při poslechu hudby, sledování videí a jejich zpracování a samozřejmě při hraní her.
„Není proto reálné, aby digitálně méně gramotní rodiče své děti dohnali. Už jen proto, že většina nebude mít vnitřní touhu strávit denně několik hodin on-line: chatovat, obsluhovat svůj facebookový profil, koukat desítky minut na YouTube, neustále mít sluchátka v uších a nevnímat nic jiného než hudbu přerušovanou jen on-line vzkazy svých kamarádů přes Snapchat, Tumblr a jiné sítě. Bez podobné každodenní praxe děti dohnat nelze, což ovšem neznamená, že se o to rodiče nemají zajímat,“ zdůrazňuje Zdeněk Záliš.
Zájem místo zákazů a mentorování
Zajímat by se měli, přestože podobně jako Dita Řezníčková má řada z nich pocit, že se jejich děti ponořují do světa, jemuž oni nedokážou porozumět. „Měli by se snažit vytvořit a pečlivě pěstovat atmosféru důvěry v rodině, aby děti cítily oporu a zázemí, kam se mohou obrátit se svými problémy, a to nejen na internetu,“ radí expert z Národního centra bezpečnějšího internetu.
„Bohužel se dost často setkáváme s tím, že rodiče neprojevují dostatečný zájem o aktivity svých dětí v kyberprostoru s výmluvou, že internetu stejně nerozumí. S dítětem přitom komunikují, ptají se, co bylo ve škole. Není proto důvod, proč by se neměli zajímat o to, co a proč děti poslouchají, na co se dívají, co hrají na internetu, kde tráví významnou část dne,“ dodává Zdeněk Záliš.
Stolní hry rozvíjí sociální dovednosti. Ty dětem v době internetu chybí |
Neznamená to, že dospělí mají potomkům udělovat sáhodlouhé přednášky, lepší je si k dětem sednout, až budou příště něco hledat na internetu, zajímat se o jejich aktivitu a bez mentorování a zákazů si povídat o tom, na co narazí, jaké odkazy najdou. Kdo tápe, může si od dětí nechat poradit, rodičovská autorita přiznáním neznalosti rozhodně neutrpí.
„Dospělí by se měli seznámit s nápovědou pro rodiče, která je součástí všech používaných on-line sociálních médií, jako je Facebook, YouTube, Google i Microsoft. Spousta materiálů je také na stránkách Bezpecne-online. cz, které provozuje naše centrum,“ radí Zdeněk Záliš.
Například na rodičovských stránkách Facebooku se rodiče dozvědí, jak se zaregistrovat, najít přátele nebo přidávat příspěvky. Najdou tam i návod, jak vést s dítětem rozhovor na téma bezpečnosti na internetu. Tohle všechno zjistíte, aniž byste si museli zakládat vlastní profil.
Všechno je dnes jinak, nejen technologie
Do virtuálního světa dnes děti poprvé nahlédnou už jako batolata, když ukořistí matčin nebo otcův smartphone. Mnohdy už ve dvou letech ovládají tablet a dokážou si samy pustit pohádku nebo oblíbenou písničku, zatímco prarodiče nevěřícně kroutí hlavou. A schopnosti se postupně prohlubují.
„Když jsem studovala já a pracovala na referátu, běžně jsem mířila do knihovny. Moji synové ani netuší, kde knihovnu máme, oni všechno najdou na internetu. Nevím, jestli je to dobře,“ uvažuje Dita Řezníčková. Podobné úvahy však patří do kategorie pochybností, jestli je správné, že se děti do školy vozí autem a nechodí pěšky z vedlejší vesnice – pokrok zastavit nelze. Je jen nutné umět se mu přizpůsobit a využít ho ve vlastní prospěch.
Něco takového propaguje vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř (EDULAB), která se snaží šířit informační technologie do škol a zmodernizovat výuku. Iniciátoři této aktivity jsou totiž přesvědčeni, že když školáci používají moderní technologie, vyučování je více baví, což různé průzkumy potvrzují. Nejde přitom jen o to, že pro děti je moderní forma vyučování zajímavá. Pomáhá jim také obstát ve virtuálním světě a snižuje případná rizika.
„Chceme žáky naučit kriticky myslet, zvýšit jejich digitální a mediální gramotnost či digitální inteligenci obecně, ale také naučit je spolupráci, disciplíně nebo respektu. Dnešní děti, tzv. digitální domorodci nebo generace Z, se do on-line světa narodily a jsou zvyklé v něm fungovat, je však potřeba, abychom je naučili rozlišovat, které informace na internetu jsou relevantní a které vymyšlené. Také proto chystáme projekty zaměřené na rozvíjení mediální gramotnosti a bezpečné fungování v on-line světě včetně sociálních sítí,“ říká ředitel organizace EDUkační LABoratoř Michal Orság.
Pozor, spousta seminářů a workshopů počítá s účastí rodičů. Organizátoři uznávají, že dospělí to dnes nemají jednoduché, když chtějí s dětmi držet krok, a snaží se jim pomáhat. „Je to velmi důležité téma a věřím, že otázka používání technologií by měla být řešena v každé domácnosti – ne zakazováním, ale nalezením vhodné cesty, aby nám technologie pomáhaly a usnadňovaly život, nikoliv nás ovládaly. Aby toto téma mohli rodiče s dětmi řešit, je potřeba, aby se v dané oblasti vzdělávali, což je důvod, proč se chceme věnovat i široké veřejnosti,“ vysvětluje Michal Orság.
Neznalý rodič by mohl mít tendence zlehčovat význam digitálních technologií, snižovat je na úroveň her, které dítěti nic nedávají. „Rodičům nabízíme možnost zúčastnit se akcí, které jsou primárně určeny učitelům, aby si tak mohli lépe představit, co využívání moderních postupů ve výuce znamená. Dospělí digitální technologie v životě běžně používají, jen si nedokážou představit, jak mohou být zakomponovány do výuky. Dozvědí se o možnostech domácího vzdělávání a tím je přestanou vnímat jen jako hračku,“ vysvětluje ředitel EDULAB.
Respekt je nejvíc
Dospívající příslušníci generace Z jistě ocení rodičovskou snahu o porozumění a přihlášení na seminář. Spousta mezigeneračních konfliktů totiž vyplývá z nedostatku respektu a zájmu jednoho o druhého. A když máma nebo táta nevědí, jaké hry hraje jejich potomek ve volném čase (nebo o co jiného se zajímá), není nic jednoduššího než si k němu sednout, nechat si vysvětlit princip hry, zahrát si společně.
Čtěte v magazínu Rodina DNES |
„Je to dobrá cesta, jak ztratit před svým dítětem zábrany, jak upevnit vzájemnou důvěru a začít neformální otevřený dialog v oblasti, která dítě baví. Poté je možné se leccos doučit samostatně a ukázat dítěti, co je na hraní dobré, co špatné, jaká hrozí rizika a jakou zajímavější nebo poučnější či méně rizikovou hru/zábavu lze najít v on-line světě, případně i v tom off-line (reálném) světě,“ podotýká Zdeněk Záliš a připomíná, že důležité je věnovat pozornost i tomu, kolik času na internetu dítě tráví, a domluvit si pravidla jeho užívání. To všechno je jednoduší, pokud si rodiče a děti rozumějí a důvěřují si.
Rodiče by měli vést hovory i o dalších fenoménech, aktuálně třeba o youtuberingu, který ke zděšení mnoha rodičů cloumá životem školáků i předškoláků. Youtubeři, holky a kluci různého věku, natáčejí videa o svém životě, hlásají své myšlenky a jejich povídání sledují tisíce jiných kluků a holek, pro něž jsou mnozí youtubeři vzorem. Hojně sledovaní youtubeři mají příjem z inzerce, stávají se „celebritami“, a to často bez toho, aby jejich sdělení mělo právě chytrý obsah. Děti je obdivují a taky napodobují, což může být nebezpečné.
Jak z takové šlamastyky ven? Rozhodně se nevyplatí je podceňovat a myslet si, že když upřeně zírají do nového telefonu, vybarvují si omalovánky. Většinou jsou o několik úrovní dál, než si rodiče myslí. Důležité proto je sledovat jejich aktivity a vysvětlovat jim, proč něco nemůžou a jaká to může mít rizika. Věnovat se jim a nabízet jim zábavný program, který je vytáhne od tabletů a počítačů. Učit se orientovat v jejich světě a samozřejmě – povídat si s nimi.
