Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvNárůst úzkostných stavů u dětí je často dáván do souvislosti se sociální izolací během pandemie covidu. Podle doktora Matýse jde však o hlubší problém. „Dostali jsme se do situace, kdy jsou tak snížené nároky, že není důvod trénovat náš mozek nebo tělo na odolnost. K tomu se při covidu připojilo nadužívání digitálních technologií. I když já osobně jsem ty problémy v ambulanci zaregistroval už tak o dva až tři roky dříve.
Objevily se děti, které byly najednou úzkostnější, nic se jim nechtělo, bály se chodit do školy, měly špatný prospěch. Rodiče potvrzovali, že děti přijdou ze školy, zavřou se do pokoje a nepustí tam nikoho. Ukázalo se, že tam většinu času trávily na mobilu. A to je důvod. Když totiž vypneme emocionální stránku a přetížíme mozek na nějakém kanálu, tak nemůže mít výkonnost a selhává. Buď sociálně nebo výkonově. A při covidu to samozřejmě extrémně narostlo.“
Digitální závislost je nový fenomén
Podle doktora Matýse se psychiatři setkávají už i s tříletými dětmi závislými na digitálních technologiích. „Je to nový fenomén a zatím se moc neví, jak dlouho se této závislosti budou zbavovat. Bohužel dnes velmi často vidíme, že maminky, aby dítě v kočárku zabavily, dají mu do ruky mobil nebo tablet. Nedávno se mě jedna babička ptala, co s tím, že jí dítě mobil nechce dát. Řekl jsem, tak mu ho vezměte,“ řekl Matýs.
„Rodiče a někdy i prarodiče se odmítají angažovat ve výchově, protože jsou z toho konflikty. Takže tu máme dítě, které má právo na názor, nenese odpovědnost, dostalo do ruky návykovou látku a okolí mu to toleruje. K tomu si připojte infekčnost sledovaného materiálu. Úzkostné a depresivní stavy vznikají, protože dítě nemá jistotu, neumí v tom chodit a rodiče jsou na tom podobně.“
„Ve chvíli, kdy dávám dítěti mobil, musím zároveň jako rodič nastavit pravidla jeho užívání. Například hodinu na učení, a když budeš mít v pořádku školu, pak ho můžeš půl hodiny využívat pro sebe. Mozek se obtížně učí nové softwary, proto je důležité nastavení režimu hned od začátku. Taky musím vědět, co děti na mobilu sledují. A vydržet jejich tlak. Naučit je, že mobil je pomůcka do života, ne cíl.“
Psychiatrizujeme výchovu
V Rozstřelu dále doktor Matýs mluví o tom, že k psychiatrům se dnes běžně dostávají děti, které do ordinací nepatří. „Závažné sebepoškozování, psychóza, hrozba sebevraždy, to jsou akutní psychiatrické diagnózy. Ale ne to, že někdo krade, pere se, nechodí do školy a odmítá poslouchat, případně je agresivní, protože mu vzali mobil. Přesto se stává, že takové děti do nemocnic přiveze záchranka a my je musíme přijmout. V těchto případech nejde o nic jiného než selhání výchovy. A my pak nemáme místo pro reálné pacienty.“
Jaké může mít závislost na mobilu projevy, jak probíhá její léčba, ale i o tom, kdy společenský systém podpory může působit kontraproduktivně, mluví psychiatr Jaroslav Matýs dále v Rozstřelu.
