Není snad nikdo, kdo by párkrát za život nepoužil větu: „Mám depku“. Jde o metaforický popis psychického vyčerpání, které se projevuje jednou za čas u každého z nás. Většinou stačí odjet na dovolenou, probrat problém s partnerem či kamarády nebo si jít „vyčistit hlavu“ do přírody.
Šťastný talíř proti depresím. Dopřejte si ryby i ořechy |
Po pár dnech býváme znovu v dobrém rozpoložení. Stačí zkrátka vyřešit konkrétní problém, kvůli němuž se ona „depka“ vyskytla. Oproti tomu deprese je závažné duševní onemocnění, které jen tak neodezní. Přichází bez zjevných příčin a musí se řešit včas! Její podcenění může mít fatální důsledky.
„Skutečná depresivní porucha se neprojevuje pouze smutkem. Jejím jádrem je dlouhodobě snížená nálada nebo ztráta schopnosti prožívat radost a zájem o věci, které dříve potěšení přinášely. Není to tedy stav, který trvá pouhé dny,“ vysvětluje psycholog a psychoterapeut Pavel Pařízek.
Jak probíhá léčba?Podle NZIP (Národní zdravotnický informační portál) probíhá léčba depresí v několika krocích. Vždy záleží na tom, zda se jedná o lehkou, středně těžkou nebo těžkou formu. Lehká a středně těžká deprese – projevuje se jako dlouhodobá špatná nálada, ale bez myšlenek na ukončení života nebo zásahu do běžného fungovaní. Takoví lidé jsou schopni odejít každé ráno do práce. Deprese se u nich léčí ve spolupráci s terapeutem nebo psychologem. Těžká deprese – myšlenky na sebevraždu jsou varovným signálem, který nelze podceňovat. I proto je většinou v prvních měsících pacient umístěn do nemocnice, aby byl pod dohledem lékařů a ti mohli nasadit odpovídající léky. |
Když nás nemoc začne omezovat
Kromě smutku či apatie je deprese provázena i narušením spánku nebo naopak nadměrnou spavostí, změnami chuti k jídlu, zpomalením nebo neklidem, potížemi se soustředěním a rozhodováním, pocity bezcennosti a v nejkrajnějších případech i myšlenkami na smrt nebo sebevraždu.
Podle psychologa je důležitým rozlišovacím znakem mezi přechodnou špatnou náladou a depresí v pravém slova smyslu funkční dopad.
„Člověk přestává zvládat práci, péči o rodinu, běžné domácí úkoly nebo kontakt s blízkými. Pokud se tyto projevy objevují souběžně a trvají déle než dva týdny, nejde už o pouhé období chmurné nálady, ale o stav, který zaslouží odbornou pozornost,“ tvrdí.
Léky nejsou vždy úplně nezbytné
I když bývá složité najít psychologa či terapeuta, protože čekací doby jsou dlouhé, neváhejte využít v krizové chvíli například možnost online či telefonické konzultace. Akutní případy mají vždy přednost. Není to žádná ostuda. Když vás bolí ruka, jdete k lékaři, proč by to v případě duše mělo být jinak?
„Oddalování pomoci stav obvykle zhoršuje. Sebediagnostika má své meze – člověk v depresivním stavu zpravidla své obtíže buď podceňuje, nebo naopak přeceňuje,“ vysvětluje Pařízek.
OBRAZEM: Slavní, kteří prohráli boj s depresí |
Jestli se i vy potýkáte s krátkodobým poklesem nálad, zkuste jako první krok upravit svůj spánkový režim, zařadit do každého dne pohyb (i kdyby to měla být jen procházka), omezit alkohol, který u citlivějších jedinců špatné rozpoložení podtrhuje, a věnujte pozornost koníčkům.
Kdyby to po dvou týdnech nepomohlo, zásah lékaře je nevyhnutelný! A není důvod k obavám. Deprese nemusí nutně znamenat doživotní užívání léků.
„U lehkých až středně těžkých depresí představuje psychoterapie plnohodnotnou léčebnou možnost a evidence o její účinnosti je u některých přístupů srovnatelná s účinkem antidepresiv,“ vysvětluje psychoterapeut.
Návrat k běžnému životu
U sezonní deprese (SAD), která se projevuje nejčastěji na podzim a v zimě v důsledku nedostatku denního světa, podle něj pomáhá fototerapie.
„U těžších forem, u depresí s výraznými biologickými projevy a u stavů s rizikem sebevraždy je naopak medikace nezbytná a její odmítání může být nebezpečné,“ uzavírá. Antidepresiva nejsou pilulkou štěstí ani chemickou pastí, ale jedním z nástrojů, který má své indikace, své limity i vedlejší účinky – a v určitých chvílích může zachránit život.
Nemusí jít o dlouhodobý problémMnoho z nás se domnívá, že deprese je celoživotní psychické onemocnění, které vyžaduje pravidelný přísun léků. Psycholog Pavel Pařízek uvádí tento mýtus na pravou míru: „U části lidí se odehraje jako jediná depresivní epizoda v životě, často spuštěná konkrétní zátěží, jako jsou ztráta blízkého, vážná nemoc, přepracování nebo hormonální změny. Po odeznění epizody se člověk vrací ke své obvyklé úrovni fungování a porucha se už nemusí vrátit. U jiných má průběh opakovaný, kdy se epizody střídají s obdobími remise, a u menší části nemocných přechází do chronické formy, která trvá roky. Existuje také dlouhodobá mírnější varianta, takzvaná perzistující depresivní porucha, kdy člověk roky funguje v přízemní náladě, aniž by stav dosáhl plné hloubky depresivní epizody.“ Nelze však podle něj předem předvídat, o jaký typ deprese se u pacienta jedná. To se vždy projeví až časem. |
Článek vznikl pro časopis Pestrý svět.
