Můžete nejprve definovat rozdíl mezi samotou a osamělostí?
V psychologii nemáme pevně definované pojmy, ale obecně se samota chápe jako slovo neutrální a popisuje stav, kdy má člověk „kolem sebe méně lidí než běžně“. Sociální člověk bude pociťovat samotu dříve, když mu v okolí ubude už pár lidí, a to platí i o introvertovi, který ji pocítí později – člověk se ocitne v životní situaci, kdy má kolem sebe méně vztahů, než je zvyklý, a to samozřejmě nemusí být pouze negativní, nýbrž i pozitivní.
Na druhé straně o osamocení mluvíme skutečně v případech, kdy už má ta situace negativní vliv, třebaže to tak dotyčná osoba ještě ani cítit nemusí. V tu chvíli hovoříme o osamocení. Pokud někteří psychologové používají jiné termíny, je to možné, ale vždy se rozlišují tyto dva stavy.
Když nejsem v kontaktu s lidmi, nejen že nemám jejich korektiv a nikdo mi neřekne, co je dobře, co špatně nebo že už něco přeháním. Začnou se rozvíjet i různé moje slabiny.



















