Například běchovický závod stojí mimo časnou registraci, přímo na startu, osm set korun. Samozřejmě nechci Běchovicím škodit, je to nádherný závod se smrtícím stoupákem pro fajnšmekry, ale toto je opravdu moc. Můžete namítat, že po spuštění registrací stálo startovné polovinu toho co teď, to ale podle mého na situaci nic nemění, zvláště v poměru cena/výkon. Nabízí se mi srovnání s Pražským maratonem – časná registrace na příští rok činí též 800 korun. Když tyto dva závody srovnám, zejména ve službách poskytovaných běžcům PIM jasně Běchovickou desítku válcuje. Mezi cenově méně dostupnější patří i RunCzech liga, která patří do TOP běžeckých podniků IAAF, Run Tour.
Patřím mezi extra soutěživé jedince a závodění je pro mě drogou, v poslední době si však bohužel musím vybírat závody do kalendáře také s ohledem na celkové cenové náklady, protože se to jednoduše s “normálním“ platem nedá utáhnout.
Na druhou stranu jsou u nás i jiné běžecké seriály, myslím na ty cenově dostupnější a přitom nádherné, mnohdy s větším kouzlem než masové běhy. Z vlastních zkušeností bych uvedl určitě STRC – Salomon trail running cup. Tento seriál si již několik let drží startovné v řádu několika stokorun a závodníkům nabízí závodění v nádherném prostředí. Když už jsem u STRC, opět se nemůžu ubránit srovnání, a to STRC CITYTRAIL Praha versus ČEZ City Cross Run Praha. Téměř totožné závody, zachovávají koncept městského trailového závodu, jenže co se týče ceny, stojí druhý jmenovaný dvakrát tolik.
Za zmínku stojí i RedBull 400 v Harrachově, který vás vyjde na stejnou částku jako počet metrů, které musíte vystoupat do cíle na rampě skokanského můstku. Řeknete si, že za tak krátký závod je to celkem hodně, ovšem opak je pravdou, tenhle závod vás odbourá doplňkovými službami pro závodníky, ať už dárkovými předměty, nebo vydatným jídlem s téměř neomezeným pitným režimem konče. After party se kapelami a DJ ́s už je jen třešinka na dortu.
My a světKdyž ceny běžeckých závodů porovnáme se světem, jsme na tom pořád ještě dobře. Zatímco vás časná registrace na PIM vyjde na 800 korun, na Pařížský maraton činí 89 eur (tedy více než 2 400 korun), pozdější na 109 eur (téměř tři tisíce korun). Co do kvality a zážitku je přitom PIM minimálně srovnatelný. A „pařížské“ ceny mají i jinde v Evropě a ve světě. |
K cenově dostupnějším seriálům bych určitě přidal i Mizuno Running Cup, jmenovitě Kbelskou a Pečeckou desítku, které si v ničem nezadají s Běchovicemi a cenově jsou mnohem levnější. A zapomenout nemůžu ani seriál RUNGO.cz závodů, kde za několik stokorun budete odměněni vždy nějakým dárkem a závodit můžete s pocitem, že to pořadatelé dělají jen pro vás a lásku k běhu.
V kalendáři navíc zůstává plno malých závodů, kde si za pár korun krásně zasoutěžíte a k tomu ještě dostanete pivo a párek. Jen mezi virtuálními kamarády moc uznání asi neposbíráte.
Běh pro obdiv
Proč jsou lidé ochotni platit za startovné obrovské sumy? Na odpověď mě přivedl článek o seriálu Spartan Race. Tato opičí dráha pro dospělé je zkouškou fyzické kondice i pro trénované závodníky. Během závodu však potkáte i řadu těch, kteří už tam na první pohled nemají co dělat. Překážky ani nezkouší překonat a raději přímo přecházejí na trestné angličáky a do cíle se pro medaili, startovní triko a čelenku doplazí.
Líbil se ti článek?Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí. Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme. |
Teprve potom pro ně začíná ten pravý závod: co nejrychleji publikovat své fotky na sociální sítě a čekat, kolik dostanou lajků. Následně hrdě nosit závodní triko, kam jen to půjde, a užívat si obdivných pohledů. Tito lidé neváhají zaplatit startovné v řádech tisíců jen pro tu chvilku obdivu u kamarádů a známých. Běh je v poslední době opravdu fenomén, a kdo běhá, zvláště některé z extrémně dlouhých, náročných nebo mediálně propíraných a marketingově zviditelňovaných závodů, je prostě „in“.
Běhejte
V časopise Forbes vyšel minulý měsíc rozhovor se zakladatelem PIM Carlem Capalbem. Říká v něm, že jeho cílem není na závodech seriálu RunCzech zbohatnout, ale dělat to pro lidi a přivést k běhu stále více a více nováčků, protože běžci jsou veselejší a čím více veselejších lidí je, tím je na světě krásněji.
Takže pokud je poptávka, je to i přes mnohdy přemrštěné částky za startovné vlastně dobře. A ve výsledku je jedno, jestli jsou závody organizované pro zbohatnutí pořadatele, pro tradici či pro zábavu. Stále více lidí díky nim pro sebe něco dělá. A to je dobře. Běhejte, co vám zdraví, výkonnost a vaše bankovní konto dovolí.
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
Jsou podle vás běžecké závody v Česku předražené, nebo cena odpovídá kvalitě?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 25. září 2015. Anketa je uzavřena.
