Trochu jsem se bál, že jedeme pozdě a bude problém s parkováním. Organizátoři ale měli vše skvěle připravené. Auta závodníků směřovala na loučku hned vedle plaveckého areálu. Na startu ještě probíhaly poslední úpravy, ale vydávání čísel a registrace nově příchozích byla v plném proudu a šlapala jako na drátkách.
Lidi z řad organizátorů už znám. Registracím vládla opět Bára, zatímco Majda rozdávala úsměvy a oba Markové přerozdělovali práci. Filip se schovával za foťákem, Pavel zvaný Beruška poletoval okolo a jeho hlava zářila víc než slunce, které se občas schovávalo za mraky. Michal si užíval funkci moderátora. Docela mu to šlo. Moc bych se nedivil, kdyby za rok nebo dva moderoval třeba předávání Českých lvů. Zkrátka bylo vidět, že to tahle parta nedělá poprvé a jejich heslo „běháme srdcem“ prokvétá vším, co dělají. Jen Nikola tentokrát někde nechal svou nepřehlédnutelnou čepici, nepředcvičoval při rozcvičce a dokonce ani nedělal vodiče.
Pro závod v Pardubicích byl vypsány dvě tratě. Šest a třináct kilometrů. V přátelské a milé atmosféře to nějak rychle uteklo a už se závodníci přihlášení na kratší trať rovnali na start. Spolu s ostatními tam byla i moje manželka Jana s dcerou. Tři, dva, jedna a stovka závodníků v půl jedenácté vyrazila na trať. Já se vydal v protisměru, abych je povzbudil na poslední stovky metrů, až budou dobíhat.
Většina těch, kteří kolem mě probíhali, se dokázala i usmát a někteří měli síly i na to, aby zamávali do objektivu. Míhali se ale tak rychle, že čočka v telefonu nestíhala ostřit. Asi se všichni těšili do cíle. Tam na ně čekala tradiční odměna - perníková medaile. A jako občerstvení opět velké množství doma připravených dobrot. I mezi doběhem prvního závodu a startem na delší trati mě zaujalo, jak hladce klapala organizace. Vytištěné výsledky byly k dispozici opravdu velice brzo a kdo si při registraci zadal správné telefonní číslo, dostal SMS se svým časem a umístěním. Před startem druhého závodu se stihlo i vyhlášení vítězů.
Líbil se ti článek?Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí. Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme. |
Já jsem si tentokrát slíbil, že budu míň závodit, víc si běh užívat a hlavně šetřit síly pro výběh na Kunětickou horu. Kopce totiž vážně nejsou moje silná stránka. Není divu. V Polabí není jednoduché je natrénovat. Taktika to byla určitě správná, protože v kopci i na schodech těsně před vrcholem jsem dokázal předběhnout pěknou řádku závodníků. Seběh z kopce byl zpestřený tím, že stezka v lese kličkovala mezi stromy tak, až jsem si chvílemi přišel jako na obřím slalomu. Jen brankové tyče byly poměrně masivní a jít do nich tělem by nebyl nejlepší nápad.
Cesta k cíli podél slepého ramene byla docela úzká. Tou dobou už ale startovní pole bylo hodně roztažené, tak to nebyl zásadní problém a dalo se, při troše opatrnosti, i předbíhat. Ostrá zatáčka těsně před cílem byla opravdu nepříjemná a i když tam stále někdo ve žlutém pořadatelském tričku byl a ukazoval, kam je potřeba zahnout, stejně se někteří závodníci do brány málem nevešli.
V závěru závodu jsem se ještě posunul o pár míst dopředu. I tak bylo jasné, že můj výkon na bednu stačit nebude. A protože jsme na odpoledne měli ještě další program, krátce po doběhu jsme se tak trochu po anglicku, bez rozloučení, vypařili. Tahle reportáž je tedy vlastně poděkování všem organizátorům. Objednali dokonalé počasí a připravili závod v moc pěkném prostředí. Navíc, kromě bezvadné organizace, mu svým přístupem vtiskli úžasně přátelskou atmosféru. Majdo, Marku a všichni ostatní, děkuju.
Slovo redakce Za organizací závodu a skvělou atmosférou stojí spousta jmen, která nejsou tolik vidět, ale jsou neméně důležitá. Děkujeme všem, kteří v duchu „běžci běžcům“ připravují závody jen pro ten dobrý pocit, že je to prostě baví.   Majda (Ondrášová) a Marek (Odstrčilík) |
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
