Přestože je možné artroskopii provést i u jiných kloubů, zaměříme se na kolena, resp. meniskus, u kterého je nejčastější. Příprava před výkonem je celkem klasická. Lékař vás bude s největší pravděpodobností operovat v krátké celkové anestezii. Výhodou je, že budete úplně uvolnění, takže chirurg bude moci dobře pracovat.
Výhody proti otevřené operaci * Menší zásah operatéra, který udělá jen dva malé řezy. * Díky artroskopu má chirurg mnohem lepší přehled v kolenním kloubu při vyšetření nebo operaci. * Po výkonu je koleno méně oteklé a také bolest je menší. * Rekonvalescence je rychlejší a můžete se dříve vrátit k plné zátěži při pohybu, dokonce i ke sportu. * Nižší riziko komplikací než u otevřených operací – méně než jedno procento. |
Před zákrokem byste tedy měli být v dobré kondici a zcela zdrávi. Na překážku je i nachlazení či kašel, zánět zubů či močová infekce. Rovněž musíte mít předoperační vyšetření, které není starší 14 dní. Do nemocnice nastoupíte v den plánované operace či o den dříve. Můžete si ještě pochutnat na večeři a do půlnoci smíte pít a brát ty nejnutnější léky.
Vlastní zákrok pak běžně trvá půl hodiny až hodinu. Na některých pracovištích lze, budete-li si to přát, provést artroskopii i ve spinální nebo dokonce lokální anestezii. V prvním případě je znecitlivující látka vpravena do páteřního kanálu, díky čemuž pak necítíte bolest od pasu dolů. Výhodou je, že můžete s lékařem mluvit, po operaci můžete dřív začít jíst a méně často je pacientům špatně. Při lokální anestezii je znecitlivěno pouze koleno. Uvažovat o ní lze jen při jednoduchých diagnózách a konečné rozhodnutí by v tomto případě mělo být na lékaři.
Co bude operatér s vaším kolenem dělat
Řezem dlouhým necelý centimetr zavede lékař do kloubu artroskop, tj. tenkou kovovou trubičku zakončenou miniaturní kamerou a světlem. Bez toho by artroskopie vůbec nebyla možná – chirurg se totiž při zákroku řídí podle toho, co vidí na monitoru.
Další malý řez udělá na kolenu tak, aby se co nejlépe dostal k poraněné části menisku. Ten bude sloužit k vlastní operaci. Je to vstup pro různé speciální nástroje, jako jsou háček pro zjištění pevnosti, kleštičky, nůžky, frézka apod. Aby všechno bylo dobře vidět, naplní lékař kloub tekutinou, která jej zároveň proplachuje.
Se stále dokonalejším vybavením i umem operatérů není třeba pokaždé poraněnou část menisku odstranit. Někdy jej lze jen sešít. Podmínkou je „čerstvé“ poranění v prokrvené části. O tom, zda bude možné meniskus sešít, většinou lékař rozhodne až přímo při artroskopii. Při šití je zachycen meniskus ke kloubnímu pouzdru vstřebatelnými stehy nebo materiály ve tvaru skobiček a šipek.
25. dubna 2016 |
Operace a vyšetření
Sledovat další díly na iDNES.tvSrůst menisku trvá zhruba šest až osm týdnů. Vstřebání fixačních materiálů pak déle. Pokud meniskus sešít nelze, jeho poškozená část se šetrně odstraní, a to tak, aby přechod do zbylé části kloubu byl co nejplynulejší.
Nikam nespěchejte a poctivě rehabilitujte
Nemyslete si však, že s trochou opatrnosti budete moci hned běhat jako křepelky. Po zákroku dostanete podpažní berle a v případě sešití menisku navíc ortézu, abyste končetinu při chůzi co nejvíce odlehčili. Možná dostanete i léky proti bolesti. Pravděpodobně se nevyhnete ani rehabilitaci pod vedením odborníka.
O zahájení vhodné rehabilitace rozhodne váš operatér. K rozcvičení je vhodná jízda na kole, rotopedu nebo plavání. Při sešití menisku musíte být ještě opatrnější než při odstranění poraněné části. Ortézu musíte nosit čtyři až šest týdnů, abyste zabránili nechtěným pohybům při chůzi, ale třeba také ve spánku. Několik týdnů vůbec nesmíte došlapovat a musíte dbát na cíleně vedenou rehabilitaci. Na plnou zátěž se můžete těšit přibližně po dvou až třech měsících.
Od ramen až po kotníky Nejčastěji je artroskopie využívána při operacích kolene – menisku. Používá se však i při náhradách předního a zadního zkříženého vazu, kdy je nutné vytvořit nový prostřednictvím odebraných šlach z přední plochy kolene nebo ze svalu na vnitřní straně stehna. Vhodnou metodou je i při řešení problémů kotníku, tedy správněji hlezna. Nejčastěji při artrotickém poškození kloubu a postižení kloubní chrupavky. Běžně je tato metoda volena i při operacích ramene, zejména v případě nestability ramenního kloubu, degenerativních onemocnění, poranění šlach svalů lopatky – tzv. ruptuře rotátorové manžety či pro řešení SLAP léze. To je odtržení chrupavčito-vazivového límce kolem kloubní jamky, jehož úkolem je stabilizovat postavení hlavice kloubu. K tomu může dojít opakovanou zátěží či pádem na nataženou končetinu, například u takových sportů, jako je volejbal. Artroskopicky se dnes řeší i srůsty u ztuhlého ramene. Méně častým výkonem jsou artroskopie lokte, zápěstí či kyčelních kloubů, kdy může být důvodem artróza, změny po úrazu, omezení hybnosti či poškození chrupavky, vazivových struktur či odstranění volných tělísek. |
Článek vyšel v srpnovém vydání časopisu Zdraví.
